O jednom starém stromu, co střeší tajemství života.

Strom, ten co stál sám uprostřed louky dýchal, žil a hlídal ptákům křídla. Na jaře zelený, k podzimu zlátl, pak v zimě se schovával. Jen tak byl a radoval se, že šumí jeho listí, že kymácí se ve větru. Každé ráno zdravil slunce a zhluboka vdechoval jeho sílu, která mu dodávala naději.Miloval každý okamžik a prožíval ho tak vášnivě, jako by byl jeho posledním.

Jednou k němu přišli dva, dívka a chlapec, a smáli se. Usedli na jednu z jeho větví a on jim poskytl bezpečí. Každý den se na ně těšil. Na to, až budou kývat bezstarostně nohama ve vzduchu a držet se za ruce. On nikdy nepoznal lásku na vlastní kůru, jen ji pozoroval. A tato byla tak nevinná, jako poupě z růže. Vždyť to byly ještě děti, co právě vylétly z hnízda plné naděje. Jak málo jim záleželo na tom, jestli je vzácný nebo ne. On byl jejich, stál tam proto, aby měli kam jít.

Byl večer. Každou chvíli měli přijít. Byl nedočkavý jako kotě před prvním lovem -  včera se ti dva na sebe tak krásně podívali, ale nic víc, jen ta chvíle láskyplného ticha. Ano, už je slyší, už se zase smějí a drží se za ruku. On jí pomohl vylézt nahoru, kde se o sebe opřeli a ona si zpívala, jako vždy když byla šťastná. Pohladil ji po vlasech. Byla mu vším. Přestala zpívat a podívala se mu do očí. Uviděla v nich to, co mohla vidět jen ona a žádná jiná. Strom zašuměl listím, každou chvíli se muselo stát něco velkého...Políbil ji - a tváře mu zčervenaly, snad se trochu styděl. A ona otevřela oči a zasmála se, když ho viděla. Tu noc tam seděli dlouho a pozorovali hvězdy. Jedna padala dolů.
„ Přej si něco,“ řekl on.
„Už nic nechci,“ špitla ona a cítila, jak ji zaplavuje teplo.
Pak mu usnula na rameni a on ji objal a nechtěl pustit, už nikdy. Nechtěl ztratit její zlaté vlásky ani pomněnkové oči, byla pro něj to nejcennější, co měl. Strom to věděl, cítil to až v tom posledním kořínku. Taky chtěl poznat lásku. Ale on ji poznal, víc než kdo jiný na světě, žil láskou, pro lásku.

Probudila se až pozdě a chvíli nevěděla, kde je a co se stalo. Polekala se, když zjistila, kolik je hodin. Musela domů, bála se trestu.

Tak se rozloučili a on ještě chvíli hleděl na hvězdy, oči mu zářily, poprvé cítil, co je to milovat.