Jednou se levá hemisféra mozku oddělí od pravé. Dvě samostatná myšlení, která spolu mohou komunikovat. Nevadí, že zahubí bývalé myšlení. To je přece jen špatné. Dvě je víc než jedno. Myšlení, které ignoruje zločin. Vždyť bez zločinu není zboží. Bez zboží jsou muka a muka jsou špatná. Dva hlasy v jedné hlavě musí mít pravdu. Člověk je nucen věřit. S důvěrou může mít milovanou látku. K poškození mozku nemůže dojít. V hlavě jsou přece dva. Pořád spolu mluví, všemu rozumí. Jsou chytřejší než ty. Musíš se poddat. Získání přece není zločin. Je to touha. Největší, kterou člověk může mít. Každý přece potřebuje nějakou tu látku. Perník, koks, haš, opium, cokoliv. Každý se chce dostat pryč z reality, která je tak krutá. Uniknout skutečnosti. Nepřítomnost, veselost, halucinace. Jejich potřeba přece není zločin. Proč by měla? Jde jen o to, jak se k tomu člověk staví. Kdokoli chce být volný, nechce být svazován zákony. Jde mu jen o sny, o útěk z reality.

Ale někdo musí pořád házet klacky pod nohy. Stále nová nařízení, prohlášení, realita. Prý nezákonné látky. Blbost! Pokud tomu věříte, tak ano. Ale čemu kdo věří? Věř sobě. Ty jsi nejdůležitější na světě. Ty, dealer, a další látka. Jakákoli. Hlavně, že se uklidníš. Je to snad hřích? Není, protože zločin je hřích, jen pokud tomu sám věříš. Ale ty musíš věřit jen sobě. Ty nejsi hřích. Droga je zákon. Zákon nelze porušit. Tvým zákonem je pouze droga. Další a další. Nesmíš ho porušit. Je vším. Nevadí, že ho nerespektují ostatní. Pro tebe to je Bible. Svaté písmo. Ty, přátelé, látka. Stavy beztíže, při kterých můžeš všechno. Neplatí pro tebe nic. Vůbec nic. Realita odchází do kouta, aby tam tiše zemřela. Nezanechá po sobě ani stopu. A tobě je tak dobře. Musíš to zkoušet znovu a znovu.

Krádež není zločin, pokud chceš, pokud si to přeješ. Ty potřebuješ něco nového, dalšího, účinnějšího. Něco, co tě zbaví smyslů alespoň na hodinu. Stačí nějaký alkohol. Jak ho získat? Krádež. Není to krádež, je to potřeba, touha, nutnost. Chceš to, tak si to vezmi. Jen tě nesmí chytit. Oni by to nepochopili. Flojdi nemají takové zkušenosti jako ty. Oni chtějí jen plat. A ty se můžeš ocitnout na jejich výplatní pásce. V base, nebo nedej bože v léčebně, kde není žádná látka. Jen absťák a pomalá smrt. Pouhá realita, se kterou nechceš mít nic společného. Proč taky? Ty jsi šťastný takový, jaký jsi. Mozek ti to přece zničit nemůže, játra taky ne. Oni ti stejně nic nedokážou, pokud u tebe nic nenajdou. To by bylo špatné, kdyby  něco našli. Poslední zásoby. Nouzová řešení, ale jen pokud už nic jiného nezbývá. Jen pokud se nenajde nějaký další kšeft. Z kšeftu jsou peníze. Za prachy máš cokoliv. To nemůže být zločin. Nesmí. Nechceš, aby to byl zločin. Nepřeješ si to. Záleží ti jen na další droze. Éčko, snad stačí i tráva, něco slabšího. Ale co když nic nebude? Absťák. Strach. Nenávist. Dilema. Pomalá smrt bez drogy. Trest za zločin, o kterém sis myslel, že zločinem není. Realita je krutější. A jednou se to stane. Látka dojde. Zásoby nebudou a ty skončíš bledě. Sám v kanále. Před smrtí budeš neustále doufat, stejně tak, jako tvůj rozdělený mozek, že to, co jsi dělal nebylo špatné. Šlo přece jen o další dávku, která není a nikdy nebude. SMRT je tvým trestem. Tvým vykoupením. Společnost, která ti dala drogu tě nenávidí. Zahubí tě. SMRT bez drogy je krutá. Měl jsi se raději předávkovat. Zločiny budou snad zapomenuty, avšak ty již nebudeš mezi živými.

Myslíš, že je to strašné? Bohužel se může stát něco horšího. Kompletně ti to vysmaží mozek. Bude z tebe stihoman. Schizofrenik. Dojde k totální paranoii. Regresi mozku. Poškození buněk. Příliš krutý trest, nemyslíš?