Překotný pád,
sténavý vzlyk,
svou tichou ozvěnou,
rozplývá se v oblacích...

…a kapitoly žití
svébytím,
píšou lekce bontonu,
určené jen někomu,
do desek božích příkazů,
svou tíhou dusící,
se rděním na lících…

…bezhlesý úder
zanechá šrámu stín,
vetnutý napříč osrdím,
do hloubky lapavého nádechu…

…je konec
            konec všemu
                         všemu překotnému spěchu..