To všechno, co je uvnitř mě,
sbírám a odhazuji pryč,
protože přísahám pro to co bylo,
že s Tebou nedokážu věřit sama sobě.

Spatřila jsem tamten den,
dávno ztracený v mé mysli,
znovu jsem prožila ten sen,
který tolik bolí.

To napětí ve mně staví pevné zdi,
nutí mě prosívat myšlenky skrz prach a lži,
jenže má víra v Tebe
si pak bere hodně ze mě.

Spatřila jsem tamten den,
dávno ztracený v mé mysli,
znovu jsem prožila ten sen,
který tolik bolí.

To překvapení nevědět, kdo ještě věří,
jenže ty city jsou už mimo mě,
na místo nich nacházím blaženost v ignoraci,
protože vím, že s Tebou své nitro neočistím.

Spatřila jsem tamten den,
dávno ztracený v mé mysli,
znovu jsem prožila ten sen,
který tolik bolí...