Ve dnech 20. - 23. 7. 2006 proběhl v Ostravě známý hudební festival Colours of Ostrava a já na něm nemohl chybět. Ve čtvrtek zahájila festival pohodovým koncertem kapela Kuličky štěstí a krátce po ní vystoupila kapela roku 2005 Chinaski z jejíhož koncertu jsem po deseti minutách odešel a raději jsem zamířil do Boomerangu na bosenské Dubioza Kolektiv, kteří předvedli skvělé energické vystoupení, rozhodně lepší než nezáživní Chinaski. Závěr prvního dne obstarala finská Värttinä, která také předvedla skvělý výkon, který byl jen drobně poznamenán několikaminutovým výpadkem videoprojektoru. První den se tedy vydařil, jediným problémem byla obrovská přeplněnost Černé louky, kde se koncentrovali všichni fanoušci, protože na Slezkoostravském hradě začal festival až v pátek a tak se na Černé louce tvořily obrovské fronty jak na občerstvení, tak i na toalety.

V pátek začal festival až v 17:00, takže se nabízí myšlenka, že festival mohl být klidně třídenní a čtyři kapely, které vystupovaly ve čtvrtek by mohly být přesunuty na začátek čtvrtečního programu. Pro mě je to jen drobnost, protože bydlím přímo v Ostravě, ale mimostravští návštevníci by to asi uvítali. Z pátečního programu mě nejvíce zaujali britští Delirious?, kteří hrají perfektní křesťanský rock. A pak, že křesťanská hudba je nudná . Před Delirious? vystupovali irští The Frames, kteří sice nepodali hudebně tak kvalitní výkon, ale o to více pobavil zpěvák publikum, hlavně tím, že se naučil několik českých frází, například: “Je to tady fucking dobre.” V pátek jsem se dočkal ale také největšího zklamání celého festivalu, kterým bylo vystoupení vychvalované formace M. Papalescu & The Nihilists, které ovšem nemělo s kvalitní hudbou vůbec nic společného a po když ani po patnácti minutách nepředvedli nic zajímavého, raději jsem odešel na vystoupení britsko-tureckého uskupení Oojami, které mě nijak neoslnilo, ale ani nezklamalo, prostě to nebyl můj šálek čaje.

U večerních vystoupení na Colours music stage, tj. na hlavní scéně, kdy už běžela projekce na obě plátna, mě zaskočila a dosti zklamala další věc, možnost poslat za několik korun SMS, jejíž obsah se poté objevil na plátně a to i během samotných koncertů, což dosti pokazilo celkový dojem. Samozřejmě, že nejtypičtějšími zprávami byly: “Má X, strašně tě miluji, tvůj Y.” “Ahoj, moje číslo je xxx xxx xxx, kdo si se mnou pokecá?” “Jmenuji se X, jsem gay a hledám kamaráda s velkým penisem.” Naštěstí pořadatelé tuto zrůdnost, která se hodí tak maximálně na Óčko, během vystoupeních Salifa Keity a Roberta Planta vypnuli.

Ze sobotních vystoupení zmíním pouze dvě a to Salifa Keitu a Gogol Bordello. Keitův koncert byl pro mě, jako pro člověka, který se v africké hudbě vůbec nevyzná, sice zajímavý, Keitův zpěv byl skvělý, ale celkově mě jeho vystoupení nijak silně neoslovilo. Zato “cikánští punkeři” Gogol Bordello jsou moje krevní skupina a jejich šílený a vyčerpávající koncert jsem si naplno užil, stejně jako asi většina diváků. Zpěvák Eugene Hütz, stejně jako ostatní členové, podal fantastický výkon a jejich vystoupení bylo podle mě druhým nejlepším na celém festivalu. Pokud někdy budete mít příležitost jejich koncert navštívit a pokud máte rádi “trochu” divočejší hudbu, neváhejte a určitě nebudete litovat.

Z nedělních vystoupení krátce zmíním pouze jedno, vrchol festivalu, vystoupení bývalého zeppelína Roberta Planta s jeho kapelou Strange Sensation. Plant předvedl strhující výkon, který naprosto přečil všechny ostatní umělce, které jsem na Colours viděl a především slyšel. Během asi hodinu a půl dlouhého vystoupení jsme se dočkali nových Planotvých písní, tak i těch old-schoolových z dob Led Zeppelin, které korunovala fenomenální závěrečná Whole Lotta Love, která přivedla celé publikum doslova do varu a po jejím zkončení se Plant dočkal obrovských ovací. Plant po celou dobu zpíval fantasticky a také ostatní muzikanti podávali skvělé výkony. Pro mě jako pro fanouška Led Zeppelin to byl obrovský a nezapomenutelný zážitek.

Celý festival Colours of Ostrava 2006 musím ohodnotit velice pozitivně a to se netýká jen kvality hudebních vystoupení, ale také organizace festivalu, chování pořadatelů a celkové atmosféry. Příští rok určitě nebudu Colours chybět.