<<
Únor
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| |
|
Stránku si právě čte 32 lidí.
|
|
Komentáře ke článku: Eugene O'Neill (ze dne 25.11.2008, autor článku: Harr)
************** * **************
Eugene O'Neill
Americký dramatik, čtyřnásobný držitel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny udělené v roce 1936.
* 16. října 1888, New York
+ 27. listopadu 1953, Boston
Eugene Gladstone O´Neill se
narodil v rodině herce irského původu, který pracoval v
kočovné herecké společnosti. Malý Eugene tak vyrůstal na cestách, ale otcův
zájem o divadlo zprvu nesdílel. Nejprve studoval katolickou
internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil,
již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání,
z nichž některá byla poměrně dobrodružná (mimo jiné hledal roku 1909 zlato v Hondurasu
a v letech 1910-1911 se plavil jako
námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie).
Většinou žil bohémským životem a jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu
a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu.
Roku 1912
začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy,
z níž se léčil v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické
pokusy, které však neměly žádný úspěch (nabízel je k realizaci otci, ten je
však odmítal).
V
letech 1914-1915 absolvoval O'Neill seminář
dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě, kde se seznámil s herci
z avantgardního
divadelního souboru Provincetown Players (Provincetownští herci) z New Yorku.
Napsal pro
ně aktovku
z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu, která byla jeho
první hrou uvedenou na scéně. Hra měla úspěch, a tak
Provincetownští herci uvedli v letech 1916 - 1922 dalších patnáct
O'Neillových her, z nichž největšího úpěchu dosáhl roku 1920 Císař Jones.
Současně
se spoluprácí s Provincetownskými herci se O'Neill snažil proniknout do „velkého
divadla" na Broadway, což mělo za následek myšlenkové, stylové i kvalitativní
výkyvy v jeho tvorbě, zaviněné určitou komerčností tamního divadelního
prostředí. Velkého uznání zde však dosáhl roku 1920 hrou
Za obzor, ve které se umělecky plně našel a poprvé naplno otevřel
své téma: neúnavnou snahu hlavních hrdinů zvrátit svůj promarněný život. Roku 1921 uvedl na Broadway
svou další slavnou hru Ana Christie. Roku 1926 ukončil O'Neill svou
spolupráci s malými experimentálními scénami a téměř všechny jeho další
premiéry pro něho realizoval Theatre Guild (Divadelní cech) tehdy jedna
z nejlepších broadwayských
institucí. Roku 1931
zde O'Neill uvedl jedno ze svých stěžejních děl, dramatickou trilogii
Smutek sluší Elektře, ve které se pokusil najít moderní ekvivalent antického mýtu.
O'Neillovy
divadelní hry
mají hluboký psychologický podtext, neboť zkoumají motivy
odcizení, viny, iluze, touhy a zklamání. O'Neill v nich zobrazuje rodinné
vztahy ničené nenávistí, incestní láskou a cizoložstvím, které ústí ve vraždy a
sebevraždy vyvolané nepřekonatelným vědomím viny a trestu. „Za jeho dramatické
dílo, charakterizované mocnou působivostí, čestností, silnými city a svébytným
pojetím tragičnosti" (citace z odůvodnění Švédské akademie) mu byla roku 1936 jako druhému americkému spisovateli (a doposud jako
jedinému americkému dramatikovi) udělena Nobelova cena za literaturu.
Nobelovu
cenu O'Neill obdržel paradoxně v době, kdy se na dlouhá léta odmlčel.
Koncipoval totiž veliký cyklus devíti dramat pod názvem Příběh vlastníků,
kteří se sami vyvlastnili, který měl kriticky zobrazit americký život od koloniálního období do první světové války. Z cyklu napsal šest her,
čtyři však zničil a zbylé dvě byly uveřejněny až po jeho smrti. Rovněž po jeho
smrti bylo roku 1956
provedeno jeho vrcholné dílo „psané slzami a krví", otřesné
psychoanalytické drama
s autobiografickými
prvky Cesta dlouhým dnem do noci napsané již roku 1941.
dům Eugena O'Neilla v Denvilu
Dramata
O´Neillem začíná slavné období moderního
amerického dramatu. Jeho dramatické dílo obsahuje téměř padesát her.
Náměty O´Neill ze života námořníků, spodiny,
proletářských vrstev, života farmářů i inteligence. Jeho tvorba se rozpíná od
naturalizujících aktovek přes hry expresionistické, psychoanalytické až k
filozofujícím podobenstvím a alegoriím. Celým dílem prostupuje autobiografický
motiv.
V závěru svého života psal O´Neill realistická
psychologická dramata:
- Thirst and
Other One-Act Plays (1914, Žízeň a jiné aktovky) - sborník
prvních O'Neillových her
- Čtyři aktovky
z námořnického prostředí spojené postavami z posádky fiktivní lodi Glencairn:
- Bound East
for Cardiff
(1916, Východním směrem do Cardiffu)
- The Long
Voyage Home
(1917, Dlouhá plavba domů)
- The Moon of
the Caribbees (1918, Karibský
měsíc) česky též jako Pod
karribbským měsícem
- In the Zone (1919, V ponorkovém pásmu) - česky též
jako V zóně
- The Emperor
Jones
(1920, Císař Jones) expresionistické drama strachu a zlého
svědomí černošského diktátora na malém ostrově ve Střední Americe
- Beyond the
Horizont
(1920, Za obzor) první z řady broadwayských her, Pulitzerova cena
- Exorcism (1920, Zaklínání)
- Gold (1921, Zlato)
- The Straw (1921, Stéblo) - hra na motivy
O'Neillova pobytu v sanatoriu
- Anna Christie (1921) - drama prostitutky s čistou
duší, která přece jen najde svou pravou lásku, Pulitzerova cena
- The Hairy Ape (1922, Chlupatá opice) drama odcizení, individualistické
revolty a anarchistických postojů s pronikavým sociálním obsahem, obraz
člověka, který nedokáže najít své místo ve společnosti a v životě, a
skončí ve smrtelném objetí obrovské gorily.
- The First Mann (1922, První člověk)
- Welded (1924, Spojení)
- All God's
Chillun Got Wings (1924, Všechny boží
děti mají křídla) příběh manželství černocha s běloškou, ve kterém jsou
zdramatizovány rasové předsudky.
- Desire Under
the Eims
(1924, Touha pod jilmy) drama konfliktu
mezi otcem a synem s tématem chtivosti a touhy ovládat, česky též jako Farma
pod jilmy.
- The Fountain (1925, Pramen věčného mládí)
- The Great God Brown (1926, Velký bůh Brown)
symbolicko-poetická hra tragicky ironizující moderní podnikatelský
materialismus.
- Marco Millions (1927, Milónový Marko) satirická pseudohistorická komedie odehrávající se ve 13. století s hlavní postavou
cestovatele Marka Pola
stavící do kontrastu oduševnělý Orient s odduševnělou západní
civilizací.
- Lazarus
Laughed
(1927, Lazar se smál)
- Strange
Interlude
(1928, Podivná mezihra) hra, ve které
O'Neill použil metodu proudu vědomí a vnitřních monologů, Pulitzerova cena.
- Dynamo (1929) hra, ve které mladý hrdina hledá
náhradu ztraceného křesťanského
boha.
- Mourning
Becomes
Electra
(1931, Smutek sluší Elektře) dramatická trilogie, ve které O'Neill zasadil
příběh Aischylovy Oresteie
do prostředí Nové Anglie
po skončení války Severu proti
Jihu. Děj se odehrává v patricijské rodině zmítané vzájemnou
nenávistí a autor v něm zdůrazňuje osudovou předurčenost danou rodiči a
proti principu života staví princip války a smrti, jehož vtělení vidí ve
ve zhoubné síle puritánské vášnivosti.
- Ah,
Wilderness! (1933, Ach, ta léta
bláznivá) komedie,
- Days Without
End
(1934, Dny bez konce) moderní
faustiáda, ve které O'Neill přivedl na scénu hrdinu rozdvojeného do
postavy faustovské a mefistofelské.
- The Iceman
Cometh
(1946, Ledař přichází) pochmurné drama
napsané již roku 1939 vyjadřující myšlenku, že člověk
zbavený svých iluzí je zaslíben smrti.
- A Moon for the
Misbegotten
(1947, Měsíc pro smolaře) realistické
psychologické drama prosycené lidským porozuměním a soucitem, v němž
O'Neill načrtl portrét svého staršího bratra Jamese.
- Long Day's
Journey Into Night (1956, Cesta dlouhým
dnem do noci) posmrtně uvedená divadelní hra,
oceněná Pulitzerovou cenou,
vrchol O'Neillovy tvorby. Jde o otřesné psychoanalytické drama o na morfiu závislé matce,
lakomém otci a dvou bratrech, kteří stále hledají své pravé místo v
životě. Hra, analyzující rozklad lidské osobnosti a rodinných vztahů pod
vlivem chorobných podmínek spolužití a prostředí, byla napsána již roku 1941 a vykazuje značné autobiografickými prvky.
- A Touch of the
Poet
(1957, Tak trochu básník) posmrtně
uvedená tragikomedie z roku 1942 patřící do
O'Neillova nedokončeného cyklu Příběh vlastníků, kteří se sami
vyvlastnili, v níž dominuje myšlenka potřebnosti iluzí o sobě samém
pro lidský život.
- Hughie (1957, posmrtně uvedená mistrovská jednoaktovka z roku 1941 autenticky zobrazující atmosférou
dvacátých let 20. století.
- More Stately
Mansions
(1962, Vznešenější sídla) posmrtně
uvedené pokračování hry Tak trochu básník, které bylo nalezeno v
nehotové verzi z roku 1941.
Filmové adaptace
- Kiri no minato (1923, Přístav v mlze) Japonsko, režie Kenji
Mizoguchi, němý film podle hry Anna Christie.
- Anna Christie (1923) USA,
režie John
Griffith Wray, němý film.
- Anna Christie (1931) USA,
režie Clarence
Brown, v hlavní roli Greta Garbo.
- Strange
Interlude
(1932, Podivná mezihra) USA,
režie Robert
Z. Leonard, v hlavní roli Clark Gable.
- The Emperor
Jones
(1933, Císař Jones) USA,
režie Dudley
Murphy,
- Ah,
Wilderness!
(1935, Ach, ta léta bláznivá) USA,
režie Clarence
Brown,
- Marco Millions (1939, Milónový Marko) Velká Británie,
režie Michael
Macowan, televizní
film.
- The Long
Voyage Home
(1940, Dlouhá plavba domů) USA,
režie John
Ford, v hlavní roli John Wayne, jde o filmové zpracování
všech čtyřech O'Neillových námořnických aktovek.
- The Hairy Ape (1944, Chlupatá opice) USA,
režie Alfred
Santell,
- Mourning
Becomes Electra (1947, Smutek sluší
Elektře) - USA,
režie Dudley
Nichols,
- Summer Holiday (1948, Letní prázdniny) USA,
režie Rouben
Mamoulian, muzikálová verze hry Ach,
ta léta bláznivá.
- Desire Under
the
Eims
(1958, Touha pod jilmy) USA,
režie Delbert
Mann, v hlavní roli Sophia Lorenová
a Anthony
Perkins.
- Long Day's
Journey Into Night (1962, Cesta dlouhým
dnem do noci) USA,
režie Sidney
Lumet, v hlavní roli Ralph
Richardson a Katherine
Hepburnová.
- The Iceman
Cometh
(1973, Popelář přichází) USA,
režie John
Frankenheimer, v hlavní roli Lee Marvin.
- Long Day's
Journey Into Night (1973, Cesta dlouhým
dnem do noci) Velká Británie,
režie Peter
Wood, v hlavní roli Laurence Olivier,
televizní
film.
- Mourning
Becomes Electra (1978, Smutek sluší
Elektře) USA,
režie Nick
Havinga, televizní seriál.
- Hughie (1984) USA,
režie Terry
Hughes, televizní film.
- Long Day's
Journey Into Night (1987, Cesta dlouhým
dnem do noci) Velká Británie,
režie Jonathan
Miller, televizní film.
- Strange
Interlude
(1988, Podivná mezihra) Velká Británie,
režie Herbert
Wise, televizní film.
- Long Day's
Journey Into Night (1996, Cesta dlouhým
dnem do noci) Kanada, režie David
Wellington.
Česká vydání
- Císař Jones, B.
M. Klika, Praha 1925, přeložil Jiří
Horák,
- V ponorkovém
pásmu,
B.
M. Klika, Praha 1925, přeložil Frank
Tetauer,
- Anna Christie, B.
M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank
Tetauer,
- Farma pod
jilmy,
B.
M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank
Tetauer,
- Velký bůh
Brown, B.
M. Klika, Praha 1928, přeložil Frank
Tetauer,
- Pod
karribbským měsícem, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložil Frank
Tetauer,
- Ach ta léta
bláznivá, Dilia,
Praha 1959, přeložily Wanda
Beranová a Eva
Kondrysová,
- Smutek sluší
Elektře, Orbis,
Praha 1960, přeložil Jan Grossman,
- Miliónový
Marco, Dilia,
Praha 1963, přeložil František
Vrba,
- Podivná
mezihra,
Dilia,
Praha 1963, přeložil Frank
Tetauer,
- Anna Christie, Dilia,
Praha 1965, přeložil Milan Lukeš,
- Lazarův smích, Dilia,
Praha 1965, přeložil Frank
Tetauer,
- Popelář
přichází, Dilia,
Praha 1966, přeložil Ota Ornest,
- Pramen věčného
mládí, Dilia,
Praha 1967, přeložil Frank
Tetauer,
- Tak trochu
básník, Dilia,
Praha 1969, přeložil Břetislav Hodek,
- Touha pod
jilmy,
Dilia,
Praha 1975, přeložil Milan Lukeš,
- Ach ta léta
bláznivá,
Dilia,
Praha 1977, přeložila Eva
Kondrysová,
- Dlouhá plavba
domů,
Dilia,
Praha 1988, přeložil Jiří
Ornest, obsahuje aktovky Karibský měsíc, Východním
směrem do Cardiffu, Dlouhá plavba domů a V zóně.
- Cesta dlouhým
dnem do noci,
Odeon, Praha 1988, přeložil Josef
Schwarz.
- Smutek sluší
Elektře, Dilia,
Praha 1992, přeložil Jan Grossman.
- Cesta dlouhým
dnem do noci,
Národní divadlo,
Praha 1998, přeložil Zdeněk Urbánek.
Ukázky z děl
Smutek sluší Elektře
(Překlad: Jan Grossman, 1964)
Hra O'Neilla je zajímavou novodobou adaptací
známé antické tragédie jednající o
návratu Agamemnóna domů za manželkou
Klytaiméstrou, ale je zavražděn jejím milencem. Navrátivší se syn musí za
pomoci sestry Elektry pomstít jeho smrt - matkovraždou.
Děj je tentokrát zasazen do roku 1865,
přesněji do Ameriky za dob občanské války. Podobně jako v antických tragédiích
zde máme průvodce - chór, vysvětlující popudy rodiny či upřesňující nenápadně
nové indicie k ději.
Otec rodiny Ezra Mannon , je v poli stejně
jako jeho syn Orin. Chlapec byl matčiným miláčkem, proto je jí Ezra neustále obviňován, že jí syna odvedl. Mannonovým se rozpadlo manželství již krátce
po svatbě, přesto spolu zůstali. Ale za manželovy nepřítomnosti, dcera Lavínie
zjišťuje, že její nápadník, námořník Adam Brant, se nezajímá o ni, ale dochází
za Kristinou, její matkou. Navíc se ukáže, že je vlastně jejich vzdáleným
příbuzným, jehož rodiči kdysi Mannovi pohrdali a vyhnali je z domu.zhanobí před Ezrou, který si
s ní chce po příjezdu promluvit, bohužel hned první den doma, je otráven jedem.
Zakrátko se vrátí z vojny i Orin. Je znát, že
vyrostl teprve na frontě. Nerozumí zlosti své sestry, která se jej snaží cíleně
vmanipulovat do vraždy matčina milence, plukovníka Branta. Netuší však, že její
mladší bratr svou matku velmi miloval, což hraničilo až s oidipovským komplexem.
Po vraždě se Kristina zhroutí a zastřelí
se v blízkosti svého syna.
K dalším událostem dochází až po roce.
Lavínie odvezla svého bratra z domu, aby přišel na jiné myšlenky, ale je vidět,
že jej tragedie zasáhla natolik, že se z traumatu již nikdy nedostane, i když
má stále po boku milující sousedku Hazel.
Elektra se však velmi změnila. Po roce vypadá
přesně jako její matka. Má dokonce stejné pojetí života a dělá věci, jaké
Kristině vytýkala. Ráda přijme žádost o
ruku a vstoupí do manželství -
s bratrem Hazel, Petrem. Štěstí jim však nepřeje, protože ona se snaží neustále zakrýt to, co se stalo před
rokem. Orin naprosto nezvládne tlak, zastřelí se a od jeho sestry se všichni
odvrátí, neboť ji považují za původkyni veškerého zla.
Teprve tehdy Lavinie pochopí, že i když byla
nejdříve přísná a poté poznala, jaký je život, s mužskými domorodci na
ostrovech, musí kletbu své rodiny vykoupit co nejdelším utrpením v prokletém
domě svých předků.
Cesta dlouhým dnem do noci
Tato hra patří mezi nejdrásavější osobní dramata,
která můžeme v dějinách dramatické literatury najít. Sám autor si nepřál, aby
dílo bylo publikováno dříve než pětadvacet let po jeho smrti. Byl totiž jedním
z jeho aktérů, i když zde přijal jméno svého, v dětském věku zemřelého bratra,
Edmunda.
Drahá, dávám ti rukopis hry o staré bolesti, psanou
slzami a krví. Mohlo by to vypadat jako nevhodný dar ke dni, který má být
oslavou štěstí. Ale ty to pochopíš. Zamýšlel jsem ho jako poctu tvé lásce a
něze, která mi vrátila víru v lásku, díky níž jsem se dokázal postavit svým
běsům a napsat tuto hru - se soucitem, porozuměním a odpuštěním pro všechny
čtyři utrápené členy rodiny Tyronových.
S takovou dedikací věnoval americký dramatik Eugene
O'Neill rukopis své poslední hry Cesta dlouhým dnem do noci své třetí ženě
Carlottě k dvanáctému výročí svatby.
Vzhledem k tomu, že O‘Neillova vdova jeho přání
nerespektovala, vyšlo už dva roky po
jeho smrti.
O‘Neill se v něm vyrovnával se svými životními
traumaty, které měly počátek v jeho rozvrácené rodině. Té vládl dominantní
otec, ze staršího bratra se stal alkoholik a matka se dlouho snažila zbavit
drogové závislosti, kterou si po těžké nemoci vytvořila. Sám O‘Neill zápasil s
tuberkulózou, která na čas pozastavila jeho redaktorskou dráhu. A právě do
tohoto období nás dramatik uvádí.
Celá hra se odehrává v letním bytě rodiny Tyronů.
Hlava rodiny, otec James Tyrone, je herec, který se proslavil jedinou rolí, a
to v bulvární hře. Mary se právě vrátila z léčby závislosti na morfiu a snaží
se marně zamaskovat že tato stále trvá. Nejstarší syn Jamie, neúspěšný herec,
propadl alkoholu. Mladší,přecitlivělý Edmund trpí tuberkulózou.
James je neustále obviňován z hamižnosti, která
byla nejspíše původcem pozdějších Maryiných problémů. Všichni se hádají a
alkohol teče proudem. Tento den rodiny Tyronů ale není nevšední. Jejich soužití
je dlouhá řada podobných dní, plná hořkosti, bojů a pod nimi skryté lásky.
Za hru získal dramatik Pulitzerovu cenu - posmrtně.
Za svého života si její publikování nepřál, možná i proto, že rodinná traumata
zanechala neblahá dědictví - sám O'Neill se potýkal s alkoholem a oba jeho
synové spáchali sebevraždu.
Poznámka na okraj:
Výše zmiňovaná hra byla u
nás poprvé uvedena v r.1966, ale viděla jsem ji až v r. 1978 v Činoherním klubu. V režii Ladislava Smočka si zahráli: fantasticky
dokonalý Josef Somr v roli otce Jamese Tyrona, vynikající Jiřina Třebická( zemřela v 24.01. 2005) v roli Mary,
Josef Abrhám jako Edmund, Petr Čepek (zemřel 20. 9.
1994) jako starší bratr Jamie
a Libuše Šafránková jako služebná Cathleen.

divadelní inscenace z roku 1978, v hlavních rolích: Josef Abrahám, Jiřina Třebická a Josef Somr
Tutéž hru uvádí nyní
Divadlo Bez zábradlí v režii Alice Nellis.
Diváci se mohou těšit na
hvězdné obsazení, vedle Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské v hlavních rolích se
objeví bratři Filip Čapka a Michal Čapka (oba nositeli Thálie pro mladé umělce
do 33 let). V inscenaci „rodinného dramatu" se v další ženské roli objeví i
Filipova žena - Zuzana Čapková.
Film, který bohužel na
DVD u nás nevyšel je hereckým koncertem níže uvedených protagonistů.
Bohužel už si nepamatuji,
kdo hrál roli Cathleen. Film jsem viděla na ZDF někdy kolem roku 1974.
Režie: Sidney Lumet
USA, 1962, 174 min
Hrají:
Ralph Richardson - otec Tyron
Katharine Hepburn - matka Mary
Jason Robards - alkoholik Jamie
Dean Stockwell . mladší syn Edmund
Všichni mužští
představitelé získali za své role Cenu za nejlepší herecký výkon na MFF
v Cannes 1962.
U nás dostupný na DVD je
televizní film VB režisérů Michaela Blakemora a Petera Wooda
Laurence Olivier - otec,
Konstance Cummings - Mary
Denis Quilley - Jamie
Ronald Pickup - Edmund
Maureen Lipman - Cathleen
*Na příště pro Vás připravujeme životopis Rogera Martina du Garda - francouzského prozaika a dramatika, nositele Nobelovy ceny za rok 1937 *
|
Zobrazit článek Eugene O'Neill
|
|