Francouzský
básník a diplomat, který získal v roce 1960 Nobelovu cenu za literaturu.
Narozen:
31. května 1887, St. Legér des Feuilles (Francie)
Zemřel:
20. září 1975, Giens
Saint - John Perse
(vlastním jménem Marie René August Alexis
Léger) narodil v rodině vlastníků malého ostrova v souostroví Guadeloupe v Antilách, kde žil do
roku 1899. Otec byl právník a matka
měla na ostrově třtinovou plantáž a několik zaměstnanců. Poté se rodina
z finančních důvodů přestěhovala do vnitrozemí a žila na předměstí města Pau.
Perse
vystudoval lyceum a roku 1910
promoval na univerzitě v Bordeaux,
kde získal titul v oborech právo, klasická filozofie a antropologie.
V témže roce vydal svou prvotinu, Éloges,
na kterou upozornil André Gide a kterou vydal pod pseudonymem Saint - Legér
Legér a odrážela obrazy z dětství. Perse dbal na to, aby jeho verše byly
odděleny od profese diplomata a kladl důraz na soukromí, proto vydával knihy
pod pseudonymy. Jedinou osobní sbírkou byla Perseho prvotina, poté vydával
pouze odosobněné verše. V roce 1914
vstoupil do diplomatických služeb. Od roku 1916 do 1921 působil
jako velvyslanec v Číně a plavil se Jižním mořem a procestoval poušť Gobi.
Po návratu z diplomatického působení v Číně
byly zveřejněny Perseho epické
básně, Anabase, které knižně vyšly
v roce 1924 a které sesbíral
během cest v Asii. Od roku 1921
byl asistentem Aristida Brianda -
francouzského státníka, který byl přezdíván „Velkým mírotvůrcem". Podíleli se
společně na trvalém odzbrojování, což přednesli na konferenci ve Washingtonu
(1921). Ve známost přišle Perse díky svým přátelům z básnických okruhů - Paul Valéry, Paul Claudel, Joseph Conrad a
další. Mezi lety 1933 až 1940 byl generálním tajemníkem
ministerstva zahraničí, ale kvůli sílícímu nacismu, jehož byl otevřeným
odpůrcem, a Vichistické vládě musel
emigrovat do USA. Ihned po jeho emigraci zničili nacisté v jeho pařížském
bytě rukopisy, na kterých pracoval patnáct let. V emigraci působil v Kongresové
knihovně jako konzultant pro francouzskou poezii. Odchod do Spojených států
samozřejmě poznamenal Perseho tvorbu. Přešel k motivům pustých pobřeží a
písku a také motivy přírodních sil -
vítr a voda. Formálně se přiblížil k alexandrinům (dvanáctislabičný mužský a třináctislabičný ženský rýmovaný verš s jambickým
hexametrem). V tomto období byl velmi ovlivněn poetikou Walta
Whitmana. V USA se Perse oženil s Dorothy Milburn Russelovou. Po
válce se vrátil do diplomatických služeb a v roce 1950 byl jmenován francouzským ambasadorem. Roku 1959 dostal jako uznání od Francie Velkou národní cenu za literaturu a
v roce 1960 získal Saint - John Perse od Švédské akademie Nobelovu cenu za literaturu „...za evokativní imaginárnost ve svém díle..." (citace
akademiků) a o sedm let později se vrátil do Paříže společně se svou manželkou
a zůstal zde až do své smrti. Perse byl již za svého života překládán do
angličtiny T. S. Eliotem a po návratu
do vlasti získal i další vyznamenání mimo oblast literatury - Velký kříž britského
impéria a člen Čestné Legie. Perse nikdy nezapadal mezi soudobé básníky avantgardy,
protože jeho styl byl velmi rétorický až obřadný a kladl důraz na metaforičnost
svých básní - tvrdí se, že právě jeho původ z malého izolovaného atolového
ostrůvku může za distnaci od tehdejších směrů. Sám sebe označil za „dvojjazyčného
básníka", jelikož využíval jak realismu, tak imaginace. Saint-John Perse zemřel
20. 9. 1975 v Geins.
Dílo
Sainta-Johna Perseho:
- Obrazy
Crusóovi, 1909
- Chvalozpěvy (Éloges),
1910 - první básnická sbírka oslava „zemského
ráje" v Antilách, dojmy z dětství
- Recitace k chvále královny, 1911
- Anabase (Anabasis), 1924 - inspirováno pouští Gobi, zde Perse
vystupuje jako vypravěč, který se osobně odpoutal od děje básní, ale
vystupuje zde jako dobyvatele a jeho představ vzniku a vývoje civilizace a
kultury, posléze její úpadek a nakonec příliv nové energie, který se
vyznačuje novými výboji lidského ducha, psáno formou reportáže
-
Exil, 1942
- tuto sbírku napsal během války při svém pobytu v USA, kde v sedmi zpěvech
vyjadřuje pocit osamocení člověka vzdáleného od své vlasti
Déšť a
Báseň pro cizí Lady (Pluies et Poème à l'étrangère), 1943
- Sněžení (Neiges), 1944
- Majáky (Amers), 1957 - zde rozvíjí objevným způsobem moře a
to jako obraz kosmických sil ale i jako moře v člověku
- Kronika (Chronique), 1960
- Poezie (Poésie), 1961
- Ptáci (Oiseaux), 1963 - sbírka básní k Braquovým obrazům
- Dechy (Vents), 1964
- Chant pour un équinoxe, 1971
- Ceuvres complètes, 1972
Citáty:
Diplomacie je umění
zamlčet sto slovy, co by se dalo říci jediným.
Nikdy není dost
času k řádnému provedení práce, ale vždy je dost času k jejím opravám.
Obrazy
Crusóovi
- ukázka z díla
Jen tak, holýma
rukama
velikáne Crusoe!
1.Zvon
Volával jsi odkudsi
z rozhledny opatství
a jako veletok
rozlilo se tvé štkání
na město
s pruhy zeleně
Přivolával jsi mi
svou hudbou
obraz měsíčního
příboje,
vzdálených břehů,
rodících se dní,
jež skončily pouť
pod křídly noci.
Tvůj hlas
se podobal kruhům,
řetězícím se jak vlny
moře.
* * * * *
2. Stěna
Plátno přední stěny,
spustí křik,
jímž zmaří kruh
vlastních snů.
Vévodí jim mastný
gauč
zrcadlo,
v němž si prohlíží
zuby,
chuť tuku a omáčky na jazyku
infikuje dásně.
Sní o čistotě mraků
na vašem ostrově,
kde se zeleň svítání
noří
z tajemných vod.
Sní o exilu,
ovčí vlna tu hořkne rostlinnými
silicemi,
kraj šeptá mangrove o
rozkoši
a mění porost v černé
lusky.
Zdá se mu o medu lesních
mravenců
v galeriích. mrtvých stromů
Zdá se mu o chuti
zeleného ovoce,
kterou upíjí denně nakyslý
úsvit
Je cítit slaný vzduch
z otevřeného moře.
Joj! Ó radosti
uvolněná na výšinách nebes!
Čistá zář atria osázeného
neviditelnými bylinami
maluje po staletí
volnost do stejnostejných dní.
* * * * *
... Crusoe, ty tam!
Tvůj obličej beru do
obrácených dlaní
a dávám znamení noci...
* * * * *
* V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu srbský prozaik, básník a esejista Ivo Andrić. V příštím dílu tohoto seriálu se dozvíte více o jeho životě a tvorbě. *