Ke konstrukci nové, výkonnější lokomotivy, než byla řada 99 u ČSD 320.0 daly opět podnět západní Čechy a jejich dlouhé kopcovité lokálky...

Byl to zase Gölsdorf, který tak jako již vícekrát předtím prokazoval snahu široce zavádět typizaci dílů a zařízení a využil zkušenosti z provozu řady 99 (320.0), aby zkonstruoval velice podobnou, avšak čtyřspřežní lokomotivu řady 178. Výkonnější kotel měl jenom jediný parní dóm. Před ním a za ním byl písečník, takže bylo možno pískovat dostatečně v obou směrech jízdy. Parní stroj byl také dvouválcový, sdružený a měl rozjížděcí zařízení konstruktérovo, tak jako pákový rozvod vně na kotoučových kolech. Druhé a třetí spřažené dvojkolí mělo posuv +/- 23 mm a pevný rozvor byl jenom 2470 mm, takže stroj projížděl oblouky o poloměru i 80 m, což bylo pro provoz na místních drahách velice důležité. Například lokomotivní řada 99 projížděla nejmenší oblouky 110 m. Nová lokomotiva utáhla na stoupání 23 ‰ zátěž 110 t rychlostí 22 km/h a byla dobře známá svými rychlými rozjezdy. V letech 1900 až 1924 se celkem vyrobilo 227 těchto lokomotiv včetně dodávek pro BBÖ - lokomotivky Krauss L., Florisdorf, továrna StEG, V.N.M. a První českomoravská. Jednotlivé výrobní série se vzájemně lišily jen velikostí vodojemů, a tedy i váhou. Nebyly dodávány jen Státním drahám, ale i řadě soukromích místních drah. Ve svém vývoji, tak jako řada 99, stala se tato řada základem pro různé obměny - řada 278 sdružená s přehřívačem nebo řada 378 dvojčitá na mokrou páru. Z těchto úprav u nás nebyla v provozu žádná. ČSD označila 105 lokomotiv řady 178 řadou 422.0. K nim přibyly další, převzaté po zestátnění některých místních drah, hlavně na Moravě, takže nejvyšší inventární číslo po roce 1945 bylo zaznamenáno 117. V roce 1938 převzaly dočasně DR 34 těchto lokomotiv a označily je řadou 92.22 a 92.23. Ponechaly je v provozu na našich pohraničních tratích. Byly to velmi hospodárné stroje a patřily bezpochyby k našim nejlepším na místních drahách. Lokomotivy nevyžadovaly žádné větší úpravy, jen menší vodojemy byly téměř na všech u ČSD rekonstruovány na jednotný objem.

422.9
Typem charakteristickým pro soukromé dráhy na Moravě byly po řadě 310.9 čtyřspřežní dvouválcové sdružené tendrové lokomotivy řady 422.9. Konstrukčně zcela odpovídaly strojům řady 422.0 u ČSD, až na některá příslušenství, jako např. brzdové příslušenství, napájecí zařízení, mazání parního stroje nebo komínu se sešikmenou horní hranou podle vzoru lokomotiv Severní dráhy císaře Ferdinanda. Lokomotivy dráhy Otrokovice - Baťov - Zlín -Vizovoce, které měly označení OZVD a patřily naposledy před zestátněním firmě Baťa, byly různého původu. Firma např. odkoupila kolejová vozidla od zrušené dráhy Brno - Líšeň, od zestátněné dráhy Kounice - Oslavany a také od místní dráhy Kuřim pro náhradní díly k udržení nutného počtu vozidel k provozu. Její lokomotivní park byl v době zestátňování na nižší úrovni než u ostatních soukromých drah. Prvními společnostmi, které byly zestátněny již v roce 1945, byly dráha Frýdlant - Bílá a Nezamyslice - Morkovice. Jejich lokomotivy 422.904, 05 a 06 ČSD používaly do roku 1949, aniž je přeznačily. po zestátnění ostatních uvedených společností se však další lokomotivy řady 422.9, i ty nepřeznačené, záhy převedly do řady 422.0. U ČSD končila řada 422.0 inventárním číslem 106 a těmito převody, po započtení i trofejních lokomotiv, skončila inventárním číslem 117. Lokomotivy byly v té době jistým přínosem pro lehčí posun na osobních nádražích apod.