Taky mi nepomáhá počítání oveček, nikdy nepomáhalo, buď usnu jen co dolehnu, nebo si přehrávám den jak na videu a nespím;)
Něco v té básni mi přijde až důvěrně známé, něco, co znám..Líbí se mi..

Reni, ja si to jeste poctu. Ale mas tam dvakrat "už":

"už nepomáhá"

"už taky nevěřím". Asi se jedno z nich melo vynechat - rusi to -)
Zbytek napisi pozdeji.

Tani,to je pravda,už jsem to zjistila dříve a zapomněla jsem to druhé...už ...smáznout,pokud se to někomu podaří,budu ráda....

Tvou předností je, že i přes nepodstatné drobné výhrady proti formě, tvým básničkám věřím, jsou uvěřitelné.

I po formální stránce jsou v podstatě v pořádku. Například zde se mi líbí, jak jsi téméř klišovité ovečky a mateřídoušku naprosto přirozeně do textu začlenila. Netváříš se, že jsi právě objevila originální metaforu, ale představuješ je obě jako věci, které do života běžně patří.

Jestli mohu něco poradit, pak snad dva první řádky, tam se mi zdá, že se to tváří jako původní metafory, je to i líbivé,ale nezdá se mi, že v nějaké podobě vícekrát užité. A pak ještě samotný závěr. Slunce je hodně obtížný obraz, aby, zejména v závěru textu nějak nově oslovil. Také použití dvou, zvukově tvrdých zájmen - to - se - za sebou, nepůsobí lahodně uším.

Ale píšu ty připomínky proto, poněvadž vás ostatní chci vyprovokovat, aby jste, máte-li subjektivně pocit, že něco nesedí na mých, či jiných básních, aby jste mi to napsali. Třeba mně nepotěšíte, ale rozhodně budete tříbit mé nápady nebo potřebné sebevědomí. Mimo Taťánky, Pavlíka a mne toto zde nikdo pravidelně nečiní. Myslím, že i Harr, pozorná čtenářka, je nadmíru laskavá.

To, že se mi tato básnička líbí, dosvědčuje, že ji čtu jistě už potřetí.

Děkuji rohozi za rozbor,moc si toho vážím a i já si beru z každého hodnocení i toho negativního to,co je potřebné a i se snažím radami řídit...ne vždy se mi to podaří,ale to už tak někdy bývá....