Jo. to se mi líbí. To je hodně dobé. Je tam spousta pocitů, je v tom strach i bezmoc a obojí by člověk při přečtení prožil s tebou.

Jo, pěkně řečeno. V stádu vždycky dojde na jatka a kdo nejde svou cestou, nikdy se od něj neodpoutá. Bohužel nonkonformita se dneska moc nenosí.

Nohavice jednou řekl, když popisoval nonkonformní jedince: "Sejde se jich víc, všichni se oblékají nekonformně - a tak vypadají všichni úplně stejně" :-) (Potom zpíval Mladou básnířku, ale jinak, než je v Roku ďábla). A zhusta se stává, že vzbouřenci proti konvencím svazují svou komunitu mnouhem přísnějšími vlastními regulemi (co je a co není pro ni přípustné), než byly ty konvence, proti nimž se bouří ...

Jani, asi je to tim, ze prozivam dost hekticke zivotní obdobi (mam na mysli extremni pracovni aktivitu)... Nejak jsem se nedokazala zorientovat v Tve basni. Proste mi pripada, ze v ni jsou vsechna nestesti a krivdy sveta... Je to spis tim, ze nectu pozorne. Ale ctu!!! Snad v nedeli bude volna chvile.

Fakt je, že někdy člověk potřebuje nad stavem věcí zařvat - a když to nejde nahlas do tváře lhostejného či naopak krutě lačného davu, křičí aspoň sám v sobě bez hlásku. Než ho upokojí modlitba či meditace - v případě těch šťastnějších, méně šťastní nenajdou uklidnění nikdy.