Miguel Ángel Asturias

Guatemalský diplomat a spisovatel. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, která byla udělena Švédskou akademií v roce 1967.

Narozen: 19. října 1899, Ciudad de Guatemala

Zemřel: 9. července 1974, Madrid - Španělsko

 

 

Miguel Ángel Asturias se narodil v rodině soudce Nejvyššího soudního dvora, Ernesta Asturiase a učitelky, Marie Rosales. Nejprve žili v Ciudad de Guatemala, ale po protivládní demonstraci studentů, kdy jeho otec odsoudil násilné potlačení demonstrace, museli hlavní město opustit a odstěhovat se do vesnice Salamá. Rodina se do hlavního města navrátila, ale otec musel pracovat jako dopravce mouky a cukru. V roce 1917 začal studovat v Barceloně medicínu, ale po prvním roce přestoupil na studium práva. Poté jako zástupce Asociación General de Estusiantes Universitarios působil v Hondurasu a Salvadoru. V roce 1921 se zúčastnil Mezinárodního studentského kongresu, jako zástupce Guantemaly. V roce 1923 získal právnický titul na univerzitě San Carlos a poté se rozhodl pro studium ekonomie v Anglii, ale nakonec vyhrála studia antropologie na pařížské Sorboně. Studia zde ukončil v roce 1928. Během studií na Sorboně se blíže seznámil s kulturou Mayů a ve spolupráci se svým profesorem Georgesem Raynaudem přeložil v roce 1925 do španělštiny posvátný mayský text Popol Vuh. V této době začal Asturias psát i první verše a vydávat časopis Tiempos Nuevos. Do roku 1933 se Asturias zdržoval převážně ve Francii, poté se vrátil zpět do Guatemaly a do roku 1942 působil jako novinář v El Diaro del Aire. Od roku 1940 vstoupil do diplomacie - 1945-47 kulturní atašé v Mexiku, 1947-53 diplomat v Buenos Aires, 1952-53 diplomatem v Paříži, 1953-54 velvyslancem v San Salvadoru.  Změnu v jeho životě způsobilo pravé křídlo guatemalské vládní frakce pod vedením Carlose Castilly Armase v roce 1950, které jej oddělilo od manželky (Blanca de Mora y Aruaho) a zakázalo mu vstup do Guatemaly. Od roku 1954 tedy Aturias pobýval v exilu v Chile, Brazílii a Argentině, kde působil jako korespondent pro venezuelský list El Nacional. Politická situace nebyla ani nadále pro Asturiase příznivá. Kvůli argentinskému režimu byl nucen v roce 1962 emigrovat, tentokráte do Itálie. Od roku 1966 byl opět jmenován velvyslancem Guatemaly ve Francii a získal Leninovu cenu míru. O rok později se mu dostalo nejprestižnějšího literárního ocenění. Švédská akademie mu udělila Nobelovu cenu za literaturu.  Během působení v úřadu velvyslance bydlel Asturias v Madridu, kde také 9. 7. 1974 zemřel

 

 

Dílo Miguela Ángela Asturiase

 

Poezie: - v poezii se nejvíce blížil surrealismu

• Legendy o Guatemale (Leyendas de Guatemala, 1930) - stylizováno na základě mayských mýtů o vílách. Polovina díla je psaná lyrikou.
• Sonety (Sonetos, 1936 - poezie)
• Skřivánčí skráň - (1948 - poezie)
• Jarní jasnozřivé bdění - (1965 - poezie)
  

Próza:

• Pan prezident (El señor presidente, 1946 - román) autorův první román, který napsal v letech 1925-32 v Paříži. Je to obraz fiktivní diktatury jako univerálního symbolu nelidského světa ovládaného tyranií. Atmosféru navozuje oživování předmětů i podvědomí postav. Není hranice mezi bděním a snem. Pojetí snu souvisí se surrealismem a s mayskými mýty.
• Kukuřiční lidé (Hombres de maíz, 1949 - román) román označovaný jako jeho vrcholné dílo ve stylu mayského realismu. V mayské mytologii „člověk je stvořen z kukuřice".

„Banánová trilogie"

• Silný vítr (Viento fuerte, 1950 - román)
• Zelený papež (El papa verde, 1954 - román)
• Oči pochovaných (Los ojos de los enterrados, 1960 - román)

 

• Víkend v Guatemale - 1956, politicky velmi radikální soubor povídek
• Hádání zvlastní ruky - 1961
• Sebrané spisy (Obras completas, 1967 - antologie) Indiánskou problematikou a jejich magickými a náboženskými představami se Asturias zabýval v několika dalších prózách a povídkových souborech:
• Taková mulatka - 1963
• Velký pátek - 1972

Dramata:

• Soud na hranicích - 1957
• Vydírání - 1964

 

Zdroje:

www.spisovatele.cz

www.kirjaso.sci.fi

 

 

* V roce 1968 byla udělena Nobelova cena za literaturu japonskému spisovateli Jasunarimu Kawabatovi. V příštím díle se zde dočtete právě o něm. *