Hle, i ta svíčka pomalu dohořívá,
zářivé světlo mění se v černou tmu,
teplé doteky samota vystřídá,
už přivinout se nemáš ke komu.

Naposled pevně spjaté ruce skrápí slzy,
povídají o loučení, o tom, co schází,
sladká v hořké změní se už brzy
a bolavé srdce útěchu nenachází.

Při posledním polibku zbytky štěstí slíbáváš,
z kaluží smutku rozbité sny sbíráš,
když náhle v šedém světě sama zůstáváš,
prázdno v duši už jen ztěží vnímáš...