Splétám noc jak provázky
   Tobě na zádech
    mezi prsty mi protékají
sny,
     v očích plamínky
      z pochodní
       které jsme zničili
 již tenkrát..

Pošlapané naděje
těžkými botami
 smutku
  a natrhané pocity v dlani
    rozfoukané do světa
                      pomohl’s mi...

Jen písek v očích mám
vyměnila jsem ho za slzy..
Říkal’s že mi aspoň nebudeš muset
         otírat líčka
             uplakaná...

Skočím do propasti
a nebudeš mít ani zdání!
Jenže právě ty, ty jsi mi řekl,
             že umím létat,
             že umím cokoliv si budu přát..

              Tak proč já věřila,
těm tvým proklatým modrým očím???