Někdy se pokoušíme měnit svět a on mění nás... Bráníme se, ale nakonec stejně podlehneme. Přesto má cenu stále bojovat. Pro úsměvy krásných slečen, pro romantické západy slunce, pohledy do ohně za letních nocí... Prostě pro to, co dělá život krásným.

Když se kapka krve se zemí spojí,
tvůj pocit úlevy mě více než-li tíží,
co je mi do toho, my nejsme svoji,
co na tom, že konec tvůj se blíží?

Má mi být jedno, že krev na zem kape,
nebyl jsem u tebe, tak je to i má vina,
ten pocit někde vzadu v hlavě drápe
a v tobě pocit viny jenom těžko dřímá.

Nejsem ten co drží nad vodou tvůj svět,
jak jsem se v sobě lásko zmýlil těžce,
tvé rudé ruce v mysli lepší nevidět,
však krev z mých zmizet prostě nechce!

Jsem muž bláhový, co myslel že má cenu,
milovat dívku, kterou opustil celý svět,
možná že příliš brzy uviděl jsem ženu,
však ona ode mne se k sobě vrací zpět.

Vrací se do snů, zpět ke svému utrpení
i na mě jí jistě záleží - co asi cítí?
Však povahu její těžko něco změní,
vždy bude ničit krásné jarní kvítí ...