Švédský básník, dramatik, romanopisec a esejista. Nositel Nobelovy ceny
za literaturu v roce 1951.
Narozen: 23. 05. 1891, Växjö, Švédsko
Zemřel: 11. 07. 1974, Danderyd u Stockholmu, Švédsko
Pär Lagerkvist se narodil v rodině železničního úředníka. Po
maturitě se živil jako novinář, později pracoval jako nezávislý spisovatel. Ve svých názorech se
přikláněl k darwinistickému pojetí světa a k radikálním, levicově orientovaným postojům. Své
humanistické smýšlení manifestoval protinacistickými postoji a zdůrazňováním morálních hodnot. V roce 1951 byla Päru Lagerkvistovi udělena Nobelova cena za literaturu,
především za román Barabáš, aktualizující
mravní problematiku novozákonního příběhu.
Dílo:
Ve svém rozsáhlém díle spojil modernost a tradici, vždy hledal vlastní
tvůrčí cestu. V literatuře se uplatnil jako básník prozaik a dramatik.
Básně:
Úzkost - 1916, lyrická sbírka odrážející pod vlivem
světové války atmosféru strachu a bolesti
Optimistické poválečné
sbírky:
Šťastlivcova cesta - 1920
Písně srdce - 1926
Sbírky obhajující
demokratické hodnoty a ideály proti fašistickému nebezpečí:
U táborového ohně - 1932
Píseň a boj - 1940
Domov a hvězda - 1942
Večerní země - 1953, reflexní básně,
poslední autorova sbírka
Próza:
Zlé pohádky - 1924, Kafkovsky laděná sbírka povídek
Kat - 1933, novela, v níž se autor angažoval v boji
proti nacismu. Novela byla autorem upravena do dramatické podoby.
Trpaslík - 1944, román z doby renesance v Itálii, který v
hlavní postavě krutého a krvežíznivého skřeta je aktuální alegorií zla současné doby. Tento román patří k
vrcholným autorovým dílům.
K naznačení obecně platných problémů se soustřeďuje cyklus románů -
novel s náboženskou problematikou, které vycházejí z biblických námětů.
Barabáš - 1950, román o lupiči a vrahovi, který unikl
trestu smrti ukřižováním (místo něho je ukřižován Kristus), který marně po celý život usiluje o
získání životní jistoty.
Sibyla - 1956, román - parafráze biblických námětů jako
další romány :
Ahasverova smrt - 1960
Poutník na moři- 1962
Svatá země - 1964
Host ve skutečnosti - 1925
autobiografická próza o autorově dětství a mládí.
Eseje:
Divadlo - 1918
Dramatická tvorba:
Pesimismus
z války se odráží v expresionistických dramatech:
Poslední člověk - 1917
Tajemství nebes - 1919
Těžká chvíle - 1918
Neviditelný - 1923
Na
obhajobu lidství proti nacismu:
Muž bez duše - 1936
Kámen mudrců - 1947
Nechte člověka žít - 1949
Sen noci svatojánské v chudobinci - 1941,
sociálně zaměřená hra
Barabáš
Kniha pohlíží na evangelijní příběh očima Barabáše, který byl Pilátem
propuštěn místo Ježíše. Líčí jeho obhlížení Ježíšovy popravy a jeho setkávání s prvními
křesťany, jeho znepokojení jejich vírou, ale zároveň marnou snahu ji pochopit. Barabáš, usvědčený lupič a
vrah, který se náhodou dostal na svobodu, je pozvolna bez vlastní vůle a přičinění vtahován k
poznávání učení toho, který byl ukřižován místo něho, učení
lásky a odpuštění. Tyto nové pocity
zápasí s jeho navyklým stylem života plného nenávisti, jeho činy tak kuriózně střídavě
vyznívají něžně i krutě. Celý zbytek života se snaží pochopit smysl svého života, který mu byl
nenadále darován, ale i v posledních okamžicích chápe nové učení, se kterým vnitřně
bojuje, tak scestně, že mu svým činem, zapalováním Říma, nakonec jen uškodí a umírá sice stejně
jako křesťané, jimi obklopen, ale navýsost sám jako byl celý život. V Barabášových vzpomínkách na Ježíše, které jsou v knize popsány, jsou
scény z pašijního příběhu, od soudního dvora až po prázdný hrob v neděli, v jeho setkáních
s prvními křesťany se objevují retrospektivně další motivy z evangelií, učení i mocné činy
Kristovy v chápání prvních příznivců a posluchačů, ale celý dřívější život Ježíšův a jeho činy na
začátku jeho působení v knize nejsou, o zázraku v Káni se kniha nezmiňuje. Ježíš je v knize vylíčen v pohledu Barabáše jako ubohý umírající, který
ovšem má nad přihlížejícím nepochopitelnou a nevítanou moc, která přetrvává po zbytek
života přes Barabášem proklamovaný život bez Boha. V podání prvních křesťanů
figuruje Ježíš spíš jako Kristus, Boží syn, jejich Bůh a Spasitel. Sevřené vyprávění je neobyčejně věrohodné a velice působivé.
*
V roce 1952 získal Nobelovu cenu za literaturu francouzský básník, romanopisec a novinář François Mauriac. V dalším článku o nositelích tohoto ocenění se o něm dozvíte více. *