Německý
spisovatel, kritik tehdejšího Německa a militarismu. Nositel
Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1972.
Narozen:
21.12.1917 - Kolín nad Rýnem
Zemřel:
16.07.1985 - Langenbroich (Gemeinde Kreuzau, Kreis Düren)
Böllův
otec byl umělecký truhlář. Heinrich byl vychován katolicky a v
odporu k násilí, ale později se od církve a těchto teorií
odvrátil. Studoval gymnázium, učil se knihkupcem. V roce 1939 byl
studentem germanistiky a klasické filologie na univerzitě. Byl
povolán do války, bojoval ve Francii, v Sovětském svazu,
Rumunsku, Maďarsku a v závěru války doma, v Německu - na západní
frontě. Ve válce se oženil, ale jeho žena válku nepřežila. Po
skončení války začal psát a cestovat. Pobýval dlouho
v Irsku. Snad ani není překvapením, že v roce 1968 byl v Praze a
právě díky tomuto, byla jeho díla u nás zakázána. Od roku 1971
do roku 1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu.
Dostalo se
mu uznání nejen čtenářů, ale i oficiálních institucí. Stal
se čestným doktorem Americké akademie umění a literatury, členem
berlínské Akademie umění, bavorské akademie krásných umění,
čestným občanem svého rodiště aj. Byl držitelem různých
literárních cen, například dostal cenu Skupiny 47, Cenu německé
literární kritiky, Francouzský kulturní řád umění a
literatury aj. V roce 1972 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
Posledních 6 let života, těžce nemocen, trávil většinou ve
svém domě na Langebroich, kde také v létě 1985 zemřel.
Dílo
Jeho
dílo velmi kriticky popisuje tehdejší německý životní styl.,
účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou
hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými
vztahy mezi lidmi.
-
A
anděl mlčel, vyšlo až v pozůstalosti - jeho prvotina
zachycující Německo v poválečné době, které popisuje na
základě vlastních zkušeností. Hlavní hrdina také pochází z
Kolína nad Rýnem a také se učil knihkupcem.
-
Vlak
dojel přesně - novela z roku 1949, jde o protiválečný
protest, zde se zajímá o osudy německých vojáků, příčiny
devastace německé morálky hledá v předválečné době,
netroufá si jít dále až k Versailskému mírovému systému,
čímž toto dílo působí nedotaženě. V tomto díle je patrné
ovlivnění americkou předválečnou prózou.
-
A
neřekl jediné slovo
-
Dům
bez pána
-
Kdes
byl, Adame? -
1951, autor zde ukazuje absurdnost války, hlavní
hrdina je zabit na prahu otcovského domu granátem, který je
vystřelen po kapitulaci města.
-
Biliár
o půl desáté - román z roku 1958, obdoba
Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích,
kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té
nejmladší je, aby se rozhodla, zda bude ničit či budovat. Čímž
vlastně popisuje tehdejší německou společnost.
-
Ženy
před krajinou s řekou - román kritizující
politiku Bonnské vlády
-
Klaunovy
názory - 1963
-
Obraz
s dámou - 1971
-
Ztracená
čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést
- román z r. 1974 kritizující policejní zvůli
-
Konec
jedné služební cesty - povídka
A
anděl mlčel
/ze čtenářského deníku/
Hlavní
postavou románu je Hans Schnitzler, voják-zběh. Vrací se do
Kolína nad Rýnem, do svého rodiště. Nejprve jde do nemocnice,
kde v rozbombardovaném vchodu narazí na tvář anděla), aby našel
paní Gompertzovou a předal jí závěť jejího manžela.(Byl místo
Hanse zastřelen)
Je
8.5.1945.
V
nemocnici narazí na jeptišku, která mu dá trochu jídla, lékař
se nechá umluvit a předá mu papíry mrtvého, aby mohl přežít.
I paní Gompertzovou se mu podaří najít a předat jí vše
potřebné. Vrátí i plášť(ten si vzal v nemocnici, protože mu
byla zima) jedné ženě a u ní nakonec stráví i noc - on
potřebuje někde složit hlavu, ona nechce být sama, protože den
před tímto pochovala dítě. Vzhledem k tomu, že žena je sama a
on také, zabydlí se u ní. Nejprve jen odpočívá a ona(Regina)
obstarává jídlo. Začnou poznávat jeden druhého, sbližují se a
zamilují se do sebe. Hans začne také obstarávat jídlo, což je v
rozbombardovaném městě (dalo by se to aplikovat na celé poválečné
Německo) jedna z nejtěžších věcí. Když Hans narazí na
možnost krádeže briket, nelení a krade - pro sebe a Reginu, i pro
kaplana, který patří ke kostelu, kam Hans před válkou chodil.
Kaplan jej obdarovává jídlem a vínem. Ale pořád není jídla
dost. Regina se rozhodne dávat krev - za tu se slušně platí.
Shodou okolností její krev poslouží dceři bohatého
právníka,pana Fischera, který má vazbu na paní Gompertzovou,
umírající vdovu, jíž Hans doručoval manželovu závěť. Po
její smrti tuto závěť předá Fischer panu Gompertzovi(tchán) a
tento ji roztrhá.
(
V postavě hamižného, odporného Fischera zobrazuje Böll tehdejší
přežívající německou špatnost - právník je všude uznáván
a veleben - v době války je členem NSDAP, ale zároveň má
ochranu v potvrzení od arcibiskupa, že v této organizaci je jen
proto, aby mohl pomoci církvi - obojího využívá pro své
obohacení.)
Oba
dva - Gompertz a Fischer - po pohřbu sedí zezadu na soše anděla,
která se pod jejich tíhou (a tíhou jejich skutků) pomalu propadá
do deštěm rozmočené země.
"A
anděl mlčel; nechal se tlačit dolů vahou obou mužů; jeho
nádherné lokny byly obklíčeny žbluňkajícím bahnem a zdálo
se, že pahýly rukou sahají stále hlouběji do nitra země."

Ztracená
čest Kateřiny Blumové
(Referát)
Podtitul
povídky zní: „Jak
vzniká násilí a kam může vést".
Ještě před započetím vlastního čtení jsme autorem upozorněni:
„Osoby
a děj této povídky jsou volně vymyšleny. Jestliže snad z líčení
určitých novinářských praktik vyplývají podobnosti s
praktikami deníku Bild-Zeitung, nejsou tyto podobnosti ani záměrné,
ani náhodné, nýbrž nevyhnutelné."
Povídka
je pojata jako dokumentární zpráva. Hlavními prameny jsou
vyšetřovací protokoly policejního úřadu.
Zásadní
fakta jsou poměrně brutální: „Ve středu 20. 2. 1974, v
předvečer ženského karnevalu, odchází v jednom městě jedna
sedmadvacetiletá mladá žena večer kolem 18.45 ze svého bytu, aby
se zúčastnila soukromé taneční zábavy. Čtyři dny nato, po
dramatickém vývoji, přesněji řečeno asi v 19.04, zvoní tato
žena u dveří bytu vrchního kriminálního komisaře Waltera
Moedinga a k jeho zděšení mu protokolárně oznámí, že v
poledne kolem 12.15 ve svém bytě zastřelila novináře Wernera
Tötgese, a ať tedy zařídí, aby vypáčili dveře jejího bytu a
mrtvého si „odnesli"; ona sama se mezi 12.15 a 19.00 potloukala
po městě, aby vzbudila lítost, žádnou lítost však nepocítila;
a tak prosí, aby ji zatkli, ráda by tam, kde je i její
„Ludvíček"."
Kateřina
Blumová je ona sedmadvacetiletá mladá žena. Je hezká, skromná a
pracovitá, absolvovala rodinnou školu a pracovala jako pomocnice v
domácnosti u dvou rodin - mimo jiného i v rodině advokáta dr.
Blorna. Když sledujeme její klidnou výpověď na policii i posudky
jejích známých, zdá se nám nemožné, že by tato dívka byla
vražedkyní. Přinejmenším nám chybí motiv. Brzy však je
odhalen...
Kateřina
Blumová byla mezi přáteli, kterých moc neměla, známá jako
světice, „jeptiška", slušná, tichá, pracovitá a krásná
dívka. Nikdy se nechovala nijak hlučně nebo nevhodně. Celý svůj
život zasvětila své práci, kterou vykonávala svědomitě a
pečlivě. Její zaměstnavatelé si na ni nemohli stěžovat,
naopak, byla u nich velice oblíbená, a to nejen pro svou milou
povahu, ale, zejména u pánů domu, pro svou krásu. Kateřina si
ale nikdy se svým zaměstnavatelem nic nezačala, k mužům se
chovala jako netýkavka.
Waltersheimovi,
rodina, u kterých také vypomáhá, ji pravidelně zve na své
domácí bály. Sešla se tam vždy vybranější společnost, pánové
hráli šachy, popíjelo se, tančilo.
Na
jednom takovém bále se Kateřina seznamuje s pohledným mladým
mužem, Ludwigem Göttenem, najdou v sobě zalíbení, protančí
spolu celý večer, nakonec stráví i společnou noc u Kateřiny v
bytě. Ráno ji čeká nemilé překvapení. Ludwig už je pryč,
celý dům je ale obklíčen policií, která ji zatkne a předvolá
k výslechu. Kateřina je šokovaná, ale poměrně klidná, což
policisty ponouká k ještě jízlivějším otázkám.
Ludwig
totiž dezertoval z armády a je podezřelý z terorizmu. Policisté
se snaží prokázat spoluvinu také Kateřině, minimálně už jen
proto, že mu poskytla „azyl" a že ho ráno nechala odejít.
Kateřina
ve své výpovědi zřetelně prokáže vlastní nevinu, což je
ještě podtrženo svědectvími blízkých lidí z okolí. Případu
se ale zmocní bulvární tisk, redaktoři NOVIN (zřetelná narážka
na bulvární německý deník Bild, obdobu našeho Blesku) Lživými
nečistými novinářskými praktikami jeho reportérů je roztočen
smrtící kolotoč polopravd, lží a klamů Vše, co Kateřina
řekne, je obráceno proti ní, náhle se celý národ baví causou
této „milenky teroristy", „malé děvky, která se zamotala do
velké hry" apod.
Samozřejmě,
že lidé, kteří Kateřinu znají, těmto článkům nevěří.
Snaží se vypovídat pravdu o ní, jejich výpovědi jsou ale opět
překrouceny a zneužity. Kateřina je o to víc raněná, neví,
jestli se od ní přátelé veřejně odvracejí, nebo je to opět
jen snůška nesmyslů.
Přicházejí
jí nechutné anonymy, denně vidí svou fotografii na přední
straně NOVIN...
Poslední
kapkou je smrt její matky. Kateřinina matka nečekaně zemřela,
patrně z důsledku návštěvy novináře Tötgese z bulváru.
V
tu chvíli už Kateřina vidí, že je proti vší té špíně
bezmocná a rozhodne se jednat na vlastní pěst. Sama si domluví s
novinářem Tötgesem interwiew a chladnokrevně ho zastřelí....
Prameny:
www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/heinrich-bol
http://pohodaveskole.net/literatura
www.spisovatele.cz/heinrich-boll
http://www.kreuzau.de/ug/boell/index_boell.php