|
<<
Srpen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | 1 |
2 |
| 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
| 10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
| 17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
| 24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| 31 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čte 8 lidí.
|
|
Komentáře ke článku: Zločin a trest (ze dne 03.11.2006, autor článku: Tomáš Dostál)
|
Komentář ze dne: 04.11.2006 12:02:01
Autor: Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
No, z celého článku mě zaujal poslední odstavec ... tam jsi se posunul k meritu věci. Promiň, ale ten zbytek je poněkud nestravitelný. Člověk čte a říká si "vo co go ?".
K drogám ... já bych (prosím nekamenovat) povolila všechny drogy ... tvrdé i měkké. Ať si každý se svým životem dělá co uzná za vhodné. Cigarety a alkohol jsou také drogy a jsou legální ... miliardy stojí jen propagace proti nim ... proč ? Na vše co je zakázané a stíhané se nabaluje zločin. Jako příklad by mohla sloužit prohibice v USA. Mafie bohatla a sílila a lidé pít nepřestali.
Kdysi jsem se pokusila napsat takovou cyber sci-fi povídku. Tam jsem to vyřešila téměř dokonale :-))). Stát vykupoval drogy od pěstitelů, zpracoval a distribuoval do všech lékáren, kde si mohl každý dle libosti šlehnout zdarma, čistou jehlou pod dozorem lékárníka. Zároveň nabídl všem závislákům léčení.
Pokud by tohle mohlo fungovat - jako že v tomto světě nemůže - stát by zlikvidoval narkomafie, dealery a celý svět zločinu, který se na kšefty s drogami nabaluje. Závislák krade a vraždí, aby měl na svůj požitek, narkomafie bohatne, policajti bojují s drogami asi s takovým úspěchem jako Microsof proti virům a výsledek žádný. V konečném důsledku, by se ušetřilo - peníze věnované boji proti drogám (stále opakovaná léčení závislosti a následných zdravotních potíží, pohotovost celosvětově milionů policajtů, za kriminály,únik a praní špinavých peněz, vraždy a krádeže atd.). No nebylo by to docela slušné řešení ? Kdo chce tak ať fetuje, zrovna tak jako se kouří a chlastá. Je to volba každého z nás a každý z nás jsme odpovědný za svůj život a sami si volíme cestu po níž půjdeme. Mě prý zabíjejí cigarety, je to moje volba, mé rozhodnutí, moje závislost. Mám štěstí, že si je nemusím opatřovat tím, že někoho bodnu, abych měla na svojí krabičku denně. A navíc stát na daních vydělá slušný balík peněz (aby ho vzápětí věnoval lidem, kterým se třeba nechce makat). Já tedy dovedu vypotit někdy věci ... :-))
|
Reakce na komentář ""
************** * **************
Zločin a trest Menší neklasická úvaha na klasické téma...
Začíná
to touhou. Časem se z touhy stane potřeba, z potřeby realita, a realita
je nejtvrdší věc na světě. Hraničí se zločinem. Někdy se jím i stává.
Skutečnost se přetváří a mění. Člověk to necítí, nemá potřebu cítit.
Nemusí se zamýšlet nad tím, co je zločin, co může, co nesmí, proč to
dělá. Záleží mu už jen na další dávce. Nejde o to, jak se k ní dostat.
Pouze o to, zda je. Pokud by nebyla, dopadla by realita na bedra s
mnohem větší tíží, než jakou má. Co když při jejím získávání přijde
někdo o život? Ale to přece nevadí. Není to zločin. Je to potřeba. A tu
nelze ignorovat. Člověk se jí musí poddat. Ať chce nebo nechce. Bez
potřeby nebude další dávka, další pilulka, pořádně trávou nabité sklo,
dýmka s hašišem. Nic z toho. To přece není zločin. Nemůže. Nesmí být.
Nejde to. Vše pro vše. Něco za něco.
Jednou se levá hemisféra mozku oddělí od pravé. Dvě samostatná myšlení,
která spolu mohou komunikovat. Nevadí, že zahubí bývalé myšlení. To je
přece jen špatné. Dvě je víc než jedno. Myšlení, které ignoruje zločin.
Vždyť bez zločinu není zboží. Bez zboží jsou muka a muka jsou špatná.
Dva hlasy v jedné hlavě musí mít pravdu. Člověk je nucen věřit.
S důvěrou může mít milovanou látku. K poškození mozku nemůže dojít.
V hlavě jsou přece dva. Pořád spolu mluví, všemu rozumí. Jsou chytřejší
než ty. Musíš se poddat. Získání přece není zločin. Je to touha.
Největší, kterou člověk může mít. Každý přece potřebuje nějakou tu
látku. Perník, koks, haš, opium, cokoliv. Každý se chce dostat pryč
z reality, která je tak krutá. Uniknout skutečnosti. Nepřítomnost,
veselost, halucinace. Jejich potřeba přece není zločin. Proč by měla?
Jde jen o to, jak se k tomu člověk staví. Kdokoli chce být volný,
nechce být svazován zákony. Jde mu jen o sny, o útěk z reality.
Ale
někdo musí pořád házet klacky pod nohy. Stále nová nařízení,
prohlášení, realita. Prý nezákonné látky. Blbost! Pokud tomu věříte,
tak ano. Ale čemu kdo věří? Věř sobě. Ty jsi nejdůležitější na světě.
Ty, dealer, a další látka. Jakákoli. Hlavně, že se uklidníš. Je to snad
hřích? Není, protože zločin je hřích, jen pokud tomu sám věříš. Ale ty
musíš věřit jen sobě. Ty nejsi hřích. Droga je zákon. Zákon nelze
porušit. Tvým zákonem je pouze droga. Další a další. Nesmíš ho porušit.
Je vším. Nevadí, že ho nerespektují ostatní. Pro tebe to je Bible.
Svaté písmo. Ty, přátelé, látka. Stavy beztíže, při kterých můžeš
všechno. Neplatí pro tebe nic. Vůbec nic. Realita odchází do kouta, aby
tam tiše zemřela. Nezanechá po sobě ani stopu. A tobě je tak dobře.
Musíš to zkoušet znovu a znovu.
Krádež
není zločin, pokud chceš, pokud si to přeješ. Ty potřebuješ něco
nového, dalšího, účinnějšího. Něco, co tě zbaví smyslů alespoň na
hodinu. Stačí nějaký alkohol. Jak ho získat? Krádež. Není to krádež, je
to potřeba, touha, nutnost. Chceš to, tak si to vezmi. Jen tě nesmí
chytit. Oni by to nepochopili. Flojdi nemají takové zkušenosti jako ty.
Oni chtějí jen plat. A ty se můžeš ocitnout na jejich výplatní pásce.
V base, nebo nedej bože v léčebně, kde není žádná látka. Jen absťák a
pomalá smrt. Pouhá realita, se kterou nechceš mít nic společného. Proč
taky? Ty jsi šťastný takový, jaký jsi. Mozek ti to přece zničit nemůže,
játra taky ne. Oni ti stejně nic nedokážou, pokud u tebe nic nenajdou.
To by bylo špatné, kdyby něco našli. Poslední zásoby. Nouzová řešení,
ale jen pokud už nic jiného nezbývá. Jen pokud se nenajde nějaký další
kšeft. Z kšeftu jsou peníze. Za prachy máš cokoliv. To nemůže být
zločin. Nesmí. Nechceš, aby to byl zločin. Nepřeješ si to. Záleží ti
jen na další droze. Éčko, snad stačí i tráva, něco slabšího. Ale co
když nic nebude? Absťák. Strach. Nenávist. Dilema. Pomalá smrt bez
drogy. Trest za zločin, o kterém sis myslel, že zločinem není. Realita
je krutější. A jednou se to stane. Látka dojde. Zásoby nebudou a ty
skončíš bledě. Sám v kanále. Před smrtí budeš neustále doufat, stejně
tak, jako tvůj rozdělený mozek, že to, co jsi dělal nebylo špatné. Šlo
přece jen o další dávku, která není a nikdy nebude. SMRT je tvým
trestem. Tvým vykoupením. Společnost, která ti dala drogu tě nenávidí.
Zahubí tě. SMRT bez drogy je krutá. Měl jsi se raději předávkovat.
Zločiny budou snad zapomenuty, avšak ty již nebudeš mezi živými.
Myslíš,
že je to strašné? Bohužel se může stát něco horšího. Kompletně ti to
vysmaží mozek. Bude z tebe stihoman. Schizofrenik. Dojde k totální
paranoii. Regresi mozku. Poškození buněk. Příliš krutý trest, nemyslíš?
|
Zobrazit článek Zločin a trest
|
|