Oči jako dva kamínky,
nejtemnější a přitom plné jasu.
Naše srdce jsou jako plamínky
splývající v tu nejžhavější krásu.

Nejenom srdce,
nýbrž i rty se pojí pevně k sobě
a já jsem si téměř jistá,
že patřím už jen Tobě,
jakožto mému dávnému - princi vysněnému.

Princi, jež teď dotkne se tělem svým těla mého
a já jen sním a chci být jeho.
Už je pozdě! Jsme si nejen v tváří v tvář,
mně ztrácí se dětská svatozář.

...

A přesto je mi to fuk a přeji si, až tahle chvíle je
jednou z těch co nikdy neskončí...
Navěky být v tvém náručí