Vůbec nejvýkonnější motorová lokomotiva před válkou byla vyrobena v roce 1938 pro Fantovy závody v Pardubicích s označením BN 100, tovární číslo 1755. Motor 6 H 150, s vrtáním 150 mm a zdvihem 200 mm, měl při 800 ot/min výkon 100 koní (74 kW). Také u této lokomotivy byl přenos výkonu mechanický pomocí čtyřstupňové převodovky a ozubených kol na jalový hřídel, uložený stejně jako u normálněrozchodné BN 40 mezi nápravami a pohánějící obě nápravy pomocí spojnic. Oba typy byly také vybaveny normálním spřáhlem a nárazníky obvyklými u ČSD a jejich maximální rychlost byla 20 km/h. Lokomotiva BN 100 však byla větší a těžší, její hmotnost v prázdném stavu byla 16 000 kg. Přes nárazníky měřila 6 700 mm při rozvoru 2 150 mm a průměru spřažených kol 800 mm.  Válka znamenala úplné přerušení vývoje motorových lokomotiv, jejich výroba pokračovala až v roce 1950. ČKD vyrobily tři lokomotivy označené BN 100, odpovídající konstrukčně lokomotivě z roku 1938. Měly však modernizovanou karosérii a nový motor 6 RS 150 o výkonu 110 koní [81 kW] při 800 ot/min.  Tím v podstatě skončilo období prvních motorových lokomotiv v ČKD, kdy bylo vyrobeno celkem třicet sedm strojů v necelých dvaceti letech. Již v dalších dvou letech pak byly vyrobeny nové typy motorových lokomotiv pro ČSD  byly to lokomotivy T 434.0 a T 47.0. Barevné provedení vycházelo u všech těchto lokomotiv z nátěrů parních strojů.