.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Mami, já miluju...!
(ze dne 30.01.2008, autor článku: Karolína Maxová)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Mami, já miluju...!
Fejeton? Povídka veselá? Povídka ze života? Asi causerie... Neřeště zařazení a čtěte čím prochází snad každá -náctiletá slečna …


Psal se rok 2001 a do Třebové přijeli Chinaski. A co víc! Naši mě na jejich koncert pustili, sice se starší sestřenicí, ale ta po pár pivech nevěděla, čí je. Zato já to během prvních pěti songů věděla přesně! Budu „Malátná“. Za šest let budu plnoletá, vezmu si ho a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Čekání na osmnáctiny jsem si krátila zjišťováním oblíbené knížky, případně hudby mého nastávajícího.Vždycky mi tím vysněný idol hrozně zlidští. Krátce před třináctými narozeninami jsem se vydala do knihovny pro „…něco od Bukowskiho“. „Hm, tak od něj tu jsou jen Všechny řitě…ale ty na dětským nenajdete…cože tobě nebylo ještě patnáct?! Tak to se, holčičko, nezlob. To ti nemůžu půjčit.“ Tssss. Tím mě naštvala tak, že jsem si s ní též potykala. Tak hold počkám na občanku. K tomuto výročí jsem dostala nejen zmiňovaný průkaz totožnosti, ale i CD skupiny Kryštof. Stačila první sloka Lolity a Malátnej se mohl jít zakopat. Do mé -náctileté hlavy vklouzla poezie - Richardovy texty a básně jeho oblíbeného autora. Ó jak jsem dojala učitelku angličtiny vyjmenováním veškeré Shakespearovy tvorby. Za jedničku na vysvědčení jsem obdržela lístky na Hamleta s Krajčem v hlavní roli. Domů z divadla jsem se vracela s přesvědčením, že když to nevyšlo s jedním frontmanem, osud mi přihrál druhého. Houby. Celý víkend si to rádio nedalo pokoj. Pořád tam zněl ten podmanivý hlas: „…ty tančíííííííš sama…“. Petr mi otevřel oči. Jsem tak opuštěná, ale on evidentně taky: „…já tančím sááááááám…“. Mamčiny připomínky, že jsem ve věku jeho dcer, jsem ignorovala: „…každý jsme sáááááám…“ Jen co jsem v knihovně vrátila Shakespeara, zašla jsem do Bontonlandu. Dnes už chápu nekonečný smích prodavače, když jsem se dožadovala Mukových oblíbenců – CD Depeche Mode a Erasure (čti, jak je psáno).

Jednoho prosincového večera jsem odpočítávala minuty do začátku Slavíka. Táta netrpělivý ze zdlouhavých reklamních bloků přepínal jeden program za druhým. Cvak a cvak a cvak a v tom jsem HO spatřila! Hnědá kukadla, rošťácký pohled, sladký úsměv. Něco říkal o výsledcích extraligy a já v tu chvíli věděla, že o Petrovi už ani muk. Zato mi začala éra sportovní – tentokrát se mojí životní láskou stal moderátor Branek Bodů Vteřin Vojtěch Bernatský. Někdo nevynechal jediný díl "eRPéček" (Rodinná pouta), já BéBéVéček. Na webu České televize se psalo, že je svobodný – paráda – a v kolonce oblíbená hudba a kniha stálo:„Smashing Pumkins, Francouzský deník“. Francie, deník, králové, Ludvík XIV… asociace zapracovala a já se rozběhla do knihovny pro jakýsi historický román nebo červenou knihovnu. Tam přišlo solidní vystřízlivění. Autorem Francouzského deníku je Čech, sportovní komentátor Jaromír Bosák, a knížka přibližuje dění na fotbalovém mistrovství ve Francii v roce 1998. Vojta, to byla velká láska. Trvala tři roky, takže během té doby vyšel ještě Asijský deník a Portugalský deník. Stejně jako dohráli Smashing Pumpkins, skončila doba bernatská. A pak se objevil ON. Muž v nejlepších letech, vystudovaný lékař (titul Mudr. mi imponuje odmalička), který našel své poslání v politice a zvelebňování metropole. Pevný pohled, důsledná artikulace a modrá kravata. Říkají mu Pavel Bém. Dodnes mu vděčím za odmaturování bez stresu. Zatímco se mí spolužáci celý květen klepali hrůzou ze zkoušky z dospělosti, já byla duchem na Everestu. V mém čtenářském deníku by jste povinnou četbu nenašli, zato Messnera tam bylo požehnaně – namátkou Annapurna, K2 a tak dále pěkně hora po hoře.

Po maturitě přišla vysoká. Studuju pedagogickou fakultu a na každém kroku slyším, jak české školství upadá. Já ale nehodlám na svém rozhodnutí stát se učitelkou nic měnit. To školy potřebují reformu. Když jsem se dočetla jaké vyhlídky mám s ODS, byl to Pavlův konec. Poté jsem se porozhlídla, co mi nabízí volební program jiných stran. Zaujal mě ten Zelených. Tedy nejen. Byl jen o pět let starší, bez dětí a bez manželky. A to jméno mi bylo povědomé. Není to tak dávno, co jsem hltala fejetony jeho otce (čistě z literárního hlediska!!!). A tak stačilo pár kliknutí myší a matejstropnicky.cz se stal mojí domovskou stránkou. Ještě ten večer jsem do chodby přinesla čtyři kbelíky – jeden na plasty, druhý na papír, třetí na sklo a čtvrtý na ten zbytek – a do noci procházela internet s heslem Matěj Stropnický. Pročetla jsem tolik politických článků, že mi šla hlava kolem. V některých byl „můj Matýsek“ líčen jako drzý rebel, jinde ho označovali za spásu Zelených. Na druhou stranu pokud se na nějaké univerzitě otevře studijní bakalářský obor „Politika Matěje Stropnického“, budu pro znalosti připuštěna rovnou ke státnicím. Alespoň to mi běželo hlavou, když jsem ani po víc jak třech hodinách u počítače nenarazila na jeho oblíbenou knížku či muziku, zato jeho postoj k odvolání Dany Kuchtové jsem už znala v pěti verzích. Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed za ní. Na mejl mi odpověděl během pár hodin. Poslouchá Leonarda Cohena. „Mamíííííííí. Mamíííí…máme doma Cohena?“ „Proboha, koho zas miluješ???“ „Neřeš. A ty kelímky se před vyhozením musej vymejvat!“ okřiknu mamku, popadnu průkazku čtenáře a letím do knihovny. Do deseti minut si odnáším Bez loga Naomi Klein. Stručně řečeno, je to knížka o roli značek v dnešní společnosti. Spíš kniha. Tedy bichle. Má přes pět set stránek. Jsem u druhé kapitoly. Ségra tvrdí, že než to stihnu dočíst, stejně už budu milovat někoho jinýho. Ne! Budu jako ten Hrdý Budžes a vytrvám!

Mami, já miluju...!

P.S. Věnováno Tobě, Petře, můj poeto (sbalila jsem Tě přece na procítěné recitování Shakespearových Sonetů, ne?) a Tobě, vždy černočerně oděný Kubo (vzpomínáš? nadhazoval jsi slova a já hádala názvy písniček depešáků) a Tobě, Honzo, můj fotbalisto z krajského přeboru (okouzlila jsem tě přesnou definicí offsidu a vyjmenováním mužstev ze skupiny F, pamatuješ?) a Tobě, Martine, můj lyžařský instruktore (učarovalo Ti s jakou neomylností odvěkého šerpy jsem z patra chrlila oběti Himalájí, že?) a nakonec Tobě, Tomášku, Ty můj vystudovaný ekologu – že mě neznáš? Počkej až dočtu Bez loga, budeme si povídat o globalizaci…



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz