Od roku 1911 až do roku 1916 dodávaly lokomotivky ve Florisdorfu, První českomoravská, V.N.M., továrna StEG a Breitfeld a Daněk lokomotivy s přehřívačem páry řady 310 u ČSD 375.0.

Blok čtyř válců byl vylepšen se zřetelem na výrobu i možnost výměny některých dílů, průměr šoupátkových komor byl zvětšen z průměru 338 mm na398 mm. Kotel byl z váhových důvodů zkrácen o 600 mm, takže trubky se zkrátily na 5150 mm. U prvních 28 lokomotiv byl přetlak páry 15 barů u ČSD jen u lokomotiv 375.001 až 375.010, u dalších pak na 16 barů, což bylo smělé řešení, prvně použité v Rakousku.

Celkem bylo postaveno 90 takových lokomotiv. Během války bylo dodáno ještě dalších 10 z lokomotivky ve Florisdorfu, u nichž bylo použito z nedostatku mědi Brotanova kotle s menší roštovou plochou 4,12 m2. Lokomotivy řady 310 i 210 se tedy celkem vyrobilo 111 kusů. Řadu 210 převzaly v roce 1918 PKP v počtu 3, řadu 310.3 s Brotanovým kotlem odkoupily Pruské dráhy v počtu 7. V Prusku však tyto lokomotivy neodpovídaly zavedeným normám a zvyklostem a byly odprodány PKP. ČSD vlastnila 35 kusů těchto lokomotiv řady 310. Při rychlosti 100 km/h dosahovaly asi 1800 koní indikovaného výkonu, což vyhovovalo. V rychlíkových výkonech u nás převládaly až do dokončení dodávky řady 387.0, tj. do roku 1937. Ve snaze prodloužit projížděné úseky bez zastavování byly k nim později dodávány nové tendry řady 923.1 nebo byly spřahovány s tendry řady 727.0. Lokomotivy 1´C 2´ provozované ČSD jediné měly dvoustupňové sdružené kompresory, což jejich impozantnímu vzhledu přidávalo ještě na mohutnosti. S řadou 387.0, moderní, výkonnější a hospodárnější lokomotivou, bylo těžké srovnávat v údržbě i nákladech náročnou a méně hospodárnou i složitější řadu 375.0. Po událostech v roce 1938, kdy u nás vznikl přebytek rychlíkových lokomotiv, ustupovala řada 375.0 více na osobní vlaky a byla zvolna vyřazována až v roce 1955 dojezdila poslední.