Určitě to dobře sami znáte: klábosíte s někým po internetu, do toho sem tam zvoní mobil, chodí esemesky a maily a televize ve vedlejším pokoji chrlí kvanta novinek z druhé půle zeměkoule. Hotový informační veletok. Nebo spíš informační smog. V takových chvílích si přeju jediné - umět se vrátit v čase. Do doby, kdy zprávy, drby a pověsti přinášeli leda poštovní holubi, potulní pěvci a poslové na rychlých koních. Kdy byl svět o něco větší, o mnoho jednodušší a trochu víc bezpečnější.

Být poslem bývalo věcí cti. Někdy šlo , pravda, o výsadu trochu pofidérní. Hodně záleželo na tom, jaké zprávy posel přinášel a v jaké náladě se po jejich přečtení vynacházel dotyčný adresát.
Dnes žijeme v humánní době, takže zvěstovatelé jobovek se o svoji hlavu bát nemusejí. Většinou totiž stejně žádnou nemají . A řekněme si to na rovinu - prohodit oknem televizi nebo mobil je dost drahé a úlevu to stejně přinese jen na chvíli.
Komunikační technologie současnosti zkrátka poslaly posly na rychlých koních do propadliště dějin.

A přesto dosud existují poslové, jichž se lidský pokrok jaksi nedotkl. Byli tu dávno před námi a budou tady - doufejme- pořád. Jako ten, který se objevil dnes u nás doma.
Profičel nade mnou jako stíhačka, dvakrát zakroužil a usedl na okraj prázdného hnízda.

„Nazdárek," řekla vlaštovka. „nepoznáváš mě?"
„Ani ne," odpověděla jsem po pravdě. „Loni jste přiletěly čtyři a odletělo vás šestnáct. Jak mám vědět, kterápak z nich jsi ty?"
„Na tom koneckonců nesejde," pravila vlaštovka ."Hlavně, že já jsem to tady poznala. Řeknu ti, z té Afriky až sem je to pěkná štreka. Málem mi z toho upadla křídla. No nic, jsem tu a můžu se hned pustit do budování hnízda. Říkaly holky, že tenhle loňský model,"mrkla korálkovým okem na hliněnou stavbičku pod sebou, „ten už fakt není trendy."
„Poslyš," osmělila jsem se, „ a nemělas mi náhodou něco vyřídit?"
„Vyřídit? Jasně, málem bych zapomněla. Ta zpráva zní: Jaro je tady. A dál to pošli sama.Já mám totiž děsně moc práce," dodala a odlétla pro základní kousek bláta na nový domov.

Jedna vlaštovka prý jaro nedělá. Nevím, jak u vás, ale já rychle v duchu přepočítala všechny opeřence, kteří každoročně okupují naši zahradu a dvůr - kosák s kosicí, drozd s drozdicí, manželé rehkovi a konipas s konipaskou, co spolu žijou na psí knížku. Ti všichni už pilně nosili na hnízdo, do počtu chyběly už jen ty vlaštovky. Takže teď byla sestava kompletní. Jaro je tady. No, řekněte sami - není snad tohle ta nejlepší zpráva?