Spisovatel,
který zobrazil život vyšší anglické společnosti, držitel
Nobelovy ceny za literaturu v roce 1932.
*
14.08.1867 Coombe / Anglie
+
31.1.1933) Londýn/ Anglie
John
Galsworthy,
anglický
spisovatel
a
dramatik,
autor, jenž ve svých dílech zobrazuje především a zejména
život vyšší anglické společnosti (tedy „vyšších vrstev"
anglické společnosti), přichází na svět v anglickém
Kingston Hill v rodině
velmi dobře společensky situovaného právníka.
Vzdělání
získává na univerzitě v Oxfordu
(studuje námořní právo), doktorem
práv se stává v roce 1889, nicméně, praxi se nevěnuje a
místo toho několik let, s podporou
otcových peněz, cestuje po celém světě.
Práci
advokáta
se Galsworthy nevěnuje ani po otcově smrti v roce 1904 -
rodinný
majetek,
jenž celý zdědí, mu umožňuje finančně nezávislý život, a
tak se věnuje své největší zálibě, literatuře.Do jeho
citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního
bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s
příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností.
Po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, tak se s ní mohl Galsworthy
roku 1905
oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život.
V následujících desetiletích se věnoval téměř výhradně
literatuře a byl úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se
stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů
PEN
klub a
byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do
své smrti)
Jako
spisovatel debutuje povídkovým souborem „Ze
čtyř stran světa"
(1897),
brzy nato vydává své první dva (neúspěšné) romány -
teprve román třetí, nazvaný „Ostrov
pokrytců"
(1904),
v němž satiricky pohlíží na život anglické
„vyšší"vrstvy, mu přináší výraznější úspěch.
Povzbuzen
úspěchem tvoží Galsworthy
dál a v roce
1906 pak
vychází první díl jeho románové trilogie „Sága
rodu Forsytů",
a to díl, nazvaný „Vlastník".
Během
několika dalších let pak v rychlém sledu spatřují světlo
světa romány „Venkovské
sídlo"
(1907),
„Bratrství"
(1909),
„Patricij"(1911)
a „Temný
květ"
(1913).
Po
první světové válce pak vycházejí další dva díly
forsytovské
trilogie -
v roce 1920 román „V pasti"
a
v roce 1921 pak román „K pronajmutí".
Po vydání třetího dílu se John
Galsworthy takřka
okamžitě řadí mezi nejuznávanější anglicky píšící autory
své doby, jeho lehce sžíravá a sociálně laděná kritika života
anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti a laciné
vzdělanosti baží po hromadění majetku,
sklízí obrovský úspěch.
Na
úspěch forsytovské trilogie se potom snaží navázat trilogií
druhou, nazvanou „Moderní
komedie"
-
ta vychází mezi roky 1924-26.
Třetí,
na forsytovské téma opět navazující, trilogii, nazvanou „Konec
kapitoly"
píše na začátku
třicátých let 20. století.
Je
třeba ještě připomenout, že kromě tvorby prozaické je
Galsworthy i úspěšným
dramatikem,
je autorem několika úspěšných, opět sociálně kritických,
divadelních her.
V roce
1932 se pak John Galsworthy stává
laureátem
Nobelovy ceny za literaturu,
roku následujícího, (na následky rakoviny mozku) umírá.
Dílo:
*
From the Four Winds (1897, Ze čtyř stran světa) soubor
povídek
*
Jocelyn
(1898)
román
*
Villa
Rubein (1900, Vila Rubein) román
*
The
Island Pharisees (1900, Ostrov pokrytců)
román v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké
společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, který
ničí štěstí citově a tvořivě založených lidí. Hlavní
hrdina knihy Richard Shelton je typický představitel anglické
privilegované společnosti. Je zasnouben s dívkou ze zámožné
aristokratické rodiny a celý děj se rozvíjí v průběhu několika
měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná poměry panující
v chudinských čtvrtích Londýna, a to mu otevře oči tak, že si
uvědomí vnitřní prohnilost a faleš „úctyhodné"
společnosti. Tento rozpor vede až k zrušení jeho zasnoubení a k
tomu, že Shelton zvítězí nad svým sklonem ke kompromismu
*
The
Silver Box (1906, Stříbrné pouzdro) divadelní
hra zobrazující britskou justici, která uplatňuje jiný loket pro
bohatce a jiný pro chudáky
*
Strife
(1909, Svár) divadelní
hra odehrávající se v dramatickém období stávky
*
The
Man of Property (1906, Vlastník) česky také pod názvem Bohatec
podle mnohých názorů nejlepší autorův román, první díl
Galsworthyho trilogie Sága
rodu Forsytů
*
The
Country House (1907, Venkovské sídlo)
román, analýza pokrytectví a konzervatizmu anglických vyšších
vrstev, reprezentovaných v románě především rodinou venkovského
šlechtice Horáce Peudyce. Konflikt jeho syna Jiřího s rodinnými
tradicemi je však vyřešen smírně
*
A
Commentary (1908, Komentář)
*
Joy
(1909)
divadelní hra
*
Fraternity
(1909, Bratrství)
román odehrávající se v prostředí londýnské umělecké
inteligence
*
Justice
(1910, Spravedlnost)
pochmurná divadelní hra, která měla svou scénou, ve které
nervově zhroucený vězeň nelidsky trpí v samovazbě, vliv na
reformu anglického vězeňského systému
*
The
Patrician (1911, Patricij) román
z prostředí nejvyšších kruhů anglické šlechty těsně před
první světovou válkou líčící mileneckou dvojici, jejíž láska
ztroskotává na tvrdých zákonech této společnosti, která má
vlastní pojmy cti a neřesti a která za určitých okolností
nedovoluje spojit společenské postavení a osobní štěstí.
*
The
Inn of Tranquillity (1912, Hostinec klidu) eseje
*
The
Dark Flower (1913, Tmavý květ) román,
čtyřportrét sochaře v mezních situacích jeho tvůrčího
zápasu. Láska, symbolizovaná tmavým květem a představující
vztah mladého umělce k ženě jeho profesora, je jen vstupním
milostným příběhem, zažehujícím několik milostných vztahů,
provázejících umělce jako tvůrčí inspirace během celého jeho
života. Milostné příběhy nejsou v knize jen zajímavým epickým
prvkem románové stavby, ale slouží zejména pro zobrazení
složitosti lidských vztahů
*
The
Freelands (1915, Rod Freelandů)
román
*
The
Apple Tree (1916, Jabloň) novela
*
Beyond
(1917, Věčnost) česky jako Silnější než smrt
*
Five
Tales (1918, Pět povídek)
povídkový soubor obsahující mimo jiné povídku Indian Summer of
a Forsyte (Forsytovo babí léto), kterou autor zařadil roku 1922
jako první
mezihru do Ságy rody Forsytů
*
A
Saint's Progress (1919, Světec)
novela
*
The Skin Game (1920, Podfuk) divadelní hra založená na
nepřátelství dvou rodin
*
In Chancery (1920, V pasti) román,
česky též jako V osidlech, druhý díl Galsworthyho trilogie Sága
rodu Forsytů
*
Awakening
(1920, Probuzení)
povídka, kterou autor zařadil roku 1922 jako druhou mezihru do Ságy
rody Forsytů
*
To
Let (1921, K pronajmutí) román,
třetí díl trilogie Sága rodu Forsytů
*
Loyalties
(1922, Oddanost)
divadelní hra
*
The
Forsyte Saga (1922, Sága rodu Forsytů) souborné
vydání trilogie líčící osudy tří generací patricijského
rodu Forsytů od roku 1866 až do počátku dvacátých let 20.
století
*
Old
English (1924, Starý Angličan) soubor
divadelní hra
*
Caravan
(1925, Karavana) soubor
povídek
*
Escape
(1926, Útěk) divadelní
hra
*
Verses
New and Old (1926, Nové a staré verše) sbírka
básní
*
A
Modern Comedy (1928, Moderní komedie)
druhá románová trilogie o Forsytech, ve které autor pokračuje v
líčení osudů třetí a čtvrté generace rodu v letech 1922-1926.
Kromě románů do ní autor při jejím prvním souhrnnem vydání
zařadil ještě dvě mezihry. Názvy jednotlivých části jsou:
The White Monkey (1924, Bílá opice) román
A Silent Wooing (1927, Tiché vábení) povídka, mezihra
The Silver Spoon (1926, Stříbrná lžička) román
Passers By (1927, Kolemjdoucí) povídka, mezihra
Swan Song (1928, Labutí píseň) román, česky také jako Labutí
zpěv
Chance
on Forsyte's (1930, Na burze Forsytů) soubor
povídek s forsytovskou tematikou
Two
Essays on Conrad (1930, Dvě eseje o Conradovi) eseje
End
of the Chapter (1934, Konec kapitoly) česky též jako Poslední
kapitola,
závěrečná románová trilogie týkající se rodu Forsytů,
vydaná souhrnně až po autorově smrti, skládající se z románů
Maid In Waiting (1931, Společnice) česky prvně jako Sestra, pak
jako Než osud zavolá nebo jako Dychtivé mládí
Flowering Wilderness (1932, Kvetoucí pustina)
Over the River (1933, Napříč proudem)
Collected
Poems (1934, Sebrané básně)
posmrtně vydaný soubor básní
Filmové
adaptace
*
Justice (1917, Spravedlnost) Velká
Británie, režie Maurice Elvey, němý film
*
The
Skin Game (1921, Podfuk)
Velká Británie, režie B. E. Doxat-Pratt němý film
*
The
Stranger (1921, Cizinec) Velká
Británie, režie Joseph Henabery, němý film
*
The
White Monkey (1925, Bílá opice)
USA, režie Phil Rosen, němý film
*
Old
English (1930, Starý Angličan)
USA, režie Alfred E. Green
*
Escape (1930, Útěk)
Velká Británie, režie Basil Dean
*
The
Skin Game (1931, Podfuk)
Velká Británie, režie Alfred Hitchcock,
*
Loyalties
(1933, Oddanost)
Velká Británie, režie Basil Dean a Thorold Dickinson, ¨
*
One
More River (1934, Napříč proudem)
USA, režie James Whale
*
The Silver Box (1939, Stříbrné pouzdro)
Velká Británie
*
21
Days (1940, Dvacet jedna dní)
Velká Británie, režie Basil Dean
*
Escape
(1948, Útěk) Velká
Británie, režie Joseph L. Mankiewicz
*
That
Forsyte Woman (1949, Forsytova žena)
USA, režie Compton Bennett
*
Letzten
werden die Ersten sein (1957, Poslední bude první),
Německo režie Rolf Hansen
*
Strife
(1965, Svár) Velká
Británie, režie Peter Graham Scott, televizní film
*
The
Forsyte Saga (1967, Sága rodu Forsytů)
Velká Británie, režie James Cellan Jones a David Giles, televizní
seriál
*
The
Skin Game (1974, Podfuk)
Velká Británie, režie Peter Wood, televizní film
*
Strife
(1975, Svár)
Velká Británie, režie Michael Darlow, televizní film
*
Loyalties
(1975, Oddanost)
Velká Británie, režie Rudolph Cartier, televizní film
*
Anglijskij vals (1982, Anglický valčík)
Sovětský svaz, režie Gitis Luksas, podle divadelní hry Joy
*
A
Summer Story (1988, Letní příběh)
USA, režie Piers Haggard, podle novely Jabloň
*
První a poslední (1997, Poslední bude první) Česká
republika, režie Dušan Klein, televizní film,The
Forsyte Saga (2002, Sága rodu Forsytů) Velká
Británie, režie Christopher Menaul a Dave Moore, televizní seriál,
The
Forsyte Saga: To Let (2002, Sága rodu Forsytů: K pronajmutí),
Velká Británie, režie Andy Wilson, televizní seriál (pokračování
přecházejícího
Poznámka
-
The
Forsyte Saga (2002, Sága rodu Forsytů) Velká Británie, režie
Christopher Menaul a Dave Moore, televizní seriál (1967)
z produkce BBC zaznamenal úspěch doma i v zahraničí. The Forsyte
Saga běžela na celém světě. A to jak v zemích západního tak
východního bloku. Jde dokonce o první britský program, který
byl prodán do Sovětského svazu. Úspěch v zahraničí i doma byl
velký a to i přesto, že je Sága natočena černobíle. Jde o
poslední velké drama, které se na BBC nedělalo v barvě, protože
v době natáčení se už britská veřejnoprávní televize
připravovala na zahájení celodenního barevného vysílání. V
ČT běžel seriál zhruba před 40 lety, byl zázrak, že totalitní
moc povolila toto vysílání, vždy v neděli od 20:00 hod.
Pamatuji si na dokonalý (dle mne nikým nepřekonaný) dabing
herce Eduarda Cupáka v roli Soamese
Herecké
postavy seriálu
Eric
Porter...Soames Forsyte
Nyree
Dawn Porter...Irene Forsyte
Margaret
Tyzack...Winifred Dartie
Kenneth
More...'Young Jolyon' Forsyte
Maggie
Jones...Smither
Hostující
hvězdy
Michael
York...Jolyon 'Jolly' Forsyte
Kenneth More
(seriál The Forsyte Saga, 1967)
Vedlejší
postavy
John
Welsh...James Forsyte
John
Barcroft...George Forsyte
Nora
Nicholson...Aunt Juley Forsyte
Fanny
Rowe...Emily Forsyte
Terence
Alexander...Montague Dartie
Lana
Morris...Helene Hillmer
Kynaston
Reeves...Nicholas Forsyte
Nora
Swinburne...'Aunt Hester' Forsyte
Joseph
O'Conor...'Old Jolyon' Forsyte
Mischa
De La Motte...Warmson
Clifford
Parrish...Gradman George
Woodbridge...Swithin Forsyte A.J.
Brown...Roger Forsyte Fay
Compton...'Aunt Ann' Forsyte
Ursula
Howells...Frances Forsyte
Jenny
Laird...Mrs Heron
Susan
Hampshire...Fleur Mont Forsyte
Christopher
Benjamin... Prosper Profond
John
Bennett...Phillip Bosinney
Anne
De Vigier...Imogen Cardigan née Dartie
Režie
James
Cellan Jones
Scénář
Lennox
Phillips
Česká
vydání
Vybrané novelly,
Jan Otto, Praha 1915, přeložil Karel Mašek,
Bratrství,
Laichter, Praha 1917, přeložila Zdeněk Franta,
Patricij,
Stanislav Minařík, Praha 1921, přeložil Čeněk Syrový, znovu
Melantrich, Praha 1934.
Sága
rodu Forsytů I.-III.,
Aventinum, Praha 1926, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková,
znovu 1928, 1929, 1930, 1931 a Melantrich, Praha 1935, 1938 a 1947.
Útěk,
Ladislav Kuncíř, Praha 1927,
Tmavý
květ,
Melantrich, Praha 1928, přeložil Elsie Havlasová, znovu 1931 a
1934.
Moderní
komedie I.-III.
(Sága rodiny Forsytů IV.-VI.), Aventinum, Praha 1930, přeložila
Bohumila Kubertová-Zátková, znovu 1931 a Melantrich, Praha 1935 a
1948.
Ostrov
pokrytců,
Alois Srdce, Praha 1930, přeložila Anna Kučerová, znovu SNKLU,
Praha 1953,
Silnější
než smrt,
Melantrich, Praha 1930, přeložil Jan Čep a Bohuslav Rovenský,
znovu 1933, 1936 a 1948.
Svár,
Adolf Synek, Praha 1930, přeložila Staša Jílovská,
Komentář,
Alois Srdce, Praha 1930, přeložil F. Zieris a Robert Titěra,
Na
burse Forsytů,
Aventinum, Praha 1931, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková,
znovu Melantrich, Praha 1935.
Rod
Freelandů,
Kvasnička a Hampl, Praha 1931, přeložila L. Vymětal,
Světec,
Melantrich, Praha 1930, přeložil Robert Tintěra, znovu 1935.
Sestra,
Aventinum, Praha 1932, přeložila Bohumila Kubertová-Zátková,
Stařec
a smrt,
Melantrich, Praha 1932, povídky,
Venkovské
sídlo,
Melantrich, Praha 1933, přeložila Květa Milcová, znovu SNKLHU,
Praha 1956.
Vzpomínky,
L. Mazáč, Praha 1933, přeložila Anna Kučerová,
Kvetoucí
pustina,
Melantrich, Praha 1934, přeložila Marie Vlasáková,
Napříč
proudem,
Melantrich, Praha 1934, přeložila Jarmila Kurelová,
Vila
Rubein,
Melantrich, Praha 1934, přeložil Jan Filip, znovu 1935.
Poslední
kapitola I.-III., Melantrich,
Praha 1935, přeložily B. Kubertová-Zátková, Marie Vlasáková a
Jarmila Kurelová (první díl pod názvem Než
osud zavolá),
znovu Allegro, Praha 1992 pod názvem Konec kapitoly (první díl pod
názvem Dychtivé mládí).
Poslední
karta,
Melantrich, Praha 1938, přeložil Josef Hobza, povídky,
Jabloň,
Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Ludmila
Vočadlová,
Sága
rodu Forsytů I.-III., SNKLHU,
Praha 1957, přeložil Zdeněk Urbánek, znovu Odeon, Praha 1967,
1970, 1971 a 1991 a BB art, Praha 2000, 2005 a 2006.
Moderní
komedie I.-III.,
SNKLHU, Praha 1957, znovu Odeon, Praha 1972, přeložil Zdeněk
Urbánek,
Patricij,
Práce,
Praha 1969, přeložila Věra Kopalová,
Tmavý
květ,
Svoboda, Praha 1970, přeložil Jan Caha,
Forsytovo
nanebevzetí,
Mladá fronta, Praha 1988, přeložila Hana Žantovská, znovu
Garamond, Praha 2006, povídky
Ukázka z
díla
Sága
rodu Forsytů
Pro Soamesovy oči bylo v tom
všem jakési předstírání, nějaká zastaralá barvitost. Jak
jsou ti Francouzi teatrální! Zapálil si cigaretu, což byla u něho
vzácnost, a měl přitom pocit, že se na něm osud dopustil urážky,
zahnal-li ho do těchto cizokrajných vod. Nedivil by se, kdyby se
Ireně tento cizí život
docela
líbil, nikdy nebyla pravá Angličanka - ani svým vzhledem! A začal
uvažovat, které okno za zelenou žaluzií je její. Jaký slovní
výraz by měl dát tomu, co jí přišel říci, aby pronikl obranou
její pyšné zatvrzelosti? Odhodil nedopalek cigarety na holuba a
pomyslel si: "Nemohu tady setrvávat donekonečna a pohrávat si
s prsty. Bude lépe vzdát se čekání a navečer ji navštívit."
Ale seděl zde dál, až odbilo dvanáct a pak i půl jedné. "Počkám
do jedné", pomyslel si, "když už jsem v tom." Ale
právě v té chvíli vyskočil a zase ucouvl zpět a usedl. Vyšla
jakási žena v šatech smetanové barvy a odcházela pod plavým
slunečníkem. Ano, Irena! Vyčkal až byla tak daleko, že ho již
nemohla rozpoznat, a vydal se za ní. Kráčela zvolna, jako by
neměla žádný určitý cíl, pamatoval-li se dobře na ten směr,
kráčela k Bois de Boulogne. Aspoň půl hodiny šel za ní stále v
téže vzdálenosti na protější straně ulice, až vešla do Bois.
Má se tam nakonec s někým setkat? S nějakým zatraceným
Francouzem - s některým z mužů rázu "Miláčka", kteří
nemají nic jiného na práci než se točit kolem žen - četl totiž
s nesnázemi a s jakousi znechucenou okouzleností knihu toho jména.
Zatvrzele za ní kráčel stinnou alejí, a když se cesta zatáčela,
tu a tam ji ztrácel z dohledu. A vzpomněl si, jak se kdysi dávno
jednoho večera kradl a plížil v Hyde Parku od stromu ke stromu, od
lavice k lavici a slepě, směšně, v palčivé žárlivosti hledaje
ji a mladého Bosinneyho. Cesta ostře zahýbala, pospíšil za ní a
spatřil ji pak, jak sedí pod malou fontánou, jež měla podobu
drobné Niobé ze zeleného bronzu, zahalené do vlastních vlasů až
po útlé boky a zírající na kaluž, kterou vyplakala. Spatřil ji
tam zblízka tak náhle, že prošel mimo ni, dřív než se mohl
obrátit a smeknout. Nepolekala se. Vždy se dokázala výborně
ovládat - to právě patřilo k vlastnostem, jež u ní nejvíc
obdivoval, a patřilo to také k tomu, co jí nejvíc zazlíval,
neboť nikdy nedokázal rozpoznat, co si vlastně myslí. Poznala, že
ji sleduje? Pohněvalo ho její sebeovládání, pohrdl jakýmkoli
vysvětlováním své přítomnosti, ukázal na truchlící malou
Niobé a řekl:
"Je to docela hezké."
Tu spatžil,
že s námahou zachovává klid.
"Nechtěl jsem tě polekat,
tohle je tvoje oblíbené místo?"
"Ano."
"Je
to tu trochu opuštěné." Zatímco mluvil, zastavila se tu
jakási dáma, podívala se na fontánu a kráčela dál. Ireniny
zraky ji sledovaly.
"Ne," řekla bodajíc slunečníkem
do půdy, "nikdy to tu není opuštěné. Člověk má vždy s
sebou svůj stín."
Soames pochopil, tvrdě na ni pohlédl a
zvolal:
"Je to tvoje vlastní chyba. Můžeš se z toho
vysvobodit, kdykoli budeš chtít. Ireno, vrať se ke mně a budeš
svobodná."
Irena se zasmála.
"Nesměj se!"
zvolal Soames a dupl nohou. "To je nelidské. Vyslechni mě! Máš
nějakou podmínku, pro mne splnitelnou, po níž by ses ke mně
vrátila? Kdybych ti slíbil, že budeš bydlet jinde - že tě jen
občas navštívím?
Irena vstala a v její tváři i postavě
bylo náhle něco divokého.
"Ne! Ne! Ne! Můžeš mě uštvat
k smrti. Nevrátím se."
Soames ucouvl, do hloubi duše
uražen.
"Nevyvolávej výstup!" řekl ostře. Oba stáli
nehybně a dívali se upřeně na malou Niobé, jejíž zelenavé
pokožka se v slunečním světle leskla.
"To jsou tvoje
poslední slova," zamumlal Soames a sevřel ruce v pěst.
"Zatracuješ nás oba."
Irena sklonila hlavu. "Nemohu
se vrátit. Sbohem!"
V Soamesovi vzplanul pocit obludné
nespravedlnosti.
"Stůj!" pravil. "Okamžik mě
ještě poslouchej. Dala jsi mi svatý slib - přišla jsi ke mně
bez jediného penny. Dostala jsi vše, co jsem mohl dát. Bez příčiny
jsi porušila slib, uvedla jsi mě v potupu, odmítla jsi mi dát
dítě, udělala jsi ze mne vězně, a dosud - dosud mě vzrušuješ
tak, že po tobě toužím, potřebuji tě. Co si vlastně sama o
sobě myslíš?"
Irena se obrátila s tváří smrtelně
bledou a očima palčivě temnýma.
"Bůh mě udělal
takovou, jaká jsem." pravila. "Jsem špatná, chceš-li -
ale ne tak špatná, abych se znovu vydávala muži, kterého
nenávidím."
Když odcházela, sluneční světlo se jí
třpytilo ve vlasech a zdálo se, jako by lichotivě hladilo po celé
délce její přilehavé, smetanově zbarvené šaty.
Soames
nedokázal promluvit ani se pohnout. Slovo "nenávidím" -
tak přemrštěné, tak primitivní - rozechvělo v něm celou jeho
forsytovskou podstatu. Z hloubi duše zaklel, vykročil z místa,
odkud mu zmizela, a vběhl takřka do náruče oné dámy, jež se
loudavě vracela - oné slídící hlupačky! Hluboko v lesíku z
něho brzy začal stékat v krůpějích pot.
Obsah:
Rodina
Forsytů:
Jolyon
Forsyte, obchodník s čajem a předseda podnikatelských
společností, má devět sourozenců. Jsou to: Anna, James,
Swithin, Roger, Juley, Hester, Nicholas, Timothy a Susana. Syn
starého Jolyona, mladý Jolyon, byl třikrát ženat. Z prvního
manželství je dcera June, nešťastně zasnoubená s Filipem
Bosinneym. Z druhého manželství jsou dvě děti: Jolly, který
jako mladý dobrovolník zemře v Transvaalu, a Holly, která se
provdá za bratrance val Dartieho. Po třetí byl ženat s Irenou,
dcerou profesora Herona, rozvedenou ženou Soamesa Forsyta a z tohoto
manželství narodil se syn Jolyon. Bratr starého Jolyona James má
syna Soamesa (= první muž Ireny)., bohatého advokáta a milovníka
obrazů. Jeho manželství s Irenou je bezdětné a nešťastné, v
druhém manželství s Francouzskou Annette dcerou Mme Lamotte, má
Soames dceru Fleur. Sestry Soamesovy jsou Winifred. Rachela Cicely.
Winifred je provdána za muže velikého světa Dartieho. Jejich děti
jsou - syn je Val, ženatý s Holly, (dcerou mladého Jolyona), a
dcera Imagena, provdaná za Jacka Cardigana (mají syna Johna a
Jamese), dále Maud a Benedikt. Z dalších sourozenců starého
Jolyona mají děti jen Roger, majitel domů, a Nicholas. Rogerovy
děti jsou: Roger mladý, jehož syn, nejmaldší Roger, byl raněn
ve světové válce, Jiří, Francis, Eustach, Thomas. Nicholas má
syna Nicholase, Arnošta, Archibalda, dcery Miriannu, Florence a
Eufemii. Syn Nicholas se ožení a má šest dětí: Nicholase
(nejmladší Nicholas), Blanche, Krištofa, Violetu, Gladys a
Patrice. Sestra starého Jolyona Susana, provdaná Haymanová, má
děti Johna, Augusta, Annabellu, Gilese a Jesse.
Bohatec.
Na
čaji u starého Jolyona, pořádaném na oslavu zasnoubení jeho
vnučky June s architektem Filipem Bosinneym, dojde k jeho seznámí
s Irenou, ženou Soamese Tato známost otřese pevnými základy
téměř celé rodiny Forsytů. Irena, jediná dcera profesora
Herona, nemajetná, bez matky, neuváženě přijala nabídku
bohatého Soamese, ale hned v prvním týdnu manželství poznala
svůj krutý omyl. Setkání s Bosinneym je pro ni také osudným.
Bosinney se zamiloval vášnivě a opustil June.
Irena,
jemná a půvabná, se nevrhla střemhlav do tohoto vztahu, ale
opatrně přijímala Bossineyovo dvoření ale přesto málem došlo
k útěku od Soamese, který důvěřujíc Bosinneyovi, zadal mu
stavbu přepychového domu v Robin - Hilu. V rodině Forsytů
zavládlo následkem toho obrovské zděšení. V domě starého
Jolyona bylo bouřlivé ovzduší. June - (z prvního manželství
syna starého Jolyona, pro niž se tento vznešený muž rozešel se
synem, když se ten po druhé oženil a žil v skrovných poměrech s
dvěma malými dětmi z druhého manželství )- zklamána Irenou a
Bosinneym opouštěla a zanedbávala starého Jolyona. A on v touze
po lásce a po dětech hledá cestu k ztracenému synovi a nachází
opravdu nové zalíbení v roztomilých dětech ze synova druhého
manželství - v Holly a Jolly. Mezitím zemře teta Anna. June
odjede se starým Jolyonem k moři a Forsytové čekají u Rogera.
Starý Jolyon se pokusí prostřednictvím mladého Jolyona promluvit
s Bosinneyem o rozumném východisku, ale bez výsledku. A zatím, co
se June zotavuje v horách a ošetřuje nemocné, Soames z bolestí
nad zradou Ireny mstí se Bosinneyovi tím, že mu zadrží část
finanční sumy, která se překročila na stavbě vily. Irena
odchází z jeho domu a s June se setká v prázdném bytě
Bosinneyově. Čekají však marně: uštvaný Bosinney je nešťastnou
náhodou přejet v mlhavém dni. Irena pak opouští Soamese nadobro.
Intermezzo:
Forsytovo babí léto.
Starý
Jolyon, který koupil Robin - Hill, tráví krásné léto se svými
vnoučaty Holly a Jolly a kochá se krásou letního jasu. Zde se
setká se s Irenou, která hnána vzpomínkami zatoulá se k Robin -
Hillu. Zažije s ní krásné chvíle" , síně Robin - Hillu
ožijí její hudbou a Irena je znovu schopna plnohodnotně žít v
domě, který je dílem Bosinneyovým. Věčně mladý stařec čeká
rád se svým psem Balthasarem na pravidelné Ireniny návštěvy,
jednou však usne věčným spánkem.
V
osidlech.
Rodina
Forsytů se zmenšila. Po smrti tety Anny, starého Jolyona a
provdané Susany Haymanové zbývá už jenom šest sourozenců.
Velký rozruch v rodině Forsytů způsobila závěť starého
Jolyona, v níž zabezpečil finančně Irenu. Na pohřbu nečekaně
zesnulého Rogera shromážila se zase celá rodina . Soames po
dvanáctiletém osamění zbohatl ještě více a zatoužil znovu po
životě, po ženě a po rodině. Upoutala ho hezká francouzská
dívka Annette, která vypomáhala své matce v restaurantu. Somes
myslí na sňatek s ní, ačkoliv je mu už pětačtyřicet let. Ujme
se věci své sestry Winifred, provdané za muže vznešeného světa
Dartieho, s nímž není šťastna. Dorůstá už její syn -
kpotomek šlechtického rodu a světáka - Val. Ten se zasnoubí
se sestřenicí Holly. Nitky osudu se divně splétají. Soames cítí
osidla nerozloučeného svazku s Irenou a navštíví Jolyona, který,
plní vůli zesnulého otce - má se totiž starat o Irenu. Jolyon
najde Irenu, najde ji klidnou a vyrovnanou, věrnou památce
Bosinneyově. Rozluka je těžko proveditelná, osidla svírají
pevně i Somese i Irenu. Soames se snaží získat Irenu, ta odchází
k Jolyonovi a mezi oběma vzniká tiché ovzduší vzájemné
sympatie. Když pak Soames nepřestává znovu o ni usilovat ,
odjíždí tato do Paříže. Později ji dá Soames hlídat, přijde
na její styky s Jolyonem. Mezitím vypukne burská válka. Val a
Jolly dají se z mladické ztřeštěnosti na vojnu. Válečné
náladě podléhá i June a stane se ošetřovatelkou. Soames nemá
klidu a stále touží po smíru s Irenou. Ta však před ním prchá
a najde útulek v blízkosti Jolyona v Richmondu. Když mu před
Soamesem dá najevo, že by spojila své osudy s jeho, přijde
Jolyonovi telegram, oznamující smrt synovu. Po té přistoupí
Soames na soudní rozluku. Jolyon s Irenou uzavřenou manželství a
tak Irena přichází znovu do domu, který vystavěl Bosinney.
Soames se ožení s Annette a narodí se jim dcera Fleur. Je zdánlivě
šťasten. Ireně a Jolyonovi se zanedlouho narodí syn Jon.
Intermezzo.
Irena
a Jolyon se vracejí z mořských lázní a jsou očekávání malým
synkem Jonem.Jsou velmi šťastni.
K
pronajmutí.
Fleur
vyspěla v krásnou dívku. Soames však s Annette nenašel to
štěstí, které hledal po celý život. Také ona - jako kdysi
Irena - unikala z jeho moci a hledala rozptýlení jinde. A tak
Somes měl ve Fleur jedinou útěchu. Zatím Jolyon Forsyte, už
sedmdesátiletý, uvažuje o zálibě svého syna Jona stát se
zemědělcem. Ani Fleur ani Jon nic nevědí o o rodinné tragédii,
která se odehrála mezi Irenou a Soamesem. a najdou v sobě zalíbení
. Potvrdí si vzájemné city u Vala Dortie, kde Fleur navštíví
Jona na zemědělské praxi. Ačkoliv Fleur má obdivovatele v
poloumělci Monteovi, přece se rozhoduje pro Jona .- Irena a
Soames se snaží všemožně rozvést cesty mladých lidí, ale ani
cesta Jonova a Irenina do Španěl mnoho nespraví, naopak zvýší
touhu mladých vědět proč se Irena a Soames tolik nenávidí. Když
je jim pak všechno vysvětleno, nastává tuhý boj na obou
stranách. Fleur je výbojná, Jon podléhá své matce a kolísá,
až je jeho odpor zlomen smrtí otcovou. Zříká se Fleur, a ta když
se odhodlá k další schůzce v Robin - Hillu, nachází dům
prázdný - k pronajmutí. V zoufalství se provdá za Monteho.
Bílá
opice.
Monte
a Fleur byli na svatební cestě ve Španělsku. Po návratu se Fleur
ve své domácnost obklopila milými lidmi, aby zapomněla na svou
první nešťastnou lásku. Měla u sebe otce Soamese, sira Lawrence
Monte, mužova otce, oddaného manžela Michaela a blouznivého
snílka Wilfrida Deserta, básníka, přítele Michaelova. Milovala
svůj čínský salon a malého psíka, ale přesto jí bývalo
smutno. Přátelství Wilfridovo se změnilo v lásku, ale ta
nedovedla zahojit její životní bolest. Tři události rozrušily
jejich život. Podvodné manipulace ředitele Eldersona v obchodní
společnosti, kde byl Soames členem správní rady. Pak dojemný
příběh - Bicketa a jeho ženy: Bicket se dopouští krádeže v
Desertově tiskárně, aby uživil svou nemocnou ženu a ona
uzdravená tajně vydělává jako model, aby zase jemu, za trest
propuštěnému, usnadnila život. A pak úmrtí podivína Jiřho
Forsyta z jehož ubohé pozůstalosti získal Soames cenný obraz
starého mistra, který daruje Flaur do čínského salonu. Obraz
představuje bílou opici, pojídající pomeranče - alegorii to
civilizace: Pojídati plody života, odhazovati kůru a býti
přistižen při činu. Tak se jeví hostům Fleuřina salonu.
Wilfrid odchází do Arabie a Fleur, které se narodí syn, najde v
jeho výchově smysl života.
Intermezzo:
Tiché námluvy.
Jon
Forsyte se seznamuje se svou budoucí ženou Annou.
Stříbrná
lžička.
Mezi
přáteli Fleur Monteové objeví se cizinec, mladý Američan
Francis Wilmot, bratr Anny, ženy Jona Forsyta. Michael Monte
kandiduje v parlamentě na nový směr foggartismus, který má čelit
nebezpečí plynoucímu z nezaměstnanosti. Má podklad v knize sira
Jamese Foggarta, který v ní zpracoval vidinu příštích let se
zřetelem k sociálně slabým vrstvám obyvatelstva. Fleur chápe
práci svého muže jako zabezpečení svého syna Kita, i když ví,
že patří mezi ty, kteří se narodili se stříbrnou lžící v
ústech. Michael se dostává do styku s obyvateli chudých čtvrtí.
Na jednom večírku u Fleur dojde k nemilé příhodě: Marjorie
Ferrarová, které se dvoří Francis Wilmot a která se netěší
dobré pověsti, urazí Fleur před otcem Soamesem. Z toho vznikne
proces, končící sice odsouzením Ferrarové, ale Fleur se přece
cítí otřesena společensky. Odjede se svým otcem na cesty kolem
světa. Michael jede za nimi až o parlamentních prázdninách.
Intermezzo:
Soames vidí Irenu, Jona i Annu - setkají se všichni v jednom
hotelu a jenom prozřetelností Soamesovou projdou kolem sebe, tak
aby se neviděli.
Labutí
zpěv.
Michael
a Fleur mění svůj styl - Foggartismus není tím, čím se
sliboval být. Za všeobecné stávky zje zřízena kantýna pro
dobrovolné železničáře a Fleur se v ní znamenitě uplatňuje.
Dobrovolným pracovníkem je i mladý Jon Forsyte. Soames se ne
neprávem obává setkání Jona s Fleur. Dojde k němu přes
veškerou jeho ostražitost a následují další schůzky. Michael
mezitím je na návštěvě u svého strýce Hilaryho, faráře
lidumila, na venkově. Dá se získat jeho zvláštním plánem:
asanovat chudinské čtvrti. Fleur má sice starosti o své
onemocnělé dítě Kita, přece však vyhledává možnosti setkat
se s Jonem. Otec Soames bdí nad ní, ale nepřekazí jejich schůzku
v Robin - Hillu, jež otřese Jonem, Fleur i Annou. Fleuřino
vítězství nad Annou trvá však jenom krátce. Jon prohlédne a
přes všechnu touhu po Fleur se rozhodne trvale pro Annu. Michael
omlouvá jednání své ženy a hledá v práci zapomenutí. Soames
pak vezme Fleur i s dítětem k sobě. Vtom však dojde k požáru v
Soamesově obrazárně. Při zachraňovacích pracích je Soames
raněn a umírá. Fleur si uvědomuje u umírajícího otce svou
povinost k sobě, Michaelovi i k dítěti - a toto vědomí
povinnosti zvítězí u ní nad vším ostatním.
* V dalším díle o držitelích Nobelových cen za literaturu Vám představíme ruského básníka a prozaika Ivana Alexejeviče Bunina, který tuto cenu získal v roce 1933 *