|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
| 6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
| 13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
| 20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
| 27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| |
|
Stránku si právě čte 14 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Vánoce ano, ale co Silvestr?
(ze dne 22.12.2006, autor článku: Ivo-Hary)
|
Komentář ze dne: 22.12.2006 22:45:57
Autor: GreenEyes (@)
Titulek:
Tez ocenuji uprimnost, nadech cehosi velmi osobniho a ostatne i tak vzacnou v dnesnich dnech vlastnost - schopnost premysleni, rozjimani...
To vse ocenuji i presto, ze na mnoho veci, popsanych v textu, mam jiny nazor a ze tyto jsou pro moji malickost hodnotove velmi odlisne.
Mozna je to puvodem - driv se u nas Vanoce neslavily vubec, takze tento svatek mi dodnes nic nerika. Jo, dnes se slavi i u nas, ale uplne jinak (a jindy). Jsou to opravdu svatky klidu a lasky. Nikdo nelita po vyprodejich a neshani na Vanoce zadne dary. Pred par lety mi muj syn navrhl, ze Vanoce zrusime. Byla jsem pro. Sice jsme je doma nezrusili, ale vnimame je jinak, nez "svatek ekonomicke prosperity" vymachane ve slabem odvaru "hry na viru".
Zato Silvestra a Novy rok slavime, ale take jinak. U nas doma to rozhodne neni svatek chlastu a srandy stuj co stuj. Naopak je to prilezitost pro bilancovani a pro nove zacatky. Je to vyhradne rodinny svatek a nema se za to, ze je vhodne se na Novy rok opit. Co ziji v teto zemi, tak ho rok co rok slavim sama. Se synem si prituknu sampusem ve 22.00 mistniho casu (to je Novy rok v Moskve), pak "propustim" syna za vrstevniky, zamcu se, zatahnu zavesy (nesnasim rachejtle) a o pulnoci si prituknu jeste jednou sama se sebou. O pul jedne jiz byvam v posteli.
Takze letos to bude vyjimecna oslava! Poprve budu travit Silvestra a Novy rok ve spolecnosti! A v jake! Dorazte!
|
Reakce na komentář
""
************** * **************
Vánoce ano, ale co Silvestr?
Je vůbec důvod něco slavit?
Jistě, nemám nic proti tomu, prožít příjemné chvíle s přáteli při
jakékoliv oslavě, ať má důvod nebo ne. Ale může to být přeci kterýkoliv
den v roce ...
Už jste se nad tím vážně někdy zamysleli? Že
jedinými přirozenými časovými jednotkami jsou den (i s nocí, teda od
úsvitu k úsvitu) a rok, dané přírodními zákony pohybu Země. Vše ostatní
je čirý lidský výmysl, a z toho pocházející naše honba za hodinami či
vteřinami a život po týdnech a měsících (měsíce jsou sice také z
přírody, ale dávno se od svého vzoru Měsíce odpoutaly a už se potkávají
jen náhodně). A slavení jubileí po 5, 10, 100 letech? Jen proto, že si
v Indii všimli, že máme na každé končetině 5 prstů - a kde se potom
vzal slavný tucet, na který věřili už staří Babylóňané?
Podobně
snad jediné svátky, dané samotnou přírodou, jsou zrovna ty
nejslavnější, nejmystičtější a nejvíc připravované, Vánoce a
Velikonoce. Ne náhodou rámují zrovna zimu, čas nejtěžších životních
zkoušek minulosti, dobu hrozící hladem, v čase zimního slunovratu a
jarní rovnodennosti. Zbylé dva astronomické kontrapunkty mají mnohem
menší váhu, i když v minulosti bývala svatojánská noc též velmi
důležitým a magickým svátkem, zato podzimní rovnodennost - tam snad je
slaboučkou ozvěnou, že údajně na sv. Michala končila služba a byla
výplata nájemné čeledě na statcích, ale to nemám ověřené, jen jsem to
kdesi zahlédl.
A co jsem chtěl vlastně říci, tímto zdlouhavě
obšírným astronomicko-historickým úvodem? Nic více než jen to, že
oproti Vánocům, o kterých jsem se zde již rozepisoval, nechápu změnu
letopočtu jako něco, co by se mělo nějak zvlášť slavit. V podstatě je
to jen další důvod "vyhodit si z kopejtka". Na základě dohody jedné
části lidského společenství, která početně sice ani nepřevažuje, neboť
komunity s jinými názory na začátek kalendáře jsou i větší než "naše",
ale podílí se největší měrou na ekonomice a tím potřebuje jednotné
datování
Tak jsem se tedy jednoho dne sám pro sebe v sobě
vzbouřil. Nač se potloukat otráveně do půlnoci a mít klamnou iluzi, že
tento večer prostě musí být maximální sranda, jinak je ztracený. Ano,
budu třeba z nedostatku jiného nápadu čučet na televizi, ale když se mi
program nebude líbit, nemohu nadávat televizním pracovníkům, ale sobě.
Oni odvádějí práci - tu lepší, tu horší řemeslo (asi si řeknete, že
spíš to druhé, ale to nebudeme řešit přece) a za moji blbost už
nemůžou. A až mne to přestane bavit, půjdu a normálně zalezu do
postele. Ať to špunty i rachejtle klidně odbouchají beze mě. Šampaňské
jsem sice koupil (až natolik módním trendům podléhám), ale ono klidně
počká třeba na poledne nového roku nebo až přijde návštěva ...
To
na Vánoce jsem spíše ochotný počkat si až na půlnoc, ona ta Stille
Nacht má nějaké to magické kouzlo opravdu, i když víte, že se za
křesťana zrovna nepovažuji, ale milá tradice je mi blízká.
Jednou,
nedlouho po smrti mojí manželky, jsem byl ještě na Slovensku (manželka
byla Slovenka), daleko od ostatní rodiny a nemohl přijet ani na Vánoce
domů, stala se mi v tuto noc zvláštní příhoda. V televizi se ostatní
spolubydlící dívali na komerční stanice, to mne nezajímalo, nuž jde se
spát. Než jsem usnul, viděl jsem že zbylí chtějí vypnout televizi, prý
už tam nic není. Jak to, povídám a lezu z postele, já počkám na
půlnoční. Přepnu na státní program a hle - koledy zpívají Terchováci
(to je velmi rázovitá a nezaměnitelná folklórní oblast, "šak z
Terchovej bol i Jánošík!"). A moje žena folklór a obzvlášť terchovský
milovala. No a aby toho nebylo málo, po půlnoční mši ohlásili koncert z
římského chrámu Santa Maria Maggiore. "Maggiore" - ještě dnes slyším
svou ženu, jak vychutnává toto slůvko a chválí si je jako krásné
pojmenování chrámu. Té dávné vánoční noci se mi tak od ní dostalo toho
nejzřetelnějšího pozdravu "z druhého břehu", jaký jsem kdy zaznamenal.
Tak
mi to původně míněné silvestrovské zamyšlení nad dnem plným "státně
nařízené" srandy (jistě, přeháním) někam uteklo. Nuž, stejně nakonec
všem srazivším se i nesrazivším (viz interní zprávy) popřeji, ať se
letošní oslavy tohoto obskurního svátku vydaří co nejlépe.
|
Zobrazit článek Vánoce ano, ale co Silvestr?
|
|
