Anglický esejista,
dramatik, kritik a především básník – vedoucí postava anglického modernismu.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu udělenou v roce 1948.
*26. září 1888 v Saint
Luis ve státě Missouri, USA
+ 4. ledna 1965
v Londýně
Thomas Stearns
Eliot se narodil 26. 9. 1888 v St.
Luis jako sedmé dítě do starobylé novoanglické rodiny se silnými kořeny a
významnou historií - z otcovy strany reverend William Greenleaf Eliot, zakladatel Saint Luiské univerzity a
z matčiny strany Isaac Stearns,
jeden z původních osadníků Massachusettské pobřežní kolonie. Otec Henry byl úspěšným průmyslníkem a matka
Charlotte básnířkou.
Eliot zpočátku
navštěvoval Smithovu akademii v St.
Luis, ale poté přešel na Miltonovu
akademii v Massachusetts. V roce 1906 splnil Eliot podmínky pro přijetí na Harvardskou univerzitu, kde se zapojil do básnického časopisu Harvard Advocate. V roce 1909 obdržel pregraduální bakalářský titul
a v témže roce odcestoval na rok do Francie, kde pravidelně navštěvoval přednášky Henriho Bergsona v Sorboně
a studoval zde společně s básníkem a prozaikem Henrim Alainem-Fournierem. Poté ještě studoval na několika
německých univerzitách. Po návratu začal pracovat na dizertační práci pro Harvardskou univerzitu, jejímž tématem
byl anglický idealista Francis Herbert Bradley. Po prezentaci dizertační práce
ještě studoval na Oxfordské univerzitě
řeckou a indickou filozofii, sanskrt a buddhismus. V roce 1915 se Thomas Stearns Eliot natrvalo usadil v Anglii a krátce vyučoval
na střední škole. Roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a zároveň pracoval na zahraničním oddělení v Lloydově bance a to do roku 1925. Svou první báseň, Pustina,
otiskl Eliot v prvním čísle časopisu The
Criterion, který založil v roce 1922
a tak zaznamenal první úspěch. V roce 1927
se Eliot stal ředitelem časopisu Faber
and Faber, kde vycházela především díla britských současných básníků.
Eliotova básnická
tvorba je poznamenána skládáním několika období a uměleckých směrů, které se
projevovaly na počátku 20. století v Anglii. Zpočátku kombinoval symbolismus a imagismus, programově se klonil k anglickým básníkům 17.
století, ale jazykem se blížil spíše k francouzským básníkům 19. století.
Zlom v jeho tvorbě znamenal vliv jeho krajana Erzy Pounda, který ho obrátil k cestě imagismu (básnický směr vyznačující se novátorským
úsilím zvláště v básnické formě, která bývá většinou nestrofická a metrum je
nahrazováno hudebním rytmem, příznačná je rozvinutá obraznost, používání
hovorových obratů). Přesto se do tohoto směru snažil včlenit důraz na
básnický jazyk jako prostředek společenské komunikace. V Eliotových
básních jsou i obrazy kubistického
směru, proto je jeho styl řazen k modernismu
ale také ke ztracené generaci. Na
dramata nekladl takový propracovaný důraz na umění jako na básně. Snažil se je
co nejvíce přiblížit široké veřejnosti. Thomas Stearns Eliot se také zabýval
psaním kritických esejí. V roce 1948
mu byla udělena Nobelova cena za
literaturu za: „jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující
současnou poezii"(citace Švédské akademie.
Thomas
Stearns Eliot zemřel 4. ledna 1965 v Londýně a
jeho popel byl převezen do kostela Sv. Michala v East Cokeru. Jeho
literární slávu zastiňovaly spekulace o jeho vztahu k fašismu, rasismu a
antisemitismu.
T. S. Eliot v 19ti letech a jeho dům v East Cokeru
Poezie
- Píseň
lásky J. Afreda Prufrocka (1911, tiskem 1915, The Love Song of J. Alfred Prufrock) dramatický monolog
- Hroch (1917, The Hippopotamus) báseň napsaná v
rýmovaných čtyřveršových slokách v jambickém tetrametru po vzoru Théophila
Gautiera. Tuto básnickou formu pokládal Eliot za
protiklad volného verše, jenž se stával avantgardní módou a ze kterého se vytrácely jeho původní
kvality
- Pustá země (1922, The Waste Land)
nejznámější Eliotova básnická skladba , složitá výpověď o době mezi
válkami a autorova reakce na první
světovou válku.
- Dutí lidé (1925, The Hollow Men) báseň, sybolický motiv
prázdnoty,
- Popeleční
středa (1930, Ash Wednesday) první Eliotova křesťanská báseň,
jejíž poetika vychází z Danta
- Čtyři
kvartety (1944, Four Quartets) básnická meditace o bytí
v čase, jejímž tematickým materiálem je héraklitovský svět čtyř
základních živlů (vzduch, země, voda a oheň) Celým dílem prostupuje motiv
nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani
konec
Básnická dramata
- Vražda v
katedrále (1935, Murder in the Catedral) drama zachycující tragické dovršení rozporu canterburského arcibiskupa Tomáše Becketta, hájícího
zásady církve proti
moci královské, s králem Jindřichem
II, rozporu, který končí Becketovou mučednickou
smrtí v katedrále v Canterbury 29. prosince roku 1170
- Rodinné
shromáždění (1939, The Family Reunion)
- Kokteilový
večírek (1950, The Cocktail Party)
- Prokurista (1953, The Confidential Clerk)
- Zasloužilý
státník (1958, The Elder Statesman)
Eseje
- Tradice a
individuální talent (1919, Tradition and Individual Talent) esej, která připravila půdu pro přijetí děl
básnického modernismu
- Posvátný
háj (1920, The Sacred Wood)
- Funkce poezie a funkce kritiky (1933, The Use of Poetry and the Use of Criticism)
- Poznámky k
definici kultury (1948, Notes Towards a Definitioon of Culture)
- Hranice
kritiky (1956, The Frontiers of Crtiticism)
- Jak kritizovat kritiku (1965, To Critize the Critic)
- O
básnictví a básnících (1957, On Poetry and Poets)
Česká vydání
- Pustá země - B. Stýblo, Praha 1947, přeložili Jiřina
Hauková
a Jindřich Chalupecký
- Rodinné shromáždění - Dilia, Praha 1964, přeložil Zdeděk Urbánek
- Pustina a
jiné básně
-
Odeon, Praha 1967, přeložil Jiří Valja, výbor
obsahuje nejvýznamnější Eliotovy básně (Píseň lásky J. Afreda Prufrocka,
Hroch, Pustina, Dutí lidé,
Popeleční středa a Čtyři kvartety)
- Vražda v katedrále - Mladá fronta, Praha 1971, přeložil Jiří Valja
- O básnictví
a básnících
- Odeon, Praha 1991, přeložil Martin
Hilský,
výnor z esejů
- Pustá země - Protis - Praha 1996, přeložila Jiřina
Hauková
- Zpustlá země - BB art, Praha 2002, přeložil Zdeněk Hron
Pustá
země
Dílo je složitou výpovědí o době mezi válkami a je
autorovou reakcí na první světovou válku. Eliot se v něm snaží vyjádřit
bezmocnost člověka proti smrti. Tématem básně je lidský úděl a jejím hrdinou je nepojmenovaný Kdožkolvěk
(v originále Everyman), který zápasí o spásu vlastní duše. Osobní se mísí s
obecným, světské s duchovním, rýmy s volným veršem, který převažuje. Na básni
se podílel různými radami a připomínkami i Elliotův přítel Ezra Pound. Dílo se
skládá z pěti částí:
- Pohřbívání mrtvých (The
Burial of the Dead)
- Partie šachů (A
Game of Chess)
- Kázání ohně (The
Fire Sermon)
- Smrt utopením (Death
By Water)
- Co říkal hrom (What
the Thunder Said)
První tři části tvoří světský prostor básně, daný
především obrazem moderního velkoměsta. Čtvrtá část líčí plavbu, ztroskotání a
magickou proměnu utonulého hrdiny. Závěrečná část je obrazem duchovní pouti
vyprahlou a zničenou zemí, děsivou krajinou moderní civilizace ke zřícenině
Nebezpečné kaple (Chapel Perilous), kde podle tradice podstupoval rytíř
poslední a nejtěžší zkoušku před dosažením svatého grálu. Na konci
básně zazní hrom slibující déšť, ale vláha nepřijde. Kaple, v níž měl být svatý grál je prázdná a
příslib regenerace se nenaplní.
Úryvek z básně Pustina či Pustá země
MĚSTO
V MLZE
Žlutá
mlha troucí si hřbet o tabulky oken,
žlutý
dým, troucí čenich o tabulky oken,
jazykem
olizoval kouty večera,
zdržel
se v kalužinách pod chodníkem,
nechal
si padat na hřbet saze z komínů,
proklouzl
kolem terasy a skončil znenadání
a při
pohledu na říjnovou vlahou noc
svinul
se kolem domu, přišlo na něj spaní.
...
KŘÍŽOVKA
BEZ TAJENKY
Jaké
lnou kořeny a jaké rostou větve
v tomto
kamenitém rumišti? Ty nevíš,
netušíš,
synu člověka, znáš jen změť
skácených
model, do nichž pere slunce,
uschlý
strom nedá úkryt, cvrček radost
a suchý
kámen crkot vody. Jen
pod
touto rudou skálou najdeš stín.
(zajděme
do stínu té rudé skály),
a ukážu
ti něco jiného
než
ranní stín, jenž kráčí za tebou,
a
večerní, jenž zvedá se ti vstříc,
ukážu
ti strach v hrsti prachu.
* William Faulkner se stal držitelem nejen Pulitzerovy ceny, ale především Nobelovy ceny za literaturu v roce 1949. V následujícím dílu se dozvíte o životě tohoto amerického novelisty a zakladatele jižanské literatury*