|
Komentář ze dne: 03.06.2006 16:51:54
Autor: barbara (barbara@postreh.com)
Titulek:
Já bych po ní šla v dešti, když kapky stékat po těle a smívat všechny slzy. Třeba by na konci byla duha a třeba nemá konec. Ach jo, proč všichni přemýšlíte, co je za zatáčkou? Já se po ní vydám a uvidím, kdo jde se mnou?? Vždyť stačí jenom tak málo, jestli někdo upadnout já ráda chytit.
Spousta lidí stojí a dívá se, probírá v hlavě, co by kdyby, ale málokdo koná, jenže tohle všechno je přece náš život, já už se s tím možná opakuju, ale kdo jiný ho žije než my? Třeba se nám tohle všechno jen zdá, třeba jsme postavy vlastních příběhů. Proč pak neudělat, co máme na srdci, jediné, co nám v tom může zabránit jsme my sami, možná strach, ale ten je naší součástí, čili jsme to taky my, vždyť se stejně jednou probudíme, a pak budeme litovat. Jednou jsem o tomhle mluvila s jednou osobou a bylo mi řečeno: nahraď slovo probudit slovem umřít a máš pravdu.
Takže směle vpřed, třeba v dešti, třeba se slunečními paprsky, ta cesta tam prostě je.
|
Se v dálce zvolna ztrácí...
