Školní traumata 3. třídy ZŠ se zvláštím přesahem na sociální soužití a lásku dnešního světa roku 2014.
Žofie a Lucie šly koupit mléko.
Petra a Pavla kakao.
Jonáš přinesl cukr.
Co dělá Adéla s Monikou?
"Adélo, co děláš ty?" Tázá se Monika.
"Přesně to, co nedělá Žofie s Lucií a
Petra s Pavlou," odpověděla Adéla.
"Moniko, a co děláš ty?"
"Já?"
"No, ty."
"No přece nic."
"Jak nic? Taková slovní úloha přeci
neexistuje! Ve všech zadáních logických cvičeních budujeme, sčítáme, násobíme,
napouštíme, pokládáme dlažbu, přesýváme kávu a setkáváme se někde mezi bodem A
a B."
"Pak dělám něco mezi Žofií a Jonášem."
"A to je co?"
"Piju KAKAO. - A co budeš jednou dělat
ty, Adélo? Až budeme starší, myslím."
"Umyji hrnky od kakaa po Žofii, Lucii,
Petře, Pavle, Jonášovi a po tobě."
"A proč?"
"Aby měly čisté uši."
"A proč?"
"Abych měla něco v ruce, až budu sama.
-
Až odejdou mí imaginární kamarádi
ze slovních úloh prvních ročníků základních škol.
-
Až zůstanou jen jména a
zapomenu, proč to kakao vlastně pili.
-
Až si uvědomím, jak je divný,
že se nikdy Žofie ani Jonáše nezeptali, jak jim to kakao chutnalo. A taky, proč
si Petra dala o jednu kostku cukru méně než Jonáš."
Dnes
už mi nikdo takové úlohy nedává. Naučila jsem se jimi žít.
----
Karolína a Zuzka míchají cement 3x rychleji než Jakub bez Marie.
Jakub vzpomíná, jak mu s životem zamíchal odchod Marie.
