|
<<
Červen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
| | | | |
|
Stránku si právě čte 23 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Jsme zakonzervovaní?
(ze dne 21.05.2007, autor článku: Markéta Laryšová)
|
Komentář ze dne: 24.05.2007 17:52:55
Autor: Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re:
Výborný příklad. Dejme tomu, že máme tři rezbáře: Čenda, Tonda a Evžen. Čenda sice na učnáku moc nedával pozor, ale byl od přírody obdařen zlatýma českýma ručičkama, takže mu to jde samo od ruky a za dvě hoďky udělá pěkný čistý stolek, sice není úplně precizně ohlazený, ale jsou na něm geniální a inovativní vychytávky, jako třeba háčky na ubrus. Tonda je sice nešikovný, ale má pevnou vůli a velkou chuť pracovat, navíc má léta zkušeností s dřevem. Takže celou šichtu měří a řeže, až nakonec udělá profesionální a přesný stůl, sice ničím inovativní, ale taková ta prověřená klasika, navíc poctivě a pracovitě vyrobená. No, a potom máme Evžena, který je levý jako Tonda a líný jako Čenda. Nicméně má za ušima, takže stluče nakřivo pár tyček s hrbolatým prknem a prodá to za stejné prachy, jako Tonda s Čendou. Pravda, není vůbec pěkný, zadírají se z něj třísky do loktů, nedá se na něm jíst a brzo se rozpadne, ale kdosi prohlásil, že je to dobrý stůl, a my (viz pohádka o císaři a jeho neviditelných šatech) nechceme být za ty nekulturní barbary, kteří jeho genialitu nevidí, takže si vytahujem z loktů třísky a radujem se, jaký to máme pěkný stoleček.
|
Reakce na komentář
"Re: Re: Re: Re: Re:"
************** * **************
Jsme zakonzervovaní?
...závistiví, zaprdění, s
oblibou si leštíme svoji škodovku a okopáváme zahrádku...
Češi jakožto národ mají různé přívlastky. Jsou závistiví, zaprdění, s
oblibou si leští svoji škodovku a okopávají zahrádku. Nejsou příliš
velkými cestovateli ani dobrodruhy, mají rádi to své a hezky v klídku.
Není se proto co divit, že je sebemenší výkyvy okamžitě rozhodí a dají
jejich české hlavince povel k boji. Takovým výkyvem bych například
označila návrh Kaplického Národní knihovny. Ačkoliv ještě ani nestojí,
přívlastků má taktéž mnoho. Obec architektů ji velebí, čeští
intelektuálové, politici a občané křičí hrůzou. Jejich krásná a
starobylá Praha má mít na své tváři zelenofialový vřed?! Je na místě si
uvědomit, že turisté ji obdivují především pro její architektonickou
rozmanitost. Petrohrad je klasicistní, Praha je gotická, renesanční,
barokní nebo kubistická. Jen ne moderní. A Češi, jak se zdá, se
jakékoliv modernosti brání. Bojí se, že by jejich matička stověžatá
přišla o svůj lesk? Nehodlám soudit Kaplického návrh, protože na to
dost dobře nemám. Ale postupem času si uvědomuju, že bychom Praze
neměli upírat moderní podobu. Už z toho důvodu, že může být za sto let
kritizována pro absenci jakéhosi postmodernistického slohu 21.století.
Dějiny totiž nejen chráníme, ale především tvoříme.
|
Zobrazit článek Jsme zakonzervovaní?
|
|
