Ráno jsem trpěl přestávky mezi pohádkami, které vyplňovaly postavy Jů a Hele s živým Rosákem, pokud tedy už vymizel pískot a dnes nevídaný monoskop Československé televize Praha. Auto jsme startovali roztlačováním. Nic neobvyklého, tuto techniku používalo mnoho z nás. Cestu krom kouře vyplňovaly postavy jedoucí na Ukrajině s vozíkem uprostřed silnice a koňský povoz sedláka
Šulce. Kdekdo měl za domem slepice a místo nadšeného večerního zasednutí k internetu, kdo že mi to píše, jsme se šli kouknout, kolik vajec dneska kvočny snesly.

Ta už nenese, přijde zabít.
X
Ten je zaspamovaný, zřídím si nový.

Počítač byl velkou výjimkou, proto se „nepařilo“, ale chodilo ven. Nebo provokovat důchodce do pečovatelského domu, kde jsme hrávali všemožné hry, pokud začalo pršet. Bylo lepší říct na čerstvém vzduchu: „To je nuda, schovku ne,“ než sedět u ICQ a sdílet prohnívající kreativitu s ostatními.

Jezdili jsme na kolech, závodili, rybařili a lezli po stromech. Házeli petardy pod kola jedoucí na ještě neformální a nepoasfaltované cyklostezce. Jejich řidiči nenosili stahující igelity formující osobnost do podobenství s jedním slavným choreografem a méně úspěšným hercem Harapesem. Ve škole byla docela jiná morálka. Dělali jsme bordel o přestávkách, rvali se, honili, ale s úderem hodiny už nikdo nevydal slovo bez toho, aby jej někdo vyzval. Stačil jeden člověk ze třídy, aby neprovedl to, co se po něm žádalo a odnesla to celá třída – podal si nás drsný tělocvikář Hlačík, kterého nesnáším dodnes.

Ovšem doba se mění, technika prorostla do každé sekundy našeho života Abych jedné její sekci porozuměl víc, dostal se na střední školu mezi ty takzvané počítačové. Překvapení mě neminulo. Čekal jsem určitou selekci se stejným zájmem, že poznám lidi, ke kterým jsem se dosud nedostal a uděláme nějaký společný projekt. Realita se vynořila na druhé straně břehu a všude okolo banda kuřáků (kuřáci mi nevadí vůbec, jen pro dokreslení), kteří řeší trapné americké střílečky a ještě míň přínosné progaming. Pokud má někdo dobré známky, tak šprtí a praktické využití ho nezajímá. Nemusíme se ohlížet, každý na svém písečku – máme přece počítač, ICQ, dobrou společnost s good filmem a zhulené lan pařby. Kde je to kreativní prostředí, které jsem zažil v elekro kroužku? I když, už i tam noví odchovanci utíkají o hodinu dřív domů, aby už konečně překonali jedenáctý level.

Dravé nepřehledné kapitalistické prostředí řízené a kontrolované technikou zapomenulo na kladné rysy minulého režimu. Nemůžeme odsoudit celý režim jako takový, ale do toho příštího vybrat postupy, které se osvědčily. Neinvestuje se do mládeže, chybí učitelé zájmových činností a specializované kroužky jsou zavírány. Malý zájem, malá informovanost, nedostatek učitelů má nahradit internet? Z 60 kroužků elektrotechnických dnes existují pouze 4. Polovina turistických základen byla zavřena a zchátrala, většina přírodních táborů už se nekoná kvůli normám EU. A domy dětí a mládeže mají prostředky, které taktak postačí na údržbu vlastního sídla, na nerezovou kuchyňskou techniku již prostor nezbývá.

Tyto problémy mizí pod žhavými novinkami, příchodem nových DVD rekordérů s HDD a s očekáváním nového operačního systému Vista. Správnou rychlost reguluje nejen fázový závěs, ale i zpřísněný bodový systém v čele s nejzkorumpovanější skupinou naší země – politiky. A náš život "snídaně, venku, oběd, venku, večeře vana postel" připomínají jen příměstské jednotky Českých drah se stále stejným zvukem motoru, který chrchlí na kolejích po více než 30 let. Divím se, že ještě nezatrhli srát na koleje a proces rozkladu neřídí microcontroler Atmel.