Černé listy opadávají...stejně jako naše sny... (marketě50) Markétce, sliby se mají plnit.


Slzy tají pod víčky,
černý tulipán svírá.
Vítr sfoukal svíčky,
s nimi uhasla víra .

Zůstala ve tmě po tisíc let,
své srdce se otevřít bála.
Tulipánu opadal černý květ,
ze stonku se stala sláma.

Jedna dívka za dalších milión dnů
rozevřela dveře zamčené na petlice.
Našla smutnou holčičku beze snů.
Rozžehla pro ní všechny ty svíce…

Ruku jí vtiskla do dlaně,
řekla ,všechno může krásné,
když srdce láskou plane
a nikdy, nikdy, neuhasne…´

A ta holčička se k zemi sklonila,
posbírala popel z černých květů.
Všude kolem sebe ho rozhodila;
do všech světů…