Výpadek proudu noří města do tmy. Tehdy se  rozsvítí den a v jeho světle
Tě hledám…

Sténá země
bičem krup bělena,
zaplivána nebes ústy.
Paneláky
zarůstají mlhou
promokle tápající tmy.

Neadresně
černí měst vtělena
do zhaslých víček krusty.
Cítím mraky,
slyším konve s duhou,
zrak pálí kapající sny.
Adresu tvou
hledám rukama slepýma,
nacházím stále stejné bláto.
Vím, že dýcháš
vzduch té samé Země,
bijí Tě stejně černé kusy ledu.

Až tmu zhasnou,
oči nahmátnou vypínač,
zmizíš mi ve světle lásko.
Vím, že dýcháš
vůni rozmoklé země,
rozsvítit Tvé oči nedovedu.

Nevidím Tě už léta.
Nevidím už léta...