Řecký básník, esejista a diplomat tureckého původu. Přívrženec modernistické generace třicátých let, symbolista a surrealista. Nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1963.

Giorgos Seferis se narodil jako Giorgos Seferiadis dne 29. února 1900 v místě zvaném Smyrna v Malé Asii. Navštěvoval školu ve Smyrně a studia ukončil na gymnáziu v Aténách. Když se jeho rodina přestěhovala do Paříže v roce 1918, Seferis tam začal studovat práva na univerzitě a začal se zajímat o literaturu. Vrátil se do Athén v roce 1925 a v příštím roce se stal se členem Královského řeckého ministerstva zahraničních věcí. To byl začátek dlouhé a úspěšné diplomatické kariéry, během níž zastával zodpovědná místa v Anglii (1931-1934) a Albánii (1936-1938). Během druhé světové války, doprovázel řeckou vládu v exilu na Krétu, do Egypta, Jihoafrické republiky, Itálie, a vrátil se do osvobozených Athén v roce 1944. Pak nadále sloužil na ministerstvu zahraničních věcí konkrétně v Ankaře (1948-1950) a Londýně (1951-1953). Byl jmenován ministrem pro Libanon, Sýrii, Jordánsko a Irák (1953-1956), a také královským řeckým velvyslancem ve Spojeném království (1957 - 1961), což byl „poslední počin" před jeho odchodem do důchodu. Obdržel mnoho vyznamenání a ocenění, mezi nimi čestné doktorské tituly z univerzit v Cambridgi (1960), Oxfordu (1964), Soluni (1964), a Princetonu (1965). V roce 1941 se oženil s Marií Zannou. Doprovázela jej věrně. Jeho cesty mu poskytly široký rejstřík možností čerpání inspirace pro jeho literární činnost.

Tematicky se ve svém díle zabýval odcizením, blouděním a smrtí. Seferisova počáteční poezie je soustředěna ve sbírce Strofi (Obrat) - 1931. Ovlivněn francouzským symbolismem a později T. S. Eliotem, psal své knihy veršů, próz a svých esejí a stal se tak zakladatelem řeckého modernismu. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků Henry Millerem, Lawrence Durelem  a Rexem Warnerem. Jako prvnímu z Řecka mu byla udělena Nobelova cena za literaturu v roce 1963. Seferisovy verše jsou volné i hermeticky svázané a vyznačují se výbornou znalostí historie a mytologie Řecka a hlubokým pochopením jeho minulosti a jejího významu pro dění současné i budoucí. Podle slov švédské akademie, jeho verše symbolizují "všechno, co je nezničitelné v řeckém pojetí života."

Zemřel dne 21. září 1971, po dlouhé hospitalizaci. Jeho pohřeb v Aténách přerostl v protest proti diktátorskému režimu.

Poezie:

Obrat/Strofa (Strofi) - 1931

Bosonohé tance (Gymnopedia) - 1932

Román/Legenda/Mýtický příběh (Mysthistorima) - 1935

Cvičný sešit (Tetradio gymnasnaton) - 1940

Drozd (Kichli) - 1947

Palubní deník I.(Imerologio katastromatos) - 1940 - obsahuje báseň „Král Asine" (dle kritiků) patří mezi nejlepší básně této sbírky - vychází z Homérovy Illiady

Palubní deník II.(Imerologio katastromatos) - 1944

Palubní deník III.(Imerologio katastromatos) - 1955

Šest nocí na Akropoli (Exi nychtes stin Akropoli)

Tři tajné básně (Tria kryfa piimata ) -  tvoří dvacet osm krátkých surrealistických textů.

Překlady děl T. S. Eliota

Kopie (Antigrafes) -1965  -sbírka překladů z americké, anglické a francouzské poezie

Próza:

Dokimes (Eseje) - 1962

UKÁZKA

Legenda 15

V tichu zavinut jak stromu zelený list,
ze kterého na mě dýchá jarní světlo,
a v jeho záři průzrační váš obličej
s kartáčky řas, co staví proudu slzí hráz.
Neklidné prsty zachytí měkkost trávy,
oči pak představu poddajnosti těla
a srdce skryje bolest, prozradil ji puls.

Ve stínu platanu čnícího nad vodou
zvítězil spánek a předal vládu snům,
do kterých jste se celá přestěhovala.
Jste za mnou, kolem mě, vedle mě i ve mně
a já ani nemám možnost se vás dotknout.
Jste sama, náhle schovaná ve svém tichu,
ztracená v obrazech, tu větších, tu menších,
ztracená ve stínech, ty z jiných stínů jsou
v světě, co umožnil vám opět spočinout.

Život je pohyb, ne náhoda a zdání
k lítosti jedinců, co maj‘ dar čekání.
Ztracenci v temnotě - stromy v noční černi
křičicí najednou, však slyšen jeden hlas
zrozený v hlubině jak po kameni kruh.
Tichý to společník, sdílí naše boly
sváteční zpěvák ten slavík bez potlesku,
naděje na zázrak -
na ticho, spánek, klid...

(Mysthistorima) - 1935

 * V roce 1964 byla Nobelova cena za literaturu udělena Jeanu-Paulu Sartrovi - čelnímu představiteli existencionalismu. V příštím díle zde naleznete jeho medailon. *