Romain Rolland

Autor: Harr <harr(at)atlas.cz>, Téma: Osobnosti, Zdroj: Encyklopedie Seznam, Vydáno dne: 15. 07. 2008

Rolland_Anotace.gifFrancouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, majitel Nobelovy ceny za literaturu udělenou v roce 1915.



 

 

Rolland_vzhled.jpgNarozen :29.01.1866 - Clamency / Francie

Zemřel : 30.12.1944 - Vézelay / Francie

 

 

Narodil se roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou „... jako projev vysoké pocty za vznešený idealisus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby.

Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého. Sám o tom píše: „Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti." Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce - novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).

Rolland_frak.gifOd roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády (zde se dá předpokládat, že neměl dostatek informací o hrůzách sovětského režimu), kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

Kromě prozaických prací je Rolland autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.

Rolland_dum.jpg

foto: dům Romaina Rollanda ve Vézelay

Romány a novely

Divadelní hry

Rolland_Ghandi.jpg
foto: s Mahátmou Gándím
Rolland_thakur.jpg
foto: s Rabíndranáthem Thákurem

Životopisy, eseje a ostatní

 

Ukázka z díla Romaina Rollanda

Petr a Lucie

„Proč se máme tak velice rádi?" zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč."
„Ptám se proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty."
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím."
„Ty to nevíš?" zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se zasmála.) Naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží."
Jejich tváře se políbily. Déšť toho využil, vklouzl pod nemotorný deštník a poškádlil je svými prsty po vlasech a po lících; jejich semknuté rty vsály studenou kapičku.
Petr řekl:
„Ale co ti ostatní?"
„Kteří ostatní?"
„Ti ubožáci," odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou námi?"
„Ať dělají totéž co my" Ať milují!"
„A nejsou milováni! To, Lucie, nemůže každý."
„I může!"
„Nemůže Lucie. Neznáš cenu daru, který mi dáváš."
„Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní."
„Ale mnozí lidé jsou slepci."
„My je nevyléčíme, Petříčku. Dívejme se místo nich!"

***

Rolland_rukopis.jpg„Já myslím, že jsme se od sebe neodloučili nikdy; stále jsme byli u sebe, stejně jako teď, bok po boku; spali jsme a měli jsme sny... Chvílemi se probouzíme... Jen tak zlehoučka... Cítím tvůj dech, tvé líce u své tváře... S velikou námahou k sobě přibližujeme ústa...a znovu usínáme... Miláčku, miláčku, jsem zde, držím tě za ruku, neopouštěj mě! Teď ještě nepřišla hodina, jaro vystrkuje sotva špičku zmrzlého nosu."
„Stejného jako je tvůj," smála se Lucie.
„Už se brzy probudíme v krásném letním dni..."
„Budeme krásným letním dnem," řekla Lucie.
„...Vlahým stínem pod lipami, sluncem mezi větvemi, zpívajícími včelami..."
„...Broskví na stromě a její vonnou dužinou..."
„...Poledním odpočinkem ženců a jejich zlatými snopy..."
„...Lenivými stády pasoucími se na louce..."
„...A večerem při západu, tichém jako rybník posetý květy, průzračným světlem proudícím nizoučko nad rovinou polí."

***

„V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se od základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících; a nemajíc kdy se bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko.
A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami."

 

* Verner von Heidenstam je držitelem Nobelovy ceny za literaturu, která byla udělena Švédskou akademií v roce 1916 - v příštím dílu vás seznámíme s tímto autorem. *