Veselý příběh

Autor: Jakub Raida <jakub.raida(at)seznam.cz>, Téma: Zpovědi, pocity, Vydáno dne: 10. 05. 2007

Když jsem měl kdysi hodně špatnou náladu...

Ležím v temné místnosti. Šedivé stíny, s nádechem hnědé, táhnou po zdech a stropě. Jak je duše temná, když oblohu přikryje černý mrak. Jak jen může být temno, když se zvedá krvavý opar. Nejsem normální. Dlouho jsem to tušil. Vím to. Nejsem jako ostatní lidé. Jsem horší. A lepší. Venku zuří vítr. Zde je klid. Budík tiká a s každým pohybem ručičky mi ubývá život. Jakoby se pode mnou postel propadala a já se ani nechtěl pohnout. Zpocené čelo a mrtvolné končetiny. Jsem sám. Sám. Nikdo nemá rád samotu. Nikdo se nebojí rád. Sleduji hodiny. Ručičky se přetáčí. Mé rty se začínají pohybovat.
Mluvím k tobě, ale ty mně neslyšíš. Možná matně tušíš, že existuji. Ale vnímáš mně jako ruch okolí, jako prostředí. Co teď asi děláš? Na co myslíš? Patří jediná myšlenka mně? Ne, asi ne. Ty mně nevidíš ve svých snech. Ty nejsi tak svázaná jako já. Já ano. Je pozdě litovat, proč jsem neudělal, co jsem mohl udělat. Stačilo jediné slovo. Takhle jsem ve tvém světě jen jedním z tisíců. Jen malá barevná postavička v miliónovém davu. Nedokážeš si představit, co bych za to dal, kdybych mohl být s tebou. Co bych byl schopen obětovat. Ale silou myšlenky nic nedokážu. Nemohu nic udělat. Můžu jen myslet na tebe a na toho parchanta, co je teď asi s tebou – nikdy jsem ho neviděl, nikdy ho neuvidím a nevím ani jestli existuje. Ale stejně to je pro mě ten největší nepřítel. Jsi s ním aspoň šťastná? Sprejuje po zdech, to je pěkné. Co ještě dělá pěkného? Hulí? Fetuje? Krade? Ale třeba ne. Třeba je to ten nejúžasnější, archetypální muž a ty jsi s ním šťastná. Aspoň někdo je šťastný.
Chci ničit. Chci zabíjet. Nevím proč, nevím koho. Chci něco rozbít, chci do toho bušit holou pěstí, až si rozedřu kůži a rozdrtím klouby. Chci lámat a spalovat. Chci řvát. Ale místo toho jen ležím a vykašlávám krev.
Hodiny se zastavily. Má hruď se již nezvedá. Přijímají mě astrální světy. Zbylo po mně jenom trochu smradu, propocená postel a kaluž krvavých slin.
Takový je život, tak si ho všichni užijte – už se nikdy neusmívejte, protože na tomhle umírajícím světu není nic k smíchu. Sklopte hlavy a zhebněte na nějakém odlehlém místě.