Francouzský prozaik a
dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1937.
* 23. března 1881, Neuilly
sur Seine
+ 23. srpna 1958, Bellême
Roger
Martin du Gard se narodil 23. 3. roku 1881 na předměstí Paříže. Jeho rodiče byli silní katolíci,
otec prosperující právník a matka knihovnice. Vzdělání zakončil na École des Chartres v Paříži
v roce 1906, kde získal diplom v oboru paleografie (věda, zabývající se historickými písmy).
Jeho literární počiny byly silně ovlivněny dvěma prvky v jeho životě -
jednak oborem, který vystudoval a jednak ruským spisovatelem L. N. Tolstem. Jelikož studoval obor
historického písemnictví, lpěl na pečlivé přípravě faktických dat před začátkem
vlastního psaní románu či divadelní hry.
Martin du Gard debutoval s románem Stát
se! v roce 1908 (již
předtím napsal několik prací, ale v z důvodu velké sebekritiky je
zničil). Gardovi v literární kariéře pomohl André Gide, který byl jeho blízkým přítelem. S Gidem měli
společný pohled na literaturu, proto Martin du Gard vstoupil do spolku La
Nouvelle Revue Française, jehož byl André Gide členem a který se hlásil novému klasicismu. Po vypuknutí
První světové války byl povolán na frontu, ale bojů se přímo neúčastnil. Avšak
po skončení války zaujal stejný protiválečný postoj jako Romain Rolland. Po válce nastoupil do divadla, ale práce zde jej
unavovala a proto se usadil na statku blízko Bellême, kde začal pracovat na
svém největším díle „románu řeka" Thibaultové, na kterém pracoval od roku
1920 až do roku 1940. Práci na díla pozastavila pouze autorova autonehoda v roce 1931. Hlavním vzorem pro napsání tohoto
sedmidílného románu byl L. N. Tolstoj
a jeho Vojna a mír. Za jeden svazek, Léto 1914, z celkových sedmi
získal Nobelovu cenu za literaturu udělenou v roce 1937
s následujícím odůvodněním Švédské akademie: „... za uměleckou sílu a
pravdu, s níž v románovém cyklu Thibaultové zachytil lidské konflikty a
významné aspekty současného života..." Druhou
světovou válku prožil Martin du Gard
v Nice. Reagoval na
válečný konflikt i v díle Thibaultové,
když kompletně spálil sedmý díl a napsal nový, ve kterém zmiňoval společenské
změny doby. Po skončení války se du Gard stáhnul z literárního života a
psal pouze memoáry.
Roger Martin du Gard zemřel 23.
8. 1958 v Bellême,
po jeho boku ve smrti stál jeho dlouholetý přítel André Gide.
Dílo
- Stát se! (1908, Devenir!) vlastním nákladem vydaný
autorův první román o umělci
neschopném realizovat své umělecké plány, ve kterém jako by se Martin du
Gard také vnitřně vyrovnával s tím, že zničil své předcházející dílo La
Vie de Saint (Život světce), který neprošel jeho vlatním kritickým
pohledem
- Jedna z
nás (1910, L'Une de Nous) část autorova románu Marise, který měl být chronolgicky
pojatým příběhem ženy od jejích dívčích let až po stáří. Zbytek knihy
autor pro přílišnou sebekritičnost zničil.
- Jean Barois (1913) román, jehož tématem je složitý duševní vývoj
francouzského vzdělance bolestně prožívajícího rozpor mezi tradiční vírou
a pozitivistivkou vědou.
Hlavní hrdina je vychováván v přísném katolicismu, ale v dospívání
se začíná od své víry odvracet, vrací se k ní až v otázkách smrti
a hledá v ní lidskou útěchu před svým koncem
- Závěť
tatíka Leleua (1914, Le Testament du Pére Leleu) divadelní hra,
venkovská fraška uvedená česky roku 1925 pod názverm Závěť strýčka Louly
- Thibaultové (1922-1940, Les Thibault) vrcholné
autorovo dílo, osmidílný románový cyklus, ve kterém autor zobrazil společenský
život ve Francii na
přelomu 19. a 20. století, v době před první
světovou válkou a především během ní
- Vodnatelnost (1928, Le Gonfle) divadelní hra, satirická fraška
- Africké
tajemtví (1931, La Confidence africaine) novela jejímž tématem je incestní láska
mezi bratrem a sestrou
- Nemluva (1932, Un Taciturne) divadelní hra, drama zabývající se problémem homosexuality
- Starosvětská
Francie (1933, Vieille France) cyklus drobných črt z francouzské vesnice, volně spojovaných osobou listonoše.
Tomu se při doručování dopisů otvírají všechna stavení, takže má možnost
(které napomáhá i tím, že dopisy tajně otvírá a čte) nahlédnout do soukromí
obyvatel nejrozmanitějších zaměstnání a charakterů a odhalit tak jejich
pravou, před veřejností skrývanou tvář
- Poznámky o
André Gidovi (1951, Notes sur André Gide) eseje
- Autobiografické
a literární vzpomínky (1955, Souvenirs Autobiographiques et Littéraires)
eseje
- Korespondence
(1968, Correspondancee) posmrtně
- Podplukovník
de Maumort (1983, Le Lieutenant-Colonel de Maumort ) autorův
posmrtně vydaný nedokončený román s řadou autobiografických prvků
Česká vydání
- Rodina Thibaultů I, - VI. - František
Topič, Praha 1930-1933, přeložili František
Jelínek a Hanuš Jelínek, znovu 1937
- Rodina Thibaultů VII. - Léto 1914 - František
Topič, Praha 1937-1938, přeložili František
Jelínek a Hanuš Jelínek
- Jan Barois - Evropský literární klub, Praha 1938, přeložili Miloslav
Jirda a Svatopluk
Kadlec, znovu Odeon, Praha 1961 pod názvem Jean Barois.
- Thibaultové - SNKLHU, Praha 1959, přeložil Břetislav
Štorm, všech osm částí ve třech svazcích, znovu Odeon, Praha 1967.
- Starosvětská Francie - Československý spisovatel, Praha 1963, přeložil Břetislav
Štorm.
Obsah díla Thibaultové
Hned na
začátku se seznamujeme s katolickou rodinou Thibaultů,
které vládne megalomanský a bigotní otec Oskar Thibault. Dalšími členy rodiny
jsou jeho dva synové, starší Antonín, lékař a pozitivista, který věří pouze
v chladný rozum a sní o tom, že se stane slavným vědcem, a Jakub, který má
vzpurného a nepokořitelného ducha nenávidějícího násilí. Zatímco Antonínův
život plyne poklidně, dochází mezi otcem a Jakubem ke dvěma velkým střetnutím,
které Jakub řeší ve svých čtrnácti letech útěkem z domova. V postavě Oskara
Thibaulta vytvořil Roger
Martin du Gard
platický a psychologicky propracovaný portrét představitele katolického dogmatismu a tvrdého
autoritářství, který neváhá dát svého syna Jakuba do polepšovny, kterou sám
založil, aby jej zlomil. Tento jeho až nenávistný vztah k Jakubovi není však
jen výrazem biologicko-sociologického vztahu otce a syna, ale má základ v
Oskarově charakteru, odmítajícím všechno, co se vzpírá nehybnému konformismu.
Po návratu z polepšovny se z Jakuba stává mlčenlivý a nejistý mladík, který se
na rozdíl od svého bratra necítí nikde na pevné půdě.
Souběžně s
osudy rodiny Thibaultů se rozvíjejí osudy rodiny de Fontaninů, osvícenských protestantů. Té vládne vlídná
paní de Fontanin, která, opuštěna manželelm, vášnivě miluje své dvě děti,
Daniela a Jenny. Daniel je svou povahou podobný Jakubovi, ovšem je poněkud
zdrženlivější a mírnější. Jenny, na první pohled odměřená a chladná, je však po
matce velice citlivá a něžná. Na tomto základě pak Roger
Martin du Gard
rozvíjí složité vztahy svých hrdinů, jejich milostné problémy, přátelství
Jakuba a Daniela a Jakubův komplikovaný vztah k Jenny.
V
závěrečném díle této „první" části cyklu, v Otově smrti jsme svědkem
umírání Oskara Thibaulta. Jsme ale překvapeni, s jakou houževnaostí se tento
fanatický katolík brání smrti,
namísto toho, aby se vyrovnaně rozloučil s títo světem. Nikdy se sice nedovíme,
jesti opravdu věřil v posmrtný život, ale přesvědčujeme se, že by za něj
nevyměnil ani to největší utrpení na zemi. Zjišťujeme tak, že za pevnou
jistotou Oskara Thibaulta se skrývá nejistota, strach ze stárnutí, z vlastní
osamocenosti a ze smrti. Postava jevící se zprvu jen v negativním světle,
vyvolává tak nyní soucit.
Léto 1914
a Epilog
Zhruba
kolem roku 1931 došlo u Rogera
Martina du Garda
ke změně koncepce cyklu. Nástup fašismu a nebezpečí nového
válečného konfliktu jej dovedlo k přesvědčení, že se nemůže věnovat jen líčení
izolovaných citových a morálních problémů svých
hrdinů, protože člověk je součástí společnosti, která ovlivňuje jeho osud.
Proto spálil již hotový sedmý díl s názvem Příprava (L'Appareillage) a
napsal díl nový, Léto 1914, ve kterém problémy individuálních úzkostí
ustoupily do pozadí před politickými a sociálními problémy. První
světová válka,
která měla být v původní koncepci jen stručnou epizodou, se tak stala vrcholným
bodem díla, ve kterém jsou sedmý a závěrečný osmý svazek z roku 1940 delší než prvních
šest částí dohromady.
V sedmém
díle cyklu, nazvaném Léto 1914, je podána v celé své složitosti
dramatická historie Francie v době pěti týdnů,
které oddělovaly sarajevský atentát od vypuknutí
války. Autor zde vytváří bohatý a pestrý obraz politického a ideologického
chaosu a vření ve francouzské společnosti. Zastánci
nacionalismu jsou konfrontováni
se socialistickými internacionalisty, anarchistické revoluční tendence s názory humanistických reformistů,
válkychtivost zfanatizovaných šovinistů s tolstojovským pacifismem. Jediným světlým
bodem v této době, kdy se připravuje tragédie evropských národů, je konečné
shledání Jakuba a Jenny.
Samotná
postava Jakuba se vyvíjí - od individuální revolty proti rodině směřuje Jakub
takřka logicky k revoluční činnosti a v řadách socialistů bojuje za záchranu
míru. Nakonec se rozhodně k zoufalému činu, o němž je přesvědčen, že může
ukončit začínající válečnou katastrofu. Chce po obou stranách fronty shodit z
letadla pacifistické letáky s výzvou, aby vojáci odhodili své zbraně. Při pokusu
o realizaci toho svého plánu je však setřelen a v troskách letadla zahyne. Jeho
smrt je sice hrdinská, ale zbytečná, absurdní a beznadějná. Jakub zemřel, aniž
dokázal vyřešit své vlastní problémy, aniž porozuměl sám sobě.
Hrdinou
závěrečného dílu celého cyklu s příznačným názvem Epilog je Antonín,
který se sice dožil konce války, ale postupně umírá v sanatoriu na důledky
zasažení yperitem, když působil na
frontě jako vojenský lékař. Jde však o Antonína úplně jiného, než na jakého
jsme byli zvyklí z předcházejícíh dílů. Tváří tvář snrti opouští Antonín svůj
chladný pozitivismus ve prospěch nekonečného
humanismu. Vidí, že skončila
jedna epocha, že skončily naděje jedné generace, která už nemůže splnit to, co
si předsevzala, a obrací se tedy do budocnosti, kterou pro něj ztělesňuje syn
Jakuba a Jenny Pavlík. Rodina válečnou katastrofu nepřežila, ale přežily jí
Jakubovy názory o tom, že válka je ničitelkou všech hodnot a všeho
životodárného, a Jenny je rozhodnuta zasvětit svůj život tomu, aby jim Pavlíka
neodcizila. Roger
Martin du Gard
tak svým dílem předává poselství o tom, že válka není exaltací ctností, ale
obecnou tragédií, jejíž příčiny netkví v nezměnitelné soudovosti, nýbrž v
lidech samých, kteří z ideálů jako je Vlast, Svoboda a Spravedlnost vytvářejí
idoly, za nimiž se skrývá agresivní nacionalismus a kořistnické
zájmy.
* V roce 1938 získala Nobelovu cenu za literaturu americká spisovatelka Pearl Sydenstricker Bucková. V příštím díle seriálu se o ní dozvíte více. *