Duch

Něco jako pohádka se sci-fi motivy.

Byl jednou jeden duch. Nikdo nevěděl, odkud se vzal, jak vznikl, kdy vznikl nebo jestli vůbec někdy vznikl. Nevěděl to ani on sám. Nedokázal si uvědomovat sám sebe, byl to jen duch a nic víc. Neměl tělo, nic hmotného, snad by se dalo uvažovat o energii volně se šířící prostorem. Ale to není podstatné. Po celé tyto věky v sobě vláčel jedinou, primitivní myšlenku, která ani neměla konkrétní podobu. Mohlo by se tam dosadit jakékoli slovo. Jenže samotné slovo o sobě nemá žádný smysl, pokud není součástí informace, kterou někdo někomu sděluje. A tak tento duch pořád bezcílně potuloval jako Bludný Holanďan, bez životní náplně. Avšak jednou, zničehonic, se začal probouzet a růst. Nastalo období dospívání. A když roste duch, znamená to, že se rozšiřuje objem myšlenek a informací, které v sobě může uchovat. Tak se utvářela další slova a spojovala se do vět, věty tvořily myšlenkové celky, které se stávaly složitějšími a složitějšími, až duch začal vnímat, vidět a přemýšlet. Bylo v něm i dost prostoru pro paměť. Skoro dospělý. Nejprve ho obklopovala černočerná tma, po chvíli však začal rozlišovat jakési svítící nitky, které se postupně hromadily a splétaly v různé obrazce. Vznikal tu svět, který duch nemohl znát. První, co si řekl, bylo:

„Co to tady je? Chtělo by to trochu prošmejdit.“
Zkusil se soustředit na jednu spirálu opodál a hned měl pocit, jako že se v ní pohybuje. Točil se uvnitř a propadal se do neznámého prostředí. Z nitra spirály se zvedl trychtýř, který do ducha pumpoval informace. Ze všech nesrozumitelných světel a tvarů se nakonec zformovaly tři kruhové obrázky. První s nápisem „U.S.A.“ obsahoval scenérii New Yorku se Sochou Svobody. Druhý s nápisem „United Kingdom“ Londýnské budovy Parlamentu s tyčícím se Big Benem. Poslední měl nápis „Česká republika“ a zobrazoval výjev z lavičky na nejmenovaném pražském nádraží se spokojeně dřímajícím bezdomovcem. Duch se bez rozmýšlení napojil na obrázek z Čech. Volně se vznášel nad mapou České republiky s tím, že mohl nahlédnout do kteréhokoli koutu. Moc ho však nelákala životem kypící Praha či Brno, zabrousil do malého městečka na severovýchodě u polských hranic.

    Vstoupil do něj a objevil se před obyčejným domem, kde bydlel student, který nyní u počítače vymýšlel domácí úkol do školy. Měl napsat slohovou práci na útvar vypravování. Zatím se zmohl jen na: „Byl jednou jeden…“ a zaboha nemohl nic dalšího vymyslet. Duch nejdříve prolétl elektrickými dráty u domu, čímž způsobil velké zakolísání proudu. Světla se na okamžik ztlumila a studentův počítač se restartoval. To ho dobře vyrušilo z marného přemýšlení. Rozhlédl se kolem, ale nic. Mezitím duch prolezl přibližně celý dům, nic výjimečného neobjevil. Nakonec se zhustil do malé tečky a dostal se tak do síťového kabelu připojenému k počítači. Tam ho student zpozoroval jako nově nainstalovaný program, o kterém vůbec nevěděl. Připadalo mu to podivné, antivir však nic neodhalil a tak program s klidem spustil. Zobrazil se mu éterický obličej, který k němu promlouval. Přes mikrofon mohl programu odpovídat.

„Ahoj. Jak se ti vede“?

„Kdo jsi? Zase nějaký výstřelek módy rozesílaný po internetu jako spam? Zabíráš mi moc místa na disku.“

„Nevím o čem mluvíš. Já jsem někdo. Pouhá myšlenka, soubor informací. Viděl jsem, jak tu něco píšeš a vůbec ti to nejde.“

Student byl skutečně na větvi, ale z důvodu nadměrné vyčerpanosti pokračoval v rozhovoru, už přestával střízlivě uvažovat.

„To máš úplnou pravdu. Nevím, jak dál… Ale počkej…“, dostal nápad.

„Říkáš, že jsi někdo, informace, myšlenka. My takovým věcem říkáme duchové, i když pořád nevím, co si pod tím vlastně představit. Není to hmotné a létá to prostorem.“

„Myslím, že si dobře vystihl mojí existenci. Procházím a objevuji různé světy. Toto je první, jež jsem navštívil, alespoň z toho, co si pamatuji. Chceš-li, mohu Ti sdělit svůj dosavadní příběh.“

„Jo, povídej“. Student ducha napjatě poslouchal a okamžitě věděl, o čem bude jeho sloh. K první větě připsal: „Byl jednou jeden duch.“. A dál už to znáte…

 

    Duch se odpojil, smazal všechna data ze studentova počítače představující své pozůstatky a odletěl vstříc dalším světů, vstříc dobrodružným cestám v tom obrovském fyzickém i abstraktním vesmíru.