Mám v sobě obraz dítěte
Pevně zavinutého
S očima staršíma než svět
Neplakalo, když se k němu skláněli
Nemělo nic
Ani jméno
A přesto ho znali všichni
(to víte, televize)
Když se předháněli v darech
Úlitba bohu
špatného svědomí
Nezavrhli ho
Dnes ještě ne
Ale jednou
(až budou žádat jeho hlavu)
vzpomene si někdo
na něžný svit uvnitř babyboxu
na důvěru, s níž k nám vztáhlo ruce?
Dominus vobiscum