Celým
jménem Sir Winston Leonard Spencer- Churchill se narodil
30. listopadu na zámku Blenheim. Jeho otec byl známým vůdcem konzervativců z 80. let 19. století. Winston nastoupil v sedmi
letech na elitní školu St. James. Dosahoval nevyrovnaných výsledků, odešel proto na školu v Brightonu. Tam se situace opakovala, a
tak školu opustil a nastoupil do
školy v Harrow.
Nakonec opustil civilní školy a stal se vojenským
kadetem v Sandhurstu
(1896 - 1898). Po smrti otce započala
jeho bohatá vojenská kariéra. V březnu 1895 působil jako válečný dopisovatel listu Daily Graphic na Kubě. V roce 1896 byl v Indii a v roce 1897 se zúčastnil Kirchenerovy expedice do Sůdánu. Její průběh vylíčil
v knize The River War. Psaní
patřilo k jeho zálibám, ale také mu pomohlo se splácením častých dluhů.
V roce 1899 vstoupil do politiky a kandidoval v Oldhamu za konzervativce do Dolní sněmovny. Neuspěl a odjel do jižní Afriky, kde právě zuřila Bůrská válka (1899 - 1900). Opět působil jako dopisovatel, tentokrát pro deník Morning Post. Proslavil ho útěk z bůrského zajetí, který následně publikoval. Tato popularita mu vynesla úspěch v říjnových volbách roku 1900, kdy opět kandidoval v Oldhamu za konzervativce.
V květnu roku 1904 učinil na tu dobu neuvěřitelný krok. Přestoupil k liberálům, cítil totiž, že zde nemá šanci získat lepší místo a také, že strana po 18. letech vlády stagnovala. V roce 1906vyhráli konzervativci volby a Churchill nastoupil do funkce zástupce ministra kolonií. V této době se sbližuje s chudým velšským právníkem Davidem Lloydem Georgem. Jelikož atakovali funkci britského premiéra, snažili se je rozdělit. Churchill byl jmenován ministrem obchodu (1908-1910), pak ministrem vnitra (1910 - 1911) a nakonec lordem admirality - ministrem námořnictví (1911 - 1915). Předtím odmítal přemrštěné výdaje, teď reorganizoval, zřídil štáb admirality a přebudoval topení lodí ze dřeva na naftu. Tušil konflikt s Německem a předložil vládě memorandum „Problémy kontinentálního vedení války". Účastnil se vojenských operací ve Francii a Belgii (1915 - 1917) a dokonce navrhl loď - tank, což neprošlo. Vymyslel koncepci, která však způsobila jeho pád v období 1. světové války. Relativně slabé Turecko, které bylo spojencem Německa a Rakouska - Uherska mělo položeno své hlavní město u moře, což byla možná slabina. Kdyby padl, dalo by se počítat s kapitulací celého Turecka. Došlo by tím ke spojení s Ruskem, Srbsko by se drželo a Bulharsko by tím vystoupilo z Trojspolku. Tato operace vyžadovala komplexní koordinaci námořnictva a pozemních sil. Ministr války Kitchener plánu nedůvěřoval, sám Churchill ho příliš nepřesvědčoval. Tím se odstartovala akce, o které nebyli přesvědčení ani jeho admirálové.
18. března 1915 se podařilo loďstvu ochromit
pevnost v Dardanelách a bylo nutné začít s invazí, muselo se však
počkat na armádu. Ta vytvořila 25. dubna předmostí, ale dál nebylo možné
postoupit, protože se Turci zkonsolidovali a dorazily jim posily. Plán tedy
padl a zbývalo pouze vést válku v dalekém Turecku nebo se stáhnout. Armáda
a loďstvo se stáhly, odstoupil vrchní admirál Fischer a v Anglii se
schylovalo k vládní krizi. Premiér Asquitch dostal ultimátum
konzervativců: buď koalice, nebo hlasování o důvěře. Vznikla koalice, což
vyvolalo 18. května 1915 odvolání Churchilla, který byl vnímán jako zrádce a
ten, který zavinil kolaps operace v Dardanelách. Začal malovat a nudil se.
Věděl, že se jako politik neprosadil, ale mohl se uplatnit jako voják.
Vykonával sice funkci kancléře lancasterského vévodství, ale tu
v listopadu
1915 opustil a nastoupil v hodnosti majora do armády.
Odjel do Francie, kde byl později povýšen do hodnosti podplukovníka. Už
v květnu 1916 se vrací do sněmovny, když padla vláda premiéra Asquitche a
do čela se dostal D. L. George. Ten však nemohl Churchilla do vlády prosadit,
protože mu v tom zabránili konzervativci v čela s Bonarem Lawem.
V roce 1917 USA vstoupily do války, zuřila ponorková válka a probíhaly
boje ve Francii, Churchill se však ničeho nezúčastnil.
V roce 1916 rozdělil George liberály na dvě části tím, že vysadil Asquitche z úřadu a ti ve sněmovně tvořili jen 1/4. Díky Georgovi byl Churchill 16. července 1917 jmenován ministrem pro výrobu válečného materiálu (1917 - 1918). Po říjnové revoluci v Rusku prosazoval co největší zásah intervenčních vojsk a uzavření separátního míru. Došlo ale k přesunu nepřátelských vojsk na západní frontu. V roce 1919 proběhly v Británii nové volby a opět zvítězil George. Churchill byl jmenován v lednu 1919 ministrem války (1919 - 1921) a v roce 1921 byl jmenován ministrem kolonií (1921 - 1922). V této funkci prosadil rozdělení Irska. V roce 1922 bylo v Anglii ustaveno všeobecné hlasovací právo a vláda L. George padla.
V roce 1924 Churchill opět přešel ke konzervativcům, za které byl zvolen a v listopadu se stal ministrem financí (1924 - 1929), což byla nejdelší doba v jednom úřadě. Během jeho působení na ministerstvu došlo k návratu ke zlatému standartu v roce 1925 a o rok později došlo ke generální stávce. Návrat ke zlatému standartu znamenal zhodnocení britského šterlinku, což se projevilo v katastrofální exportní politice. Došlo k poklesu mezd a generální stávce. Churchill chtěl bojovat proti socialistům, ale premiér Baldwin mu v tom zabránil.
V roce 1929 padla konzervativní vláda a Churchill přešel do stínového kabinetu. Mezitím napsal třídílnou publikaci o 1. světové válce The World Crisis 1911 - 1918, ve které vyzradil, že Britové získali od Ruska v roce 1915 německé kódovací knihy, to bylo impulzem k tomu, aby Německo vyvinulo dokonalejší šifrovací systém Enigma. Ze stínového kabinetu odešel Churchill v roce 1930, protože kritizoval ústupkovou politiku vůči Indii. Když v roce 1931 konzervativci vyhráli volby, nedostal žádné místo a stal se řadovým poslancem. Žil na svém venkovském sídle v Chartwellu v Kentu, které koupil za výnos ze Světové krize. Zahradničil, stavěl zdi, maloval a věnoval se svým dětem. Jednou prý údajně řekl svému synovi, že s ním za jedny prázdniny namluvil víc, než jeho otec za celý život. Psal týdenní komentáře ke světové politice a vydal čtyřdílnou monografii svého předka Marlborougha. Začal také psát čtyřsvazkové dějiny anglicky mluvících národů. Působil jako poslanec se svými tradičními plamennými projevy, ale neprorazil do popředí. Mohlo se mu to podařit v roce 1936, kdy bylo zřízeno ministerstvo pro koordinaci obrany, ale nebyl osloven. Ani v roce 1937, kdy Baldwina nahradil, Neville, Chamberlain se nedostal zpět do popředí.
Od té doby nastala v britské zahraniční politice změna. Baldwin se vyhýbal jednání s Hitlerem, avšak Chamberlain poslal v roce 1937 ministra zahraničí lorda Halifaxe, aby zjistil Hitlerovy cíle. Chamberlain znal ekonomickou pozici Anglie, kterou by další válka mohla hospodářsky položit. Churchill vše tvrdě kritizoval a stal se vůdcem opozice. Po anexi Rakouska pronesl plamennou řeč, ale situaci chápal jinak i Chamberlain. Po návratu řekl Chamberlain údajně Halifaxovi, že se vše uklidní do tří měsíců.
To se nepotvrdilo 1. září 1939, kdy bylo Polsko napadeno Německem a 3. září vstoupila Británie do války. Churchill se stává prvním lordem admirality (1939 - 1940) a opakuje se situace z 1. světové války. Churchill viděl německou slabinu v nedostatku železné rudy. Tu muselo Německo dovážet z norského přístavu Narvik. Vznikl plán, ve kterém Churchill navrhoval obsazení Narviku a zaminování fjordů, čímž by byla výroba oceli pro Německo velmi ohrožena. To navrhl 19. září válečnému kabinetu. Předešel ho však německý admirál Reader, který přednesl totéž 3. října. Celou zimu pracovali obě strany na plánech válečné operace v Norsku. Němci však udeřili dříve a byli úspěšnější. Ještě 9. dubna 1940, kdy měli Němci převahu na souši i ve vzduchu, tvrdil Churchill vládě: „ Máme je tam, kde jsme je chtěli mít". Situaci posoudila 8. května Sněmovna, a když začala 10. května německá ofenzíva, premiér Chamberlain odstoupil.
Ještě týž den se stal W. S. Churchill ministerským předsedou (1940 - 1945) a 13. května pronáší ve sněmovně svůj slavný projev „o krvi, dřině, potu a slzách". Prosazení Churchilla zapříčinila krize na britské politické scéně. Chamberlain stál v roce 1940 v čele jednobarevné konzervativní vlády a labouristé a liberálové byli v opozici. Byla zde nutnost vytvořit vládu široké koalice. V takové situaci byl Chamberlain daleko méně přijatelný než Churchill. Sám Chamberlain podporoval Halifaxe, ten ale neprošel. V hlasování 8. května hlasovalo proti vládě spolu s opozicí i 30 konzervativců.
Churchillův život lze rozdělit v souvislosti s 2. světovou válkou. První trvala od května 1940 do prosince 1941. Británie stojí ve válce osamocena proti Německu a Itálii, USA do války nevstoupily a SSSR podepsal pakt o neútočení a byl mimo hru. Churchill se soustředil na hlavní úkoly. Vyřadil vlivné politiky appeasementu (usmiřovací politika ústupků protivníkovi), soustředil na sebe všechny významné funkce, provedl industriální mobilizaci Británie a pomohl vzniku anglo-americké aliance.
Druhá etapa zahrnovala
období prosince 1941 až listopadu 1942. Období to bylo značně kritické. Japonci rychle dobyli
Malajsii a Barmu. Rommel porazil nilskou armádu, padl Tobruk, přetěžované
loďstvo bylo decimováno v Pacifiku a Indie vypověděla poslušnost Británii.
V červenci bylo navrženo hlasování o důvěře vlády. Byl dokonce navržen
protikandidát S. Cripps, naštěstí to pro Churchilla dopadlo dobře. V roce 1941 vznikla aliance spojenců, v níž Británie
představovala nejslabší článek, avšak Churchill stále doufal, že se podaří
udržet SSSR mimo Evropu tím, že by byl veden útok ze severní Afriky ve směru
Terst - Vídeň - Praha. Plán však nenalezl podporu u Roosevelta ani u Stalina.
"Velká trojka" zleva W.S.Churchill, F.D.Roosevelt, J.V.Stalin
Ve třetí etapě (prosinec 1942 - červen 1945) musel tento plán opustit. Bylo to však období velkých vítězství. Zúčastnil se konferencí „velké trojky" v Teheránu (1943), na Jaltě a v Postupimi (1945). Po konferenci v Teheránu ho postihl však na zpáteční cestě zápal plic, proto se vrátil do Londýna až v zimě roku 1944. Po návratu se změnil, velké záchvaty hněvu se střídaly s nevázaným chováním. Poté opojen blížícím se vítězstvím navštěvuje čerstvě osvobozené země a užívá si vítěznou euforii. Rychle přichází pád, v květnu 1945 se rozpadá koalice a v červnu konzervativci prohrávají volby.
Zdálo se, že skončil, ale již v roce 1946 pracoval na svém návratu. Odmítl nabízený titul vévody, čímž by se dostal do Horní sněmovny, ale on zůstal vůdcem opozice v Dolní sněmovně. Přednášel (Fultonský projev z roku 1946) a psal (6. dílná historie 2. světové války, za kterou dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu konkrétně za: „ jeho mistrovství v historickém a biografickém líčení i za jiskřivé umění řečnické, s nímž vystupoval jako obránce vznešených lidských hodnot" citace z odůvodnění Švédské akademie).
Do velké politiky se vrátil naposledy v roce 1951, jako předseda konzervativní vlády (1951 - 1955) a současně
ministr obrany (1951 - 1952). Byl sice starý a nemocný (v roce 1949 prodělal záchvat mrtvice),
ale přesto se v roce 1953 po smrti Stalina pokusil o zvrat. Vedl tehdy
ministerstvo zahraničí za nemocného Edena. Ve svém projevu z 11. května 1953
navrhnul konferenci hlav států se zástupci SSSR. Naneštěstí dostal další
záchvat mrtvice, takže 27. června odjel na dovolenou. V roce 1954 tedy
bylo jasné, že na svůj úřad fyzicky nestačí. Dne 5. dubna 1955 odstoupil z funkce premiéra.
W.Churchill s britskou královskou rodinou při projevu v květnu 1945
V období svého odpočinku se stýkal se starými přáteli, cestoval, maloval a četl. Postupně se však musel stále více omezovat. V roce 1962 utrpěl zlomeninu stehenní kosti, přesto se ještě ve svých 88 letech zotavil a vrátil se domů, kde žil ještě tři roky.
Sir Winston Leonard Spencer Churchill zemřel 24. ledna 1965.
Literární práce Winstona Churchilla lze rozdělit do pěti skupin:
Česká vydání
Projev Winstona Churchilla po vítězství ve Druhé sv. válce
Německé ozbrojené síly bezpodmínečně kapitulovaly 7. května. Nepřátelství
v Evropě oficiálně končí o půlnoci 8. května 1945.
Včera ráno, ve 2:41, ve hlavním stanu, generál Jodl, zástupce německého
vrchního velení a velkoadmirál Doenitz jmenovaný představitel německého státu,
podepsali akt bezpodmínečné kapitulace všech německých pozemních, námořních a
vzdušných sil v Evropě do rukou spojeneckých expedičních sil a současně do
rukou sovětského vrchního velení.
Generál Bedell Smith, náčelník generálního štábu spojeneckých expedičních sil,
a generál Francois Sevez podepsali dokument jménem vrchního velitele
spojeneckých expedičních sil a generál Susloparov podepsal jménem ruského
vrchního velení.
Dnes tato dohoda bude ratifikována a potvrzena v Berlíně, kde ji letecký
maršál Tedder, zmocněnec vrchního velitele spojeneckých expedičních sil a
generál de Lattre de Tassigny podepíší jménem generála Eisenhowera. Maršál
Žukov se podepíše jménem sovětského vrchního velení. Německými zástupci budou
polní maršál Keitel, šéf vrchního velení, a vrchní velitelé německé armády,
námořnictva a vzdušných sil.
Nepřátelství bude oficiálně ukončeno dnes v noci, jednu minutu po půlnoci
(úterý, 8. května), ale v zájmu záchrany životů „klid zbraní" byl
vyhlášen včera po celé frontě a naše drahé Normanské ostrovy by měly být rovněž
osvobozeny ještě dnes.
Němci ještě místy kladou odpor ruským jednotkám, avšak jestliže v tom budou
pokračovat po půlnoci, připraví se tím, pochopitelně, o ochranu válečného
práva, a budou vystaveni útokům spojeneckých jednotek ze všech stran. Není
překvapivé, že na tak dlouhých frontách a při stávajícím zmatku v řadách
nepřítele, rozkazům německého vrchního velení není ve všech případech okamžitě
vyhověno. To podle našeho názoru, spolu s nejlepšími vojenskými zprávami,
které máme k dispozici, nepředstavuje žádný důvod, abychom před národem
zadržovaly informace sdělené nám generálem Eisenhowerem o bezpodmínečné
kapitulaci již podepsané v Remeši, ani by nám to nemělo zabránit oslavit
dnešek a zítřek (středu) jako Dny vítězství v Evropě.
Dnes, zřejmě, budeme myslet především na sebe. Zítra, bychom měli vzdát hold
obzvláště našim ruským přátelům, jejichž statečnost v poli byla jedním
z největších příspěvků k všeobecnému vítězství.
Německá válka je tedy u konce. Po letech intenzivních příprav se Německo
vrhlo na Polsko na počátku září 1939 a následkem našich garancí vůči
Polsku a po dohodě s Francouzskou republikou Velká Británie, Britské
impérium a Společenství národů vyhlásily válku po této hnusné agresi. Poté, co
statečná Francie byla sražena, my z tohoto ostrova a z celého našeho
jednotného Impéria, vytrvali jsme v boji, osamoceni, po celý rok, než nás
podpořila vojenská moc sovětského Ruska a později nepřekonatelná síla a zdroje
Spojených států amerických.
Nakonec téměř celý svět se spojil proti těm zloduchům, kteří teď leží pokořeni před
námi. Naše vděčnost našim skvělým Spojencům vychází ze všech našich srdcí
z tohoto ostrova a napříč Britským Impériem.
Můžeme si dovolit krátký čas radosti, ale nezapomínejme ani na okamžik na
námahu a úsilí, které jsou ještě před námi. Japonsko, se vší svou věrolomností
a chamtivostí, zůstává nezlomeno. Bezpráví, kterého se dopustilo na Velké
Británii, Spojených státech a dalších zemích, a jeho
Pomník W.Churchilla v Londýně
ohavné krutosti volají po spravedlnosti a odplatě. Musíme nyní věnovat všechny své síly a zdroje ke splnění tohoto úkolu, my doma i ti venku. Kupředu Británie! Ať žije věc svobody! Bůh chraň krále!
Úryvek z knihy Říční válka:
"Jak děsná jsou prokletí, jimiž stíhá mohamedánství své vyznavače! Kromě fanatického nadšení, které je u člověka stejně nebezpečné, jako je nebezpečná vzteklina u psa, trpí tou strašnou fatalistickou apatií. Důsledky se patrně projevují v mnoha zemích. Neprozřetelné zvyky, ledabylý systém zemědělství, líné obchodní metody a nejisté vlastnictví existují všude, kde vládnou či žijí následovníci Proroka. Pokleslá smyslnost zbavuje pozemský život půvabu a zjemnělosti a příští důstojnosti i svatosti."
"To, že podle mohamedánského práva musí každá žena patřit nějakému muži jako jeho výhradní majetek, buď jako dítě, manželka, anebo konkubína, nutně povede k odkladu konečného vyhynutí otroctví až do té doby, než se islám přestane mezi lidmi uplatňovat jako velká síla. U jednotlivých muslimů se sice mohou projevovat skvělé vlastnosti - vliv náboženství však přesto ochromuje společenský vývoj těch, kdo je vyznávají. Na světě neexistuje žádná mohutnější zpátečnická síla. Mohamedánství není ani zdaleka na vymření, naopak se projevuje jako bojovná víra získávající nové a nové stoupence. Už se rozšířila po celé střední Africe a na každém kroku za sebou zanechává nebojácné válečníky, a nebýt toho, že křesťanství je chráněno silnými zbraněmi vědy, proti níž marně bojovalo, civilizace moderní Evropy by možná padla stejným způsobem, jakým se kdysi zhroutila civilizace starého Říma."
Citáty Winstona Churchilla:
Lady Nancy Astor: Kdybyste byl mým manželem, dala bych Vám do čaje jed!
Winston Churchill: A kdybyste byla mojí manželkou, tak bych ten čaj
vypil.
Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.
Chcete na světě vyniknout? Musíte pracovat, zatímco ostatní se baví.
Nevzdělaní lidé čtou rádi sbírky citátů.
Za války je pravda tak drahocenná, že ji musí vždy doprovázet tělesná stráž lží.
Komunismus je vzpoura méněcenných.
Mají-li dva lidé stále shodné názory, je jeden z nich zbytečný.
Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase ho považuje za rovnocenného partnera.
Demokracie je nejhorší způsob vlády na světě. Mimo těch ostatních způsobů.
Žádný problém se nevyřeší tím, že ho dáme k ledu.
Řečník má vyčerpat téma, ne posluchače.
Dobrý politik má mít schopnost předvídat to, co se stane v budoucnosti, a vysvětlit, proč se tak nestalo.
Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.
Účelem válčení není padnout za svou zemi, ale přinutit nepřátele, aby padli za tu svou.
* V roce 1954 získal Nobelovu cenu za literaturu přední představitel "ztracené generace" americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny Ernest Hemingway. V příští části zde uvedeme jeho život a dílo. *