Nobelova cena za literatura udělená v roce 1908
Celým
jménem Rudolf Christoph Eucken se
narodil 5. ledna 1846 v Aurichu ve Východním Frísku v chudé rodině poštovního úředníka. Jeho
dětství bylo silně poznamenáno úmrtím otce a později i jediného nevlastního
bratra. Aby matka uživila sebe a Rudolfa, přijala podnájemníka, díky kterému
bylo Rudolfu Euckenovi umožněno dobré
vzdělání. Na gymnáziu v Aurichu ze začal zajímat o teologii, kde se mu
prvním učitelem stal Wilhelm Reuter.
V letech
1871 - 1874 studoval na univerzitách
v Berlíně a Göttingenu (zde získal doktorát za
disertační práci týkající se jazykového přínosu Aristotelova), kde se věnoval
oborům filozofie, filologie a historie. Během studia na univerzitách ho zaujaly
názory F. A. Trendelenburga týkající
se etiky a historické využitelnosti filozofie.
Po
studiích nastoupil na místo profesora na střední škole a v této funkci
setrval pět let. Poté přijal profesuru na univerzitě v Basileji ( byl upřednostněn před F.Nietzchem) a od roku 1920 v Jeně. V roce
1882 se Rudolf Eucken oženil s Irene Pasow a ve spokojeném manželství vychoval jednu dceru a dva syny. Starší Arnold se zabýval chemií a fyzikou, mladší Walter byl světově uznávaným ekonomem.
V 80.
letech 19. století začal silně prosazovat své vlastní filozofické myšlenky.
Položil základ neoidealismu, kde se především snažil umění oprostit od
neosobních prvků. Toho ve svých dílech dosahoval především expresivním
kazatelským projevem. Z hlediska filozofického vytvářel vlastní koncepci
metafyziky ducha, ve které spojoval filozofický aktivismus s prvky křesťanství
a filozofií života. Za tyto myšlenky mu byla v roce 1908 udělena Nobelova cena
za literaturu.
Po udělení Nobelovy ceny přednášel Eucken na univerzitách v Anglii
(od roku 1911) a
v letech 1912-1913 na
Harvardu. Během první světové války se u něj projevil německý patriotismus a
proto obhajoval Německo formou pamfletů a anekdot před obviňováním z rozpoutání
světové války.
Rudolf
Eucken zemřel 15. záři 1926 v Jeně.
Filozofické spisy Rudolfa Euckena
Metoda Aristotelových bádání (1872,
Die Methode der aristotelischen Forschung)
Základní pojmy moderního filozofického myšlení (1878,
Grundbegriffe der Gegenwart)
Dějiny filozofického názvosloví (1879, Geschichte der philosophischen
Terminologie)
Jednota duchovního života (1888, Die Einheit des Geistesleben),
Velcí myslitelé a jejich pohledy na život (1890,
Die Lebensanschauungen der grosser Denker)
Zápas za duchovní obsah života (1896, Der Kampf um einen geistigen Lebensinhalt)
Pravda náboženství (1901, Der Wahrheitsgehalt der Religion),
Podstata života a životní názory (1907, Grundlinien einer neuen Lebensanschauung),
Filozofie dějin (1907,
Philosophie der Geschichte)
Hlavní proudy moderního myšlení (1908, Geistige Stromungen der Gegenwart)
Smysl a hodnota života (1908, Der Sinn und Wert des Lebens),
Můžeme ještě být křesťany? (1911, Können wir noch Christen sein?),
Socialismus a jeho utváření (1921, Der Sozialismus und seine Lebensgestaltung).
Vydáno u nás:
* Náboženství a život, Kalich, Praha 1914,
* Dějiny, Stará Říše na Moravě, 1936, přeložil Jaroslav Skalický
* Smysl a hodnota života, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, přeložil a úvodem opatřil Rudolf Procházka.
Z myšlenek:
I kdybyste jen jednou za celý život řekli děkuju, je to dost! ...
Nesmrtelnost nemůže být zdůvodněna jediným-jedinečným důvodem, jedině celek může nesmrtelnost zdůvodnit.
V dobrém, pravdivém, krásném vidíme, jak Skutečnost zjevuje svůj osobní charakter. Jsou částmi velkého a souvislého duchovního světa.
Zde se některé ze závojů onoho velkého světa odhalují: Skutečnost probleskuje a uvězněné já ji mlhavě nebo jasně poznává.

*V dalším díle Nobelových cen za literaturu se můžete těšit na Selmu Lagerlöfovou, která tuto cenu získala v roce 1909 jako první žena*