|
<<
Duben
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
| 6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
| 13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
| 20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
| 27 |
28 |
29 |
30 |
| | |
|
Stránku si právě čte 17 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Přepychem je i televize
(ze dne 13.01.2007, autor článku: Pavel Kotrba)
|
Komentář ze dne: 13.01.2007 15:41:20
Autor: GreenEyes (tkuncová@inbox.ru)
Titulek:
Pavliku, ja mam k tomuto dilu hodne vyhrad. Ale reknu jen o trech.
1. Nenasla jsem v nem nic z fejetonu (ale to je castecne vec nazoru a vkusu...).
2. Uz jsem psala o interpunkcnich a stylistickych chybach. Neco se opravilo, ale leccos tam zustalo.
Priklad: " Počet mě nepřekvapil, ale co mě udivilo bylo to, že se celá vesnice schází každý večer, na něčem, čemu oni říkají náměstí, a sledují programy společně, a to bez hádek o ovladač.". Kdyz "se celá vesnice schází", pak "sleduje" (nikoliv "sledují"). Po "každý večer" nepatri carka.
3. Posledni veta: "No přeci, až se všichni budou scházet u televizorů a někdo cestou potká dítě brouzdající se ve vodě a sbírající mušle, a zeptá se ho, proč se nejde dívat s nimi, a ono s hrdostí odpoví: „Nechce se mi.“ Mas tam ctyrikrat "a" - zni to hrozne. Carka po "mušle" tam nepatri. Popr. by se dalo napsat "dítě, brouzdající se ve vodě a sbírající mušle, a zeptá..." Ale nebylo by to pro cestinu moc obvykle.
V podstate jsem Tvoje dilo dost zkritizovala. Na rozdil od Tvych basni, ktere miluji, tento pokus o prozu nezaujal...
A zaverem bych rada podekovala (opravdu bez ironie a naprosto vazne) Tomasovi Dostalovi, ktery dela spolu se mnou korektury k memu prekladu knihy. Prave od Toma jsem se hodne priucila.
Doufam, ze se nezlobis. Vse, co jsem tady uvedla, jsem vyrkla v dobrem. -)
|
Reakce na komentář
""
************** * **************
Přepychem je i televize
tak, jak to vidím já
Nedávno jsem sledoval cestopisný pořad, který
namlouvali Jiří Bartoška s Miroslavem Donutilem. Byl o jedné vesnici,
na jejíž jméno si teď nevzpomenu, která byla vybudována nad vodou. Byla
zcela pokryta elektrickou sítí – neshledal jsem tedy jediný důvod,
který by bránil tomu, aby se ve vesnici mohly vyskytovat televizory.
Jistěže vesničané nemohou být pozadu, a už jsou obrazovkami vybaveni,
akorát s tím rozdílem, že na celou tuto chatrčovou osadu připadají
celkem čtyři tato zařízení. Počet mě nepřekvapil, ale co mě udivilo
bylo to, že se celá vesnice schází každý večer na něčem, čemu oni
říkají náměstí, a sleduje programy společně, a to bez hádek o ovladač.
Trochu mi to připomnělo pokrokovou ústní lidovou slovesnost v českých
zemích, a navíc mě to donutilo zamyslet se nad slovem „přepych“,
protože to, co se nám jeví jako přepych, jiným lidem přijde jako
standard a dalším jako nedosažitelný způsob života. Bazén na dvorku,
gauč z pravé kůže, vlastní solárium, kaviár v ledničce, mnoho dalších
prostředků, jak si udělat život snadnější a příjemnější. Naproti tomu
idylická pohoda před čtyřmi obrazovkami spolu se všemi sousedy. Hodně
kontrastní, ale s tím nic neuděláme. Jelikož jsem přesvědčen, že i
přepychu se každý jednou přejí, tak i muž na koženém gauči přestane
pojídat kaviár, protože mu přestane chutnat. A kdy si svůj přepych
uvědomí vesničané nad vodou? No přeci, až se všichni budou scházet u
televizorů a někdo cestou potká dítě brouzdající se ve vodě a sbírající
mušle a zeptá se ho, proč se nejde dívat s nimi, a ono s hrdostí
odpoví: „Nechce se mi.“
|
Zobrazit článek Přepychem je i televize
|
|
