Izraelský
spisovatel, jeden z nejvýznamnějších hebrejsky píšících romanopisců.
Zástupce experimentalismu a surrealismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu
udělenou v roce 1966.
Narozen:
17. července 1888, Bučač - východní Halič (dnešní Ukrajina)
Zemřel:
17. února 1970, Tel Aviv (iLiteratura uvádí Jeruzalém)
Šmuel Josef Agnon,
vlastním jménem Šmuel Josef Czaczkes, se narodil v Rakousko-Uherské
monarchii na území dnešní Ukrajiny.
Jeho otec byl ortodoxním židem a obchodníkem s kožešinami. Díky
ortodoxnímu vyznání byl i Šmuel Agnon vychováván podle Talmudu a hebrejského překladu Bible.
Získal židovské vzdělání Maimonides
(židovské učení nazvané po Rabim Moše ben Miamúnovi) a Hassidim (ortodoxní židovské hnutí vzniklé v oblasti Polska a
Ukrajiny). Z matčiny strany se mu dostávalo poznání tehdejší německé
literatury. V roce 1907 se
vydal na pouť do Palestiny do města
Jaffa, kde působil jako tajemník u soudu, kde také zůstal až do své smrti. Již
od dětství se zajímal o literaturu - především o židovské tradice. Debutoval
v roce 1908 povídkou Spoutané. Od roku 1913-1924 pobýval v Německu, kde založil rodinu, oženil se
s Esther Marxovou a věnoval se
vydávání časopisu Žid (Der Jude).
Během období, stráveném v Berlíně, se seznámil s nakladatelem Salmanem Schockenem, který se stal jeho
vydavatelským patronem po zbytek života. Již v roce 1922 začal pracovat na velkém románu Uvedení nevěsty, ale poprvé vyšel až roku 1931 v Jeruzalémě. V roce 1962 se stal čestným občanem
Jeruzaléma a roku 1966 obdržel
společně s Nelly Sachsovou Nobelovu
cenu za literaturu. Získal ji za svůj přínos do hebrejské literatury pomocí
jazykové vytříbenosti, znalosti hebrejštiny a židovských tradic. Převážná část
díla se přímo dotýká života polských židů nebo života v „zemi zaslíbené". Šmuel
Josef Agnon získal velké uznání židovské obce, protože mu bylo svěřeno sepsání
motlitby pro Stát Izrael.
Šmuel Agnon zemřel roku 1970 v Jeruzalémě.
Jeho literární odkaz však zachovala jeho dcera Emuna Jaron, která vydávala díla i posmrtně.
Dílo:
Dílo Šmuela Agnona bylo ovlivněno nejen židovskou kulturou (především
Chasidismem - učení, které vzniklo v 18. stol. mezi ukrajinskými a
polskými židy), ale také moderními literárními směry jako experimentalismem, surrealismem a
symbolismem.
Novely
Křivé se stane rovným (Ve Haja He-akov
Le-mišor), 1912
Legenda o písaři
(Agadat Ha-sofer), 1912
Romány
Uvedení
nevesty/Svatební baldachýn (Hachnasat kala), 1931 -
Prostý
příběh (Sipur Pašut), 1935
Noční host
(Oreach Nata Lalun), 1939
Dávné časy (Tmol
Šilšom), 1945 - román o vlnách emigrace židů v letech 1907-1913 do země
zaslíbené ze strachu před holokaustem
Šira (Šira), 1971
Povídky
Spoutané (Agunot), 1908
V klidu a
v pokoji (Be-šuva Uve-nachat), 1935
V srdci
moří
(Bi-levav yamin), 1935 - povídka o putování Chasida do Palestiny
Úvody (Pitchej
dvarim), 1977
Kniha, spisovatel a příběh
(Sefer, Sofer Ve-sipur), 1978
Zdroje:
www.iliteratura.cz
www.wikipedia.org
www.kirjaso.sci.fi
* V roce 1967 byl Nobelovou cenou za literaturu oceněn guatemalský spisovatel Miguel Ángel Asturias. Další díl bude o jeho životě a tvorbě. *
