Okénko pro Pana básníka - Antonín Brousek

Autor: Milan Bátor <milan.bator(at)email.cz>, Téma: Básně, Vydáno dne: 01. 11. 2006

Básníci, kteří se z různých důvodů nemohli stát součástí naší kultury.
Jejich jména jsou smazána z paměti národa a občasné připomenutí,
nebo ocenění to bohužel nezmění. Je to škoda, protože bez nich v naší minulosti
zeje díra, kterou nelze zalepit...

Nejde o postižení celého díla, jen o drobný náhled do mistrovy dílny...

Volím záměrně básníka, jehož jméno bylo v šedesátých letech jedním z největších příslibů české poezie. Bohužel po emigraci  v srpnu 1969 se z naší paměti postupně vytrácelo. Několik básní a informací, které stojí za pozornost...

Básník, literární kritik a překladatel Antonín Brousek se narodil 25.9.1941 v Praze. Studoval na filozofické fakultě tamtéž. Časopisecky debutoval v roce 1958. Jeho publikační činnost v 60. letech byla rozsáhlá (Lidové noviny, Host do domu, Tvář, Literární listy aj.). První sbírku nesoucí název Spodní vody vydal v roce 1963. Sám přiznal, že jejímu  vydání předcházela dlouhá inkubační doba. Tři roky přehazování, přeskupování a zrání. Druhá sbírka vyšla narozdíl od první velmi rychle a nese proto příznačný název Netrpělivost (1966). Tato sbírka, se stala jedním z nejpozoruhodnějších počinů šedesátých let. Další sbírka Nouzový východ už vyjít nemohla a náklad sbírky Kontraband byl zničen. (Jiří Kolář tehdy velmi statečně vyvezl Brouskovi z Prahy 2 výtisky, které má básník dodnes). Další poezie byla publikována v exilu...

Sbírkou Vteřinové smrti (1994) se Brouskovi dostává pocty nejvyšší: udělení nejprestižnější české literární ceny, Seifertovy ceny za literaturu (spolu s Petrem Kabešem). Co charakterizuje nejvýrazněji jeho poezii? Především velká kritičnost, sarkasmus, drama, ostrá imaginace a významové posuny. Jde zdánlivě tradiční cestou, jazyková tvořivost je jenom na první dojem lehká a hravá. Jeho poetickým materiálem je jazyk. A kteří básníci tvoří Parnas Antonína Brouska? Jsou to František Gellner, František Halas, Vladimír Holan, Jiří Orten, Oldřich Mikulášek, ale také Jan Zábrana a Josef Palivec.

Vybral jsem tři ukázky ze sbírky Netrpělivost, která vzbudila v šedesátých letech velkou pozornost. Domnívám se, že Antonín Brousek je vynikající básník, který má co říci lidem ochotným naslouchat i dnes...

 

ČESKÉ STŘEDOHOŔÍ

 

Zelené loupežnické klobouky

podnes na formany číhající

zaspaly

mechem obrůstají

 

Mořská nemoci karavan

jež kolébány jak zvony olízané měděnkou

stojatou zelení k obzoru uplouvající

s turbany krotkého už sopečného dýmu kolem hlav

 

Co v noci z netušených hloubek vyvěralo

ráno netečným krunýřem vězní nás

Z rudého požáru jemuž jsme včera strávit se dali

že dým jen chatrný nám vlaje nad hlavou

 

nemůžem věřit:

 

Zde Karel Hynek Mácha

v sytém údolí si zdřímnul pod stromy

a stínem stébla lechtán

pod hlavou tlumok

spí tu nad námi

 

Ze stejné sbírky je báseň označená třemi hvězdičkami, která nepotřebuje názvu a dokládá, jak dokonale zvládá autor básnické prostředky, aniž by ošidil cokoli z významu a strhující síly sdělení...

 

***

 

Jsem lámán jízdním kolem:

líbit se všem.

Dupal bych po všem jak Golem.

A nemám šém.

 

Nejsem vypleněn bitvou.

Pitvornou pitvou jsem vykostěn.

Sám proti sobě jdu břitvou

jak van Gogh v louskáčku čtyř stěn.

 

Ruka se mi však třese,

sáhnu-li na uši.

A tělo uzavře se,

slídím-li po duši,

 

abych ji probod,

aby splaskla,-

vzduch, jenž mi chybí,

je v ní natlačen!...

 

Vždy znovu hlavou narážím na skla,

když cítím, že unikám do mračen.

 

ČESKÝ BETLÉM

 

Noc, v níž se rodí básníci,

nevěstí hvězda zlatým chvostem.

Psi vyjí za nezvaným hostem

v kratičké, slepé ulici.

 

Nevítají ho poslové

se zlatem, s krišťálovou drúzou.

Jen v noci, když se budí hrůzou,

dýchají na něj oslové.

 

Řve: mámo, mami, maminko!

Rve ústa...

Hraje v němém filmu.

 

Hle, kdosi lidský podstrčil mu

držku.

Obecní vemínko.