druhý ze dvou držitelů Nobelovy ceny za literaturu v roce 1904
Datum narození: / Datum úmrtí:
19.04.
1832 / 04.09.1916
Madrid / tamtéž
José
Echegaray y Eizaguirre, vyrůstal v baskické rodině. Otec byl profesorem řečtiny v ústavu Murcia,
kde začal se studii i on. Později přešel na Escuela de Caminos. Ač miloval divadlo, vystudoval nejprve stavební obor
a potom ekonomii.
Jeho příkladná píle a
neobvyklá kapacita matematických znalostí nezůstala dlouho utajena. V 1853 se stal jedním z vedoucích inženýrů u Almería a Granada, ale jen na krátkou dobu a následně byl jmenován
profesorem čisté a aplikované matematiky ve škole, kde byl sám nedávno žákem. Jeho
Problémy de
geometría analítica (1865) a Teorías modernas de la física unidad de fuerzas
las materiales (1867) byla na
tehdejší dobu velmi významným počinem. Pomáhal založit La Revista,
a postavil se na prominentní stranu v uplatnění doktríny
volného obchodování.. Mohl se stát kancléřem, ale když lidové hnutí 1868 svrhlo monarchii,
odstoupil . Mezi lety 1867 a 1874
byl ministrem obchodu a financí;
po návrátu Bourbonské dynastie se otočil ke své karieře zády a získal si novou pověst jako dramatik. Velmi brzy, už v r. 1867 napsal hru La Hija (Předurčený člověk). Zadal
ji pod cizím jménem. Tato byla odmítnuta. Zůstal tedy utajen do 1877, kdy se toto
dílo objevilo pod
titulem Tal
culpa tal pena (Parašutista). Další
hra, La Última
Noche, také napsaná r. 1867, byla uvedena v r. 1875. V pozdějších
letech byl už Echegaray přijímán jako úspěšný autor. El
Libro talonario, se hrálo na Teatro de Apolo 18. února 1874. Schovával se
pod průhledným pseudonymem Jorgea Hayaseca. Později
ve stejném roce Echegaray vyhrál na celé čáře s velmi populární La Esposa del vengador, ve které dobré vlastnosti - chytrost a skromnost vítězí nad bezuzdnou marnivostí. Všechny jeho pozdější práce byly jasně zaměřeny. Od
1874 psal, se střídavými úspěchy,
podivuhodné množství her. Mezi jeho nejhranější patří třeba En el puño de espada la (1875) či O
locura ó santidad (1877). Posledně
jmenovaná byla přeložena do švédštiny a
italštiny. K "En el seno de la muerte (1879), existuje velmi dobrá německá
verze Fastenrath. El gran Galeoto (1881), možná ta
nejlepší z Echegarayových her díky pojetí a přizpůsobivosti, byla přeložena do
několika jazyků. Svou citlivost pro nové myšlenky zviditelnil v takových kusech jako Mariana (1892), Mancha que limpia
(1895), El Hijo de Don Juan (1892), a El loko Dios (1900). Tyto se ukázaly blízkými
studiím Ibsenovým, a El
loko Dios zvláště měla být vzata
jako neúmyslná parodie Ibsenova
symbolismu. Echegeray
je autorem asi šedesáti dramat, jejichž hybnou silou je romantická vášnivost a
osudovost, na něž se napojuje pozitivistická didaktičnost.
Některé jsou psány
ve verších. Byly vypočítány na efekt a dočasně zaujaly i diváky v zahraničí
(dnes je Echegeray v podstatě téměř neznámým autorem). Jako
dramatik si zachovával přísný morální pohled na umělecké zobrazování lidských
osudů a setkával se s nadšeným souhlasem četných obdivovatelů. Objevovaly se
však i přísné kritické hlasy. Říkalo se, že jeho dramata mají podobu rovnic a
matematických problémů, protože jsou psána z pohledu matematika a veřejného
činitele, který etické hodnoty neúprosně staví proti slabostem člověka. Nikdo
však nemohl popřít, že jeho díla se vyznačují hlubokým mravním pojetím.
Roku 1904 mu byla společně
s francouzským básníkem Frédéricem Mistralem udělena Nobelova cena za literaturu „... se zřetelelem k obsáhlému a
geniálnímu dílu, které samostatným a originálním způsobem oživilo velké tradice
španělského dramatu" (citace z
odůvodnění Švédské akademie).
Monolog
Pepita ze hry Velký Galeoto:
Dobře, tak po pořádku. Je jedno, co
můj strýc říká.
To je naprosté
šílenství mít doma mladou dívku, krásnou jak slunce, pod jednou střechou s
hezkým kolegou Ernestem, co má duši
plnou ohně a hlavu plnou romantiky.
Vždyť je s ní téměř v neustálém kontaktu
.
On sice přísahá, že mezi nimi je
jen nejčistější druh přátelství, že ji
miluje jako sestru, a že můj strýc je
pro něj otcem.
Ale já to vidím jinak a ačkoli jsem
mladý,už jsem se pár věcí o tomto světě
naučil.
Nevěřím,že jde jen o vztah
bratra a sestry.
A co tomu říká okolí? Copak ostatní podepsali nějaký
závazek o tom, že to s každým myslí jen dobře? Copak dělají, že je nevidí celý čas spolu v divadle, v parku.
I kdyby je viděla jen
jedna osoba, řekne to druhé, ta třetí, že byli viděni na veřejnosti samotní, bez doprovodu - ona s tím jejím nevinným soucitem na tváři
a on s tím svým bratrským zalíbením.
Stačí, že je vidí jeden člověk
na začátku cesty, další o chvíli později a pak třetí, čtvrtý. A začnou se o tom
bavit a porovnávat časy a hledat další svědky.
Z toho není cesty ven. Ne každý řekne jen
to, co viděl.
Nikdo v dnešní době se nevyhne pomluvám a zlu
Všímněte si: Já připouštím, že v sobě našli
zalíbení a to je velmi důležité.
Protože být tak blízko Theodory a nemilovat ji, to chce strašně pevnou vůli.
Jeden může být učenec a filosof a matematik a fyzik, ale pořád je to jen člověk
a ona...ona je božská....
Škola jazyků v Murcii
Z děl
:
* El libro talonario (1874, Šeková
knížka)
* Le esposa del vengador (1874,
Mstitelova žena)
* En puńo de la espada (1875, Jílec
meče)
* O locura on santidad (1877, Světec
či blázen)
* En el pilar y en la cruz (1878,
Hranice a kříž)
* En el seno de la muerte (1879)
* La muerte en los labiios (1880)
* El gran Galeoto (1881, Velký
Galeoto)
* Lo sublime en lo vulgar (1890)
* En crítico incipiente (1891)
* El hijo de Don Juan (1892, Syn
dona Juana)
* Malas Herencias (1892)
* El estigma (1895, Znamení)
* Mancha que limpia (1895)
* Mariana (1895)
* La duda (1898, Nejistota)
* El loco dios (1900, Šílený bůh)
* A fuerza de arrastrarse (1905)
* Recuerdos (1917, Vzpomínky)
Česká
vydání:
* Velký Galeoto, M. Knapp, Praha 1892, překlad Jan
Kühnl,
* Světec či blázen?, Jaroslav Pospíšil, 1893,
překlad Jaroslav Vrchlický,
* Mariana, Jaroslav Pospíšil, 1894, překlad
Jaroslav Vrchlický,
* Mstitel, M. Knapp, Praha 1908, překlad Bohdan
K. Lachmann,
* Hodinář, Josef R. Vilímek, Praha 1914,
překlad K. Drzka,
* Šílený bůh, Nakladatelské družstvo Máje, Praha
1937, překlad a úvod Jaromír Borecký.
Zdroje článku:
www.spisovatelé.cz
Encyklopedie
čs.mládeže pro školu a dům,nakl. Jos.Elstner, díl.II.,V.,VI. - vyd.1. Praha 1934
www.kirjasto.sci.fi/eizaguir.htm
nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/
*Příští úterý vyjde medailon nositele Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1905 Henryka Sienkiewicze*