Stovky nohou se vydávají na pouť dlouhou tři kilometry.

Čísi ruka se rychle zdvihá a ladným pohybem opisuje ve vzduchu oblouk, zatímco důrazné „start“ dává podnět stovkám nohou vydat se na pouť tří kilometrů. Z úst lidí lemující cestu je slyšet soutěživé nadšení. „Jirko,“ rozléhá se závodištěm. ,,Zaber!“ Jirka je favorit, cítí to, dnes je jeho velký den. Vnímá rytmické dopady podrážek bot i tlukot svého srdce, splývající v bušení. Rukama pravidelně komíhá kolem trupu. V tváři zkroucené námahou se zračí vůle nepoddat se slabosti. Myšlenky volně prostupují jeho hlavou, zdalipak bude dneska odcházet domů jako vítěz? Sleduje reliéf krajiny. Zvlněná pole jsou vyměněny za typickou pahorkatinu ve středu země. Cítí se volný. Ostatní tváře chlapců rychle zčervenaly, ale přece jen se dopředu tlačí malý kluk. Dlaně má sevřené v pěst a razantně se ujímá vedení. Jirka vše sleduje z druhého místa, nic ho nemůže rozházet. Snad jen myšlenka na prohru, kterou si nechce připustit. Závod se nezadržitelně blíží ke konci. Poslední zatáčka vyburcuje Jirku k sprintu. Je to tady! Napětí vrcholí. Oba chlapci běží bok po boku. Téměř se dotýkají rukama. „Petře zaber,“ zní z publika. Malý chlapec chvějící se námahou otáčí hlavu. Jen na chvíli spatří tvář svého trenéra. Je nadšený. Ale co to? Náhle se ocitá ve vzduchu, diváci smutně vydechnou. Petr se neúprosně řítí k zemi. Bušení srdce. „Počkej!“ Křečovitě sevřené dlaně. Vidina vítězství. Ozve se rána. Petr leží na zemi a jen těžce vstává, po kolení stéká temný proužek krve. Jirka se však náhle zastavuje a jen jako nabádán nějakým hlasem se otáčí. Napřahuje dlaň směrem k Petrovi. Petr chvíli leží neschopen pohybu, ale pak ji svorně přijímá. Diváci ohromeně mlčí a se zatajeným dechem sledují scénu jako vystřiženou z knížky. Už jsou zase oba na nohou a svižným tempem se dávají do pohybu. Za potlesku diváků dobíhají oba chlapci do cíle a téměř současně přetínají cílovou pásku. „Díky,“ říká Petr a tiše dodává: ,,Jsi opravdový mistr!“ K Jirkovi dobíhá trenér a zadýchaně do něho hučí. „Mohl jsi vyhrát, proč?“ Jirka nevnímá a sleduje rozjasněnou tvář svého soupeře. A přikyvuje na jeho pozdrav. Je šťastný…… Tak tohle je asi příběh přežívající v našich myšlenkách, který marně čeká na příležitost se uplatnit. Ale přesto je zvláštním hostem na všech stadionech a závodištích, které na něho marně čekají.