|
<<
Červen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
| | | | |
|
Stránku si právě čte 23 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Sraz Postřehu 11.9. - 13.9. Frenštát p. R. - mýma očima, ostatně jako obyčejně...
(ze dne 15.09.2009, autor článku: Harr)
************** * **************
Sraz Postřehu 11.9. - 13.9. Frenštát p. R. - mýma očima, ostatně jako obyčejně...
Všechno krásné vždycky končí moc brzy...
Pátek 11.09.09 - 5:30 hod.
Vstávám do mrholení. Šedavá obloha nevěstí nic dobrého, ale snad se vyčasí. Bolavý krk se ozývá škrábáním a hlavu mi snad někdo vyměnil, aby se pomstil. ACH JO. Tak honem, osprchnout - hezký! - neteče teplá. Komu jsem co udělala. Přece se nebudu sprchovat studenou. Potím se, ale po 2 paralenech a 2 dnech v horečkách není divu. Kristepane - nejde elektřina, TO SE MI SNAD ZDÁ - nevidím ani kam jsem položila brýle.
Dávám na plynový vařič hrnec s vodou - mytí v lavoru - postaru.
S mokrou hlavou si najednou uvědomuji, že nemohu použít vysoušeč - DO HÁJE! A JÁ MYSLELA, ŽE CHŘIPKU ZA DVA DNY ZAŽENU!!!
S ručníkem kolem hlavy poletuji po tmavém bytě, snažím se do ničeho nevrazit - hergot, kde jsou ty brýle? MACH A ŠEBESTOVÁ: BRÝLE SE BEZ BRÝLÍ OPRAVDU ŠPATNĚ HLEDAJ - NAVÍC V TMĚ.
HURRRÁÁÁÁ - MÁM JE!!!
Už je mi veselejc. Jen aby mi uschly ty vlasy.
Pochopitelně se opět začínám potit. Musím si sednout. Sundám červené tričko s flitříky a beru z kufru to naše - postřehácké. Pomalými doušky upíjím z hrnečku heřmánkový čaj, sleduji na mobilu čas a v hlavě si rovnám, zda jsem na něco nezapomněla. Snad ne. Vlasy doschly, blíží se sedmá ranní a já potichu opouštím byt. Venku se tmavě modrá proměnila v šedou, scházím jedno patro a za několik vteřin stojím u zastávky. Autobus ještě nedorazil.
7:05 - pravidelná linka se syknutím otevřela dveře, zdravím usměvavého řidiče a po zaplacení si sedám naproti výstupu. Za půl hodiny jsem v Sokolově a za dalších 40 minut ve Varech.
Nic nejde lehce. "Studenagency" prý už nemá volné místo - v kanceláři mi potvrdí, že jde jen o pravdu částečnou - na Ruzyňské letiště se dostanu a pokud bude málo nastupujících, tak i na Florenc. Super.
Během cesty čtu, pospávám, piju čaj nebo koukám z okna.
10:30 - Ruzyně - minimum nastupujících - jedu na Florenc. Praha trochu ucpaná už po ránu - je pátek, není divu. Přijíždíme do cíle s 5 min. zpožděním. Tak rychle na metro - na Luka - mobil drnčí, ale signál v metru vypadává. Honza Soukup zjišťuje, kde jsem a vysvětluje, kde na mě bude čekat jeho přítelkyně.
Konečně vystupuji, projdu halou, pak po schodech a jsem venku z metra. Za chvíli mne oslovuje příjemná tmavovlasá, sportovně vypadající - Jana Kutilová. Mám z ní moc dobrý pocit - na ten já dám - pokud je úplně první. Dojdeme k autu a za pár minutek je tu Honza. Než se naději, sedím uvnitř a vyrážíme.
Seznamuji se se svými "taxikáři" tím, že je díky své ukecanosti skoro nepustím ke slovu. Jsem hrozná, já vím. Ale snažím se i poslouchat, co mi oba říkají a cesta dobře ubíhá. Vím, že po cestě budeme nabírat Prostějanka a Psychopatku - těším se na ně. A najednou jsme u "billy" a už obě vidím. Dokupuji ještě pár drobností a opět sedám do auta a nyní už v pěti pohlížíme vstříc Frenštátu. Nenudíme se a cesta ubíhá díky Honzovu řidičskému umění.
Konečně - Frenštát na dosah!! Vtom se mi ozve mobil - Histes zjišťuje, kde jsme a upozorňuje na to, že v autokempu nyní nebude, odchází s těmi, co už dorazili na "oběd" do restu"Stará škola." Nevadí. Po infu od kolemjdoucích najdeme správnou cestu a parkujeme u autokempu.
Přihlašovací záležitosti jsou vybaveny celkem rychle, nafasujeme klíče od chatek, přivítáme se s právě objevivším se Ivem - Harym a jdeme odložit zavazadla, opláchnout cestovní pozůstatky a už si to štrádujeme k "Staré škole".
Není to tak daleko, Histes nám vychází vstříc ven, přidá pár inf a už srážíme stoly a sedíme uvnitř. Seznamuji se s Davidem Bátorem - středně vysoký mladík s černou hřívou vlasů, hloubavým pohledem a upřímným stiskem ruky. Po několika minutách už vůbec nevnímám, že jej vidím poprvé v životě. Probíráme se tématem, které nás oba zajímá - poezií a psaním všeobecně a literaturou českou i světovou. To je tak obsáhlé téma, že nám určitě nebude stačit víkend.
Po příjemně stráveném čase, po dobré večeři a fajn společnosti dalších souputníků - Jakuba, Fotona, Marty, Richarda vracím se zpět do kempu. Tangerinka s přítelkyní Petrou za námi přijdou později. Večer a část noci trávíme v družné zábavě u "krbu s ohněm" a s opékajícími se špekáčky. Rozhovory neváznou, každý přispívá svou troškou do mlýna. Končím ve tři ráno. Po příjemné horké sprše zalehávám. Několik minut po mně přicházejí do chaty i ti, co zbyli u ohně. Můj mobil si vybral pro svou zprávu usínající ticho chatky č.11. Nic zlého - Kyle se Severkou přijedou v sobotu, zkusí dorazit do 10,00 hod.
12.09.09. - sobota
Je půl osmé ráno - kolem ticho, všichni ještě spí. Nerada, ale musím vylézt z teplého pelíšku - večerní příděl tekutin se mi mstí, hlava je opět bolavá. Ještě že mám paralen. Zapíjím limčou a opět potichu zaléhávám. Usínám, ale je to jen pohotovostní spaní. V devět jsme vzhůru všichni. Po "etapách" se podělíme o sprchu, ze zásob pojíme menší snídani a už je tu Kyle se Severkou. Přivítáme se, trochu popovídáme, já se stačím ještě zahřát dvěma grogy a už nasedáme do aut a jedeme k lanovce. Čeká na nás rozhledna a socha Radegasta. Vím, že se na jakékoli stoupání vůbec necítím, klouby mám jak ze sulcu a dýchám jako bych běžela maratón. Lanovka je fajn, jenže ta prádelna s mlékárnou pod námi nám toho docela dost schovaly. Bavím se s Davidem a snažím se udržováním hovoru trochu zahnat jeho obavy. Dojeli jsme a ještě nás čeká trocha chůze. Mám žízeň, ale nechci nic studeného. Nakonec si kupuji "zákusek" - očekávám malé plátky lístového těsta s marmeládou a šlehačkou, jenže to nejsou malé plátky, jsou to docela velké kousky. Jeden mi stačí, druhý nabízím Fotonovi. Jsem ráda, že si vzal. Byla jsem dokonale sytá. Na lanovku máme ještě čas, jdeme si dát něco malého do nedaleké restaurace, já horký čaj a kyselicu - je strašně dobrá. A už jsme zpátky nad Beskydy - dovolily nám opět jen pohled do mléčné prádelny. Výlet končí, auty jedeme ke kempu a pak poklusem do Frenštátu - čeká nás setkání s Vojtou Hasalíkem. Stíháme to. Chvilku trvá než se rozproudí hovor. Jdeme raději po večeři zpět do kempu - i s Vojtou. Bohužel on se s námi brzy loučí. Škoda.
Richardovy klávesy a Severčina kytara zahánějí vše nepříjemné. Krylovky střídá Balada pro banditu a Nedvědi. Sice je v plánu i autorské čtení, ale nějak se na něj necítíme. Zpíváme dál, půlnoc míjí, třetí ranní také - diskutujeme o všem možném a filosofujeme s Jakubem Raidou - náhle je ráno půl šesté, uklízíme s Richardem poslední pozůstatky našeho života u ohně a jdeme něco naspat. Tedy já určitě.
13.09.09.- neděle
A zase jedno obyčejné ráno. Rychle hygiena, úklid chatky, sbalení věcí a cesta domů. Uteklo to moc rychle. Ale bylo to fajn. Ještě zbyl v ledničce kousek "postřeháckého"dortu. Byl opravdu dobrý. Doufám, že si jej rozdělí ti, co pojedou poslední.
Je mi smutno z loučení. Poznala jsem nové lidi. Vím že tahleta setkání si nikdy nenechám ujít. Škoda, že někteří z nás sem nemohli dorazit.
Odevzdáváme klíče, osobní kartičky a jdeme se ještě posadit vedle do restaurace. Čeká nás poslední oběd, poslední čaj, káva, pivo, limča a pak zase každý za tím svým. Ivo a Foton se loučí jako první.
Čas je neúprosný, i já už musím, snad to neobrečím a tak podávám ruku Kylovi, objímám Severku, usmívám se na Davida, Richarda, Dušana, Martu, objímám se s nimi a těším se na zimní Hadinku. Snad vyjde.
A zase sedím v autě s Janami a Lídou a Honza opět za volantem. Ještě poslední mávání. Kubo, promiň, nerozloučila jsem se s Tebou, nebyl v tom úmysl - opravdu.
A už zase jedem. Lída vystupuje ve Velkém Meziříčí, Prostějanerek v Měříně. Míjíme Kylovo auto před Severčiným domovem. A už jsme tu jen tří a Praha se blíží. Před 18,00 hod. jsem na ulici I.P.Pavlova, těším se s Honzou a Janou na zimní Hadinku. Jsem moc ráda, že přijali mé pozvání. A zase metro, Florenc, kde má být sestra a návrat domů. V autobuse je ospale a horko. V Sokolově na nás čeká kamarádka Helena s autem. Ve 22,00 parkujeme na Rovné.
Skončil víkend, za dvě hodiny bude pondělí.
SRAZ skončil, bylo na něm hezky a už se těším na další. Díky BT.
HADINKA NÁS VOLÁ - ZKUSTE PŘIJET 27.12. - 30.12.09.
|
Zobrazit článek Sraz Postřehu 11.9. - 13.9. Frenštát p. R. - mýma očima, ostatně jako obyčejně...
|
|
