Zápraží

Deset generací nazpět...vzpomínka


Ruce mé
patří Tobě.
Zkrvavené kamennými kvádry,
trámy krovu,
došky...
Modlitbami...

"Kde Láska dlí,
tam Boží požehnání"
pověsil jsem nad futra.
V našem novém domě.

Na zápraží kočka s koťaty
vrní.
Postele voní po nejvyšší borovici,
i kolébka.

Po bílých zdech stíny podvečera
natahují údy v umírajícím světle.
Schoulená do tmy už spíš.

Černé hřeby probodly dlaně,
otce i syna
tu noc, kdys odešla z domu.

Máš tu však své místo,
navždy...