Guatemalský
diplomat a spisovatel. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, která byla udělena
Švédskou akademií v roce 1967.
Narozen:
19. října 1899, Ciudad de Guatemala
Zemřel: 9.
července 1974, Madrid - Španělsko
Miguel Ángel
Asturias se narodil v rodině soudce Nejvyššího soudního
dvora, Ernesta Asturiase a učitelky, Marie Rosales. Nejprve žili v Ciudad de Guatemala, ale po protivládní demonstraci studentů, kdy jeho otec
odsoudil násilné potlačení demonstrace, museli hlavní město opustit a
odstěhovat se do vesnice Salamá. Rodina
se do hlavního města navrátila, ale otec musel pracovat jako dopravce mouky a
cukru. V roce 1917 začal
studovat v Barceloně medicínu, ale po prvním roce přestoupil na studium
práva. Poté jako zástupce Asociación
General de Estusiantes Universitarios působil v Hondurasu a Salvadoru.
V roce 1921 se zúčastnil
Mezinárodního studentského kongresu, jako zástupce Guantemaly. V roce 1923 získal právnický titul na
univerzitě San Carlos a poté se
rozhodl pro studium ekonomie v Anglii, ale nakonec vyhrála studia antropologie
na pařížské Sorboně. Studia zde
ukončil v roce 1928. Během
studií na Sorboně se blíže seznámil s kulturou Mayů a ve spolupráci se
svým profesorem Georgesem Raynaudem
přeložil v roce 1925 do
španělštiny posvátný mayský text Popol Vuh.
V této době začal Asturias psát i první verše a vydávat časopis Tiempos Nuevos. Do roku 1933 se Asturias zdržoval převážně ve
Francii, poté se vrátil zpět do Guatemaly a do roku 1942 působil jako novinář v El Diaro del Aire. Od roku
1940 vstoupil do diplomacie - 1945-47
kulturní atašé v Mexiku, 1947-53 diplomat v Buenos Aires, 1952-53 diplomatem v Paříži,
1953-54 velvyslancem v San Salvadoru. Změnu v jeho životě způsobilo pravé
křídlo guatemalské vládní frakce pod vedením Carlose Castilly Armase v roce 1950, které jej oddělilo od manželky (Blanca de Mora y Aruaho) a zakázalo mu vstup do Guatemaly. Od roku 1954 tedy Aturias pobýval v exilu v Chile,
Brazílii a Argentině, kde působil jako korespondent pro venezuelský list El Nacional. Politická situace nebyla
ani nadále pro Asturiase příznivá. Kvůli argentinskému režimu byl nucen v roce
1962
emigrovat, tentokráte do Itálie.
Od roku 1966 byl opět jmenován
velvyslancem Guatemaly ve Francii a získal Leninovu
cenu míru. O rok později se mu dostalo nejprestižnějšího literárního ocenění.
Švédská akademie mu udělila Nobelovu cenu
za literaturu. Během působení v úřadu velvyslance bydlel Asturias v Madridu, kde také 9. 7. 1974 zemřel
Dílo
Miguela Ángela Asturiase
Poezie: -
v poezii se nejvíce blížil surrealismu
-
Legendy o Guatemale (Leyendas de Guatemala, 1930) -
stylizováno na základě mayských mýtů o vílách. Polovina díla je psaná lyrikou.
- Sonety (Sonetos, 1936 - poezie)
-
Skřivánčí skráň -
(1948 - poezie)
-
Jarní jasnozřivé bdění -
(1965 - poezie)
Próza:
-
Pan prezident (El señor
presidente, 1946 -
román) autorův první román, který napsal v letech 1925-32 v Paříži. Je to obraz
fiktivní diktatury jako univerálního symbolu nelidského světa ovládaného
tyranií. Atmosféru navozuje oživování
předmětů i podvědomí postav. Není hranice mezi bděním a snem. Pojetí snu
souvisí se surrealismem a s mayskými mýty.
-
Kukuřiční lidé (Hombres de
maíz, 1949 - román) román
označovaný jako jeho vrcholné dílo ve stylu mayského realismu. V mayské
mytologii „člověk je stvořen z kukuřice".
„Banánová
trilogie"
-
Silný vítr (Viento
fuerte, 1950 - román)
-
Zelený papež (El papa verde, 1954 - román)
-
Oči pochovaných (Los ojos de los enterrados, 1960 - román)
-
Víkend v Guatemale -
1956, politicky velmi radikální soubor povídek
-
Hádání zvlastní ruky - 1961
-
Sebrané spisy (Obras
completas, 1967 - antologie)
Indiánskou problematikou a jejich magickými a náboženskými představami se
Asturias zabýval v několika dalších prózách a povídkových souborech:
-
Taková mulatka -
1963
-
Velký pátek -
1972
Dramata:
-
Soud na hranicích -
1957
-
Vydírání -
1964
Zdroje:
www.spisovatele.cz
www.kirjaso.sci.fi
* V roce 1968 byla udělena Nobelova cena za literaturu japonskému
spisovateli Jasunarimu Kawabatovi. V příštím díle se zde dočtete právě o
něm. *