Jsme zakonzervovaní?

...závistiví, zaprdění, s oblibou si leštíme svoji škodovku a okopáváme zahrádku...

Češi jakožto národ mají různé přívlastky. Jsou závistiví, zaprdění, s oblibou si leští svoji škodovku a okopávají zahrádku. Nejsou příliš velkými cestovateli ani dobrodruhy, mají rádi to své a hezky v klídku. Není se proto co divit, že je sebemenší výkyvy okamžitě rozhodí a dají jejich české hlavince povel k boji. Takovým výkyvem bych například označila návrh Kaplického Národní knihovny. Ačkoliv ještě ani nestojí, přívlastků má taktéž mnoho. Obec architektů ji velebí, čeští intelektuálové, politici a občané křičí hrůzou. Jejich krásná a starobylá Praha má mít na své tváři zelenofialový vřed?! Je na místě si uvědomit, že turisté ji obdivují především pro její architektonickou rozmanitost. Petrohrad je klasicistní, Praha je gotická, renesanční, barokní nebo kubistická. Jen ne moderní. A Češi, jak se zdá, se jakékoliv modernosti brání. Bojí se, že by jejich matička stověžatá přišla o svůj lesk? Nehodlám soudit Kaplického návrh, protože na to dost dobře nemám. Ale postupem času si uvědomuju, že bychom Praze neměli upírat moderní podobu. Už z toho důvodu, že může být za sto let kritizována pro absenci jakéhosi postmodernistického slohu 21.století. Dějiny totiž nejen chráníme, ale především tvoříme.