NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ
Autor: Harr <harr(at)atlas.cz>, Téma: Osobnosti, Vydáno dne: 18. 05. 2010
egyptský romanopisec, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1988
arabsky: Naǧīb Maḥfūẓ
Datum narození: 11. prosince 1911, Káhira
Datum úmrtí: 30. srpna 2006 - Káhira
Biografie
Naguib Mahfouz se narodil v Gamaliyi - čtvrti Káhiry v úřednické rodině a byl pojmenován po profesoru Naguibu Pasha Mahfouzovi (1882-1974), proslulém koptském lékaři, V době dětství Naguib hodně četl. S matkou chodil často do muzeí a tím se prohluboval jeho zájem o egyptskou historii, která se později stala hlavním tématem mnoha jeho knih.
Velmi silný vliv na něj měla revoluce 1919, ačkoli byl v té době jen sedmiletým chlapcem. Z okna často viděl anglické vojáky pálit do demonstrantů - mužů i žen. A sám později poznamenal:" Říkejte si, co chcete, ale jediná věc, která nejvíce otřásala bezpečností mého dětství byla revoluce v roce 1919."
Po středoškolských studiích vstoupil na půdu Egyptské univerzity v Káhiře, kde studoval filosofii. Absolvoval v roce 1934. V roce 1939 vstoupil do vládní byrokracie, kde byl zaměstnán příštích 35 let. Od roku 1939 do roku 1954, byl státním úředníkem na ministerstvu pro islámské záležitosti, a pak byl jmenován ředitelem nadace pro podporu Cinemy, V letech 1969-71 byl poradcem pro filmové záležitosti na ministerstvu kultury. Po uzavření sňatku v roce 1954 se přestěhoval z rodinného domu v al-Abbasiya do bytu s výhledem na Nil v Jize. Kromě profese vládního úředníka se věnoval i literární tvorbě. Některé jeho práce se staly terčem kritiky fundamentalistických a arabsko - nacionalistických kruhů. Stejně tak byla posuzována jeho podpora mírového procesu s Izraelem. Jeho knihy byly zakázány v mnoha arabských zemích. Změna nastala sice po udělení NC, ale i tu jeho jménem převzaly jeho dcery, protože Naguip nikam nejezdil. Jako mnoho egyptských intelektuálů byl i Mahfouz na „seznamu smrti" islámských fundamentalistů, jednak pro svá politická přesvědčení a pak také pro to, že podporoval Salmana Rushdie, proti tehdejšímu íránskému vůdci ajatolláhu Chomejní.
Dne 14.10.1994 byl na něj blízko domova spáchán atentát. Dvěma egyptskými radikály byl bodnut do krku. Tito byli za pokus o jeho zabití odsouzeni k smrti. Když se dostal ze zranění, omezil návštěvy svých přátel, v domě s ním vždy někdo byl. Později začal mít problémy s viděním, před smrtí byl téměř slepý.
To, co chtěl ještě napsat, diktoval příteli, který mu byl poslán z redakce časopisu Nis f al-Dunya. Před svou smrtí byl nejstarším žijícím literárním laureátem NC.
Dílo:
Než se začal věnovat románu, psal články a povídky, které vyšly v časopisech. Jeho první publikovanou knihou byl překlad práce Jamese Baikie o starověkém Egyptě.
Vlastní literární činnost zahájil v roce 1939 historickými romány z doby faraonů. Chtěl tak posílit hrdost Egypťanů na svou minulost..
ABATH AL-AQDAR (1939) 
RADUBIS (1943),
KIFAH TIBAH (1944)
jsou historické romány, psané jako součást většího projektu - mělo jít asi o 30 románů.(Inspirován sirem Walterem Scottem). Plánoval napsat celou historii Egypta a vydat ji v sérii knih. Nicméně po třetím dílu, přesunul svůj zájem do současnosti, na základě podrobné znalosti života středních vrstev, psal kritické prózy o problémech egyptské společnosti. Jeho příběhy se odehrávají v hustě osídlených čtvrtích Káhiry. Zajímala ho i psychologie obyčejného člověka, těžce se vyrovnávajícího s měnícími se požadavky a tradicemi nové doby.
Káhirská
trilogie - 1956 - 57, tato próza přinesla
autorovi světový ohlas. Vypráví o třech generacích káhirské obchodnické rodiny,
o změnách, které v prvé polovině 20. století přinesly modernizaci hospodářského
života a kontakty se Západem. Za toto dílo získal egyptskou státní cenu za
literaturu.
Díky bohaté paletě charakterů a psychologického porozumění
byly jeho práce přirovnávány k dílům takových velikánů jako byli: Balzac,
Dickens, Tolstoj a Galsworthy.
Po dokončení trilogie nějakou dobu odpočíval. Očekával změny v politickém životě Egypta, ale byl zklamán režimem tehdejší vlády (1952), která svrhla monarchii. Přestávka trvala sedm let. A znovu začal psát povídky, eseje, filmové scénáře a memoáry než se vrhl na romány.
Děti naší čtvrti - 1959, román jako podobenství dějin lidstva, v
němž jednotlivé postavy Egypťanů tu připomínají životy Adama, Kaina, Ábela,
Mojžíše, Ježíše a Mohameda, Již po uveřejnění prvních kapitol knihy v časopise
Al Ahram, se objevila řada protestů a román byl zakázán v celém arabském světě
kromě Libanonu., kde vyšel v arabštině. V anglické verzi jej vydala
Americká univerzita v Káhiře.
V další řadě próz se prohlubuje autorův psychologický a filozofický pohled na měnící se svět při střetávání východních a západních kultur.
Od šedesátých let
minulého století začaly mít jeho romány volnější stavbu, často se objevuje jako
stavební jednotka monolog.
Miramar (1967)
Arabian Nights a dny (1981
Cesta Ibn Fatouma (1983)
Autor napsal asi 40 románů, sbírky povídek, 30 scénářů, a mnoho her.
Než získal Nobelovu cenu, byl pro svět neznámým autorem. O překlady jeho děl do angličtiny se zasazovala především paní Jacqueline Onasiss.
Ukázka:
(Zaabalawi - 1963)
"Zaabalawi!"
řekl a zamračil se soustředěně, "Potřebuješ ho? Bůh s tebou, jak mám vědět
kde je?"
"Copak tě nenavštívil?"
Zeptal jsem se dychtivě.
"Navštívil
mě před nějakým časem. Možná ještě přijde, ale na druhou stranu, kdybych ho
neviděl do své smrti, nic se nestane!"
Slyšitelně jsem si povzdychl :
"Co tak najednou?"
Vzal si svou loutnu.
"Takoví jsou svatí, i kdyby svatí nebyli," řekl se smíchem.
"Copak potřebuju trpět jako oni?"
"Takové utrpení je součástí léčby!"
Filmové ukázky:
http://www.youtube.com/watch?v=PmoM5RBZRlY&NR=1
Bibliografie:
|
|
Filmové ukázky:
http://www.youtube.com/watch?v=PmoM5RBZRlY&NR=1
Mexiko, 1995, 140 min. 
Režie: Jorge Fons
Hrají: Salma Hayek, Bruno Bichir, Juan Manuel Bernal, Luis Felipe Tovar, Daniel Giménez Cacho, Ernesto Gómez Cruz
Obsah:
V této dramatické mozaice podle románu egyptského spisovatele Nadžíba Mahfúze sledujeme osudy několika obyvatel na předměstí Mexico City. Jednotlivé příběhy hlavních postav jsou představovány postupně - Rutilio, majitel místního baru, zasloužilý otec rodiny, který ve svých padesáti letech objeví své homosexuální sklony; Susanita, stárnoucí slečna, majitelka nájemního domu, která stále čeká na toho pravého; Alma, místní kráska, která má problémy s drogami a prostitucí; její matka, která se živí vykládáním karet a mnoho dalších. Film je jedním z nejoceňovanějších mexických filmů vůbec, posbíral mnoho domácích i mezinárodních cen.
Zdroj:
wikipedie
www.spisovatelé.cz
http://www.kirjasto.com/