.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Rok v hajzlu
(ze dne 17.01.2010, autor článku: Karolína Maxová)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Rok v hajzlu

hajzl.JPG„Jen tak pro ujištění – až bude půlnoc, hrajeme dál, oukej?“ ptá se Arnošt. „Jasné,“ přitakají ostatní, protože na nějaké silvestrovské trdlování za letu konfet s šáníčkem, pusinečkama a voláním juchů a juchuchů nás neužije.




Hodím kostkou, projdu Startem, za což vyinkasuju čtyři tisíce, stoupnu na Finance, obdržím další dva a můžu čekat na další kolo. A taky si můžu konečně odskočit. (zde si dovolím na chvilku odbočit: kdyby můj příběh zaujal tvůrce dokumentární série Vteřiny před katastrofou, doplním, že bylo 31.12. 2009 23:52, kdy odstartoval řetězec nešťastných událostí). 
Možná vinou teplotních podmínek, možná špatnou hvězdnou konstelací, možná z ničeho nic - nicméně předpoklad, že jdou-li dveře zamknout, půjdou i odemknout, se ukázal jako mylný. Onen poznatek ale musel doputovat do mé mozkové centrály, takže než jsem byla definitivně ochotná připustit si, co se vlastně stalo, kroutila jsem ještě asi sedmkrát zápěstím zprava doleva nespouštějíc prsty z klíče. „Ehm…Martine, asi mám problém.“ V tu chvíli jsem už sice věděla, že problém nemám asi, nýbrž určitě, ale kvůli vzdálenosti Martinova malíčku od prsteníčku, jež z něj dělá údajně výbušného a nebezpečného jedince, jsem zvolila taktiku postupného dávkování. „Martin nemůže. Martin hraje,“ zní odpověď. „Když já nemůžu ven,“ pronesu jakoby mimochodem. „Ale co bys nemohla,“ ozve se Martinův hlas. „Ses zamkla?“ a zalomcuje klikou silně leč bezvýsledně. „Zamkla no.“ „Hm, jdu ven. Podáš mi klíč oknem.“ Další minuty historici nezmiňují, protože proběhly zcela standardně (došlo k předání klíče pootevřeným oknem). 
S blížícím se zvukem vydávaného Martinovými pantofli začínám odpočítávat vteřiny do konce pobytu v kachličkovém žaláři. „A do háje.“ (začínám odpočítávat minuty). Následuje rachtání v zámku, lomcování klikou a lehké kopnutí do dveří. „No, tak to je teda problém. To nevim, jak tě dostanem ven. Ten zámek zapad.“ (začínám odpočítávat hodiny). „Jé, vždyť ona nestihne půl..“ „Prásk. Prásk. Prskho. Bum. Buch. Prásk. Bum. Prásk,“ načež si v tom rámusu domyslím, že Arnoštek chtěl nejspíš říct, že nestihnu půlnoc. 
Když odezní první vlna ohňostrojů, zaslechnu útržkovité komentáře nevězněných. „Zavolám našim.“ „Já bych spíš volal hasiče. Těch teď bude v okolí dost.“ „Blbost. Ty než přijedou, tak to otevřem sami a ještě pak budem platit výjezd.“ „Myšó, klid. Co takhle vysadit dveře.“ „To pochybuju, že by šly vysadit.“ „Tak vyleze oknem.“ Už jen z té představy jdou na mě mdloby. „Kristýno, zkusíš vylízt oknem, jo?“ „Mně je zi-zi-zi-ma,“ zašveholím a za zvuku drkotajících se zubů se odebírám smířeně k oknu. V duchu vzpomínám na jednu zářijovou noc (shodou okolností též krátce po půlnoci), kdy jsem nadšeně chtěla zdolávat jednu pražskou nejmenovanou katedrálu. Jenže to jsem na sobě měla bundu a v sobě becherovku (dobře, trošilinku becherovky, ale měla!) 
Akce OKNO sice může budit dojem jediné překážky coby výšky, ve které je umístěno, avšak zde se milý čtenář zmýlí. V dnešní moderní době jsem postavena před nový problém. Okno je plastové a lze otevřít jen do poloviny. Venku je živo. Všichni pobíhají k oknu a ke dveřím, ke dveřím a k oknu. „Proč já tu, safra, držím tu mikinu?!“ „Matěji, ty tu máš tu mikinu? Takovou růžovou? Ta je pro mě!“ a zuby mi radostí předrkotají z mollových tónů do dur. „Kristýno, budeš muset vymontovat okno. Je tam taková rýha v tom šroubku?“ ptá se Matěj. Světlo z koupelny a tma zvenčí se lámou přesně v jeho polovině, vytvoří tak malou linku, čímž mi dají na dalších pár minut naději. Rýhu odkývnu a natahuju ruku pro nožík, který má v následujících minutách plnit funkci šroubováku. 
Stojíc špičkama na okraji záchodové mísy rozjíždím operaci ŠROUBEK. V jistých okamžicích prý člověku proběhne hlavou celý jeho život, mně pouze všechny ty pětky z fyziky. Z rozjímání nad mými nedostatečnými výkony ve škole mě přeruší výkřik: „Proboha, Kristýno, vždyť to se rozšroubovat nedá!“ Hm. Poznal to. Zahraniční vzdělání dělá divy. 
Poslední nadějí jsou dveře. Úkol leží na Martinovi, já pouze plním jeho pokyny: „Kristýno, jdi ke dveřím.“ „Jdi ode dveří.“ „Jdi ke dveřím.“ „Jdi ode dveří.“ Asi po mé šesté sestavě á la step-touch, grapevine, step-touch double se ozve „Zmiz“ a tři mohutné rány. Klika cvakla, dveře letí, Martin vchází do dveří. Hm, tohle Erben nedomyslel. Dveře sice letěly, ale i se zámkem a klikou a zamířily k podlaze. Na té se mi podařilo prozíravě a především v rekordně krátkém čase vystavět přistávací dráhu z rohožek, co jsem našla u sprchového koutu a záchodu, a zamezit tak velkým finančním škodám v podobě polámaných kachliček způsobených dopadem již zmíněných letících předmětů. Netvrdím, že to bylo to nejzásadnější, jen bych si ráda obhájila, proč jsem z fyziky nakonec nepropadávala. 
Ano, řeklo se, že Silvestr bude ignorován, ale zároveň se předpokládalo, že o zábavu se nám postarají Dostihy a nikoli já. Po šestačtyřicetiminutovém boji se šťastným koncem pro mě, smutným pro kliku ale došlo i na to šáničko, pusinečky a volání juchů.

Závěr bych tímto ráda věnovala všem astrologům, jejichž produkty jsem si kdy zakoupila: Veškeré peníze investované do mé jediné životní jistoty jménem Horoskopy pro nadcházející rok, dle kterých měl být můj vstup do toho letošního díky Merkuru bezproblémový, jsou v hajzlu. A pokud doslova platí rčení Jak na Nový rok, tak po celý rok, vím, kde budu trávit i dny následující…bez Merkuru, bez Baudyše. Jen doufám, že Martin bude na blízku.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz